OK. Věřte nebo ne, ale já se o tom ani ne před hodinou přesvědčila... Ufff... Ještě teď se klepu a přitom to byla, dá se říct, pitomost... Jenže co by ste dělali vy, kdyby jste si v klidu leželi v posteli, zachumlaní do deky, a najednou nad váma něco docela silně zabzučelo. Vy byste se ohlídli... A nad vámi na poličce s léky sedělo něco černo-žlutě pruhovaného - což připomíná vosu, ale svou velikostí to vypadá spíš jako sršeň? No vzhledem k tomu, že to bylo sotva 10 cm od mojí hlavy tak to samozřejmě vypadalo větší, než doopravdy bylo, a když k tomu připočítáme šok... Já v tu chvíly jen zalapala po dechu. To něco přeletělo na druhou stranu, ne nějak velkého, pokoje a usadilo se to na zácloně. Já okamžitě vyskočila z postele, vyběhla do obýváku a tam jsem se šokem rozbrečela... Do pokoje jsem jít odmítala a poslal jsem sem tátu - ten nic neviděl, tak poslal mámu - ale ta taky nic neviděla... Pak už mi, jen v teplácích a tričku na spaní, byla zima, tak jsem se tedy překonala a šla se oblíct, pak otevřít okno, že trochu vyvětrám - a co jsem nenašla? Samozřejmě na okně, mezi žalutiemi, sedělo to, co mě tak vyděsilo... Zašla jsem pro tátu se slovi "no možná jsem to trochu přehnala... ona to nejspíš bude jen vosa..."
Ale uznejte, že by vás taky vyděsilo, kdyby se vám v pokoji, dokonce přímo nad hlavou, objevila vosa v prosinci... =(
Z čehož plyne, že strach má opravdu velký oči, protože za normálních okolnosí, kdy bych se tolik nelekla, bych tu vosu od sebe odehnala a došla pro plácačku... Jenže v momentu šoku člověka popadne hysterie a najednou je z včely vosa, z vosy sršeň...
Žádné komentáře:
Okomentovat