Takže... Už je to dost dávno, co jsem vám slibovala, že vás obeznámím s tím, proč mám zase ruku v sádře a že jsme byli v Drážďanech... a mohla bych k tomu přidat stav povídek atd atd... no takže perex
No... Jednoho úterý... Oh ne, asi bych měla začít od začátku... tak ještě jednou: Jednoho pondělí, konkrétně 12. prosince byla v plánu zubařka docela dost daleko od mého trvalého bydliště. Cestou od ní mi ale autobus jel jen do 5km vzdáleného města... Sněžilo, mrzlo... bylo přes 10 cm sněhu (jo, to se v nadmořských výškách okolo 500m stává) a já těch 5km v ttom počasí šla pěšky. Následně jsem musela ještě na kontrolu u nás na chirurgii - kdo si vzpomíná na můj zánět šlach v pravé ruce, tak s tím jsem chodila na rehabilitace - kde jsem čekala dvě hodiny jenom pro to, abych si poseděla 5 minut v ordinaci... To už bylo po 2 odpolene... No a člověk už je pak opravdu unavený - vstáváte v 5 - a ještě byste měli jet 97km vlakem do Pardubic na intr...a na to jsem se vykašlala... respektive jsem si pustila snowboarďáky a usnula jsem u nich. Takže na do školy jsem jěla až druhý den ráno - mamku jsem překecala na omluvenku na 1. hodinu abych nemusela vstávat ve čtyři a v 5 jet vlakem... a máma kvůli mě vstávala v 6 aby mě na 7 zavezla do 20 minut vzdálené obce na přímej vlak a stihla to do školy (no jo, učitelka...). Dojela jsem a šla čekat na MHD - jenže to přijelo později než mělo, takže mi neseděla vypočítaná doba příchodu do školy. Když jsem tedy na konečné vystoupila, měla jsem 5 minut na to, dostat se do školy, přezout se a vyběhnout patro do třídy - takže jsem vyběhla z autobusu, jenže bylo mokro...a mokré přechody kloužou...a k mému úchvatnému štěstí jsem na to doplatila - 4kilovej bágl na zádech, 2kilovej notebook v pravé ruce...a podjela mi noha a letěla jsem tedy na jedinou volnou ruku, abych si nerozbila hlavu...- a do školy jsem přišla o 5 minut později. Nebolelo to...tak jsem si řela v pohodě...to nic nebude...
Středa 14.12. - Drážďany - nádhera, dokonalost... Viděli jste večer osvícené památky? Stáli jste na schodech, na kterých stála pohádková Popelka? Já jooooooo! Nadšená šťastná a vysmátá. S mou trémou jsem ale pořád nechtěla mluvit německy, že bych určitě něco zkazila, zakoktala se xD A tak za mě kýámoš, co se už něminu neučí obědnával hranolky v mekáči xD Já pak na oplátku jemu u japonky vegetariánský sushi - já už se trochu otrkala, ale kámoš jí vůbec nerozuměl... upřímně jsem se smála, když jsem tlumočila, protože ta holka musela být šťastná, že je cizinka a stejně umí líp německy než on xD
Čtvrtek - au, au auuuu! - takhle to vypadalo v pokoji na intru ve čtvrtek večer - ruka, na kterou jsem v úterý spadla se začala hlásit a to ne zrovna příjemně...
Pátek - Nadávky na jízdní řád vlaků a na bolest - na PEKu jsem ještě psala ale stěžovala jsem si... Věděla jsem, že když končíme o půl 2 a na chíře v Pardubicích končí ve 2, mě vlak jede o půl 3 tak to tam prostě nestihnu - a když přijedu domů, bude půl 5 a to už u nás na chíře taky nejsou a pohotovost nám zrušili...
Sobota - Šumperk, Vánoční trhy a pohotovost! Ano, já na ty trhy jela jen kvůli slibu, že na pohotovost dojdeme a že fakkt půjdu na rentgen... Stalo se - na recepci na přijmu jsme přišli o půl 4, sestřička oznámila, že si tak půlhodiny počkáme, protože zašívají ruku... A nakonec jsem tam čekala 2 a půl hodiny protože ruky zašívaly další tři a k tomu 4 rozbitý hlavy... A do toho ta dokonalá diagnóza! Podle toho, kde mě to bolelo mě poslali přímou čarou na RTG, z toho znovu do ordinace a tam mi řekli, že si stěžuju na nebezpečnou kůstku v zápěstí, která ani na rentgenu pořádně nejde vidět a prasklinka se tam může objevit až třeba za týden - s tím mě "pro jistotu" poslali na sádrovnu a ať se ukážu na začátku ledna na další rentgen! Takže 2. jsem tam znovu a teď tady trpím tím, že mám jen tři trička a jednu bundu, kterou si přes to navlíku =(
No...a povídky? Lidi neukamenujte mě *kryje se* S těma to je asi tak, že... další díly nejsou a jednodílku, kterou jsem psala s Emiin už dva měsíce přepisuju do čitelný formy...
