autor: B-kay
"Tady je to místo, kde smrt přichází na pomoc životu…"
(Bill)
Tak moc jsem po něm toužil. Tak dlouho jsem byl schopen si odepírat jeho přítomnost a mazlivost, že jsem to už prostě nedokázal. Bylo mi úplně jedno, kde se právě milujeme. Potřeboval jsem to. Chtěl jsem cítit, že je u mě, že je u mě nejblíž, jak jen to šlo. Některým lidem by se to možná zdálo odporné, ale pokud je odporné a hříšné milovat se s osobou, pro kterou byste obětovali klidně i svůj vlastní život a dali byste jí celé své srdce, pak jsem tedy zhřešil. Nikdy jsem svého rozhodnutí však nelitoval. A nikdy toho také litovat nebudu. Ani na jediný okamžik jsem nelitoval, že se mezi mnou a Tomem vytvořil vztah plný vášně a milenecké lásky... i když jsem kvůli tomu někdy trpěl jako zvíře, věděl jsem, že tahle bolest jednou přejde a zase bude všechno dobré. A teď jsme tady jenom my dva... my dva a jeho malý miminko...
"Víc... prosím víc," zaštkal jsem zoufale a přitiskl jsem se k jeho nahému tělu co nejblíž. Cítil jsem jeho rty úplně všude. Vášnivě mi sténal do vlasů a dlaněmi bloudil po mých zádech. Jeho prudké a dychtivé přírazy, jež se ztrácely v mém těle, byly tím nejkrásnějším, co jsem mohl cítit. Milovali jsme se v kleče v naléhavém objetí, obklopeni jenom dětským pískáním a vůní nás dvou...
....
Přešel týden a dvojčata si mohla konečně v klidu oddechnout, když naposled pečlivě zamkla dveře bytu, který jim způsobil takovou bolest, a společně odjeli bydlet zpátky tam, kde prožili celé své dětství. Byt jednoduše prodali a peníze si prozatím nechali na účtu. Tom děkoval Bohu, že ten byt koupil sám, protože opravdu neměl sílu se s Roby soudit i o tohle. Stačilo mu, že bude muset jít k soudu a dokázat nemožné. Vždy, když se zadíval na svého synka, si vzpomněl na to všechno, co jej ještě čeká... na to všechno, čím si ještě bude muset projít, aby jej skutečně získal...
(Tom)
Beze slova jsem se díval do ztmavlé zdi nad sebou a zhluboka jsem dýchal. Posledních několik dní nemám dobrý pocit. Nevím proč, ale mám takové špatné tušení, že se něco stane. Někdy mám dokonce husí kůži nebo také noční můry. Kdyby Bill neležel vždy vedle mě a netišil by mě pak ve svém náručí, nevím, jak bych to všechno zvládl. Náš společný život je každým dnem krásnější, akorát já pořád čekám, kdy se mi ve schránce objeví předvolání k soudu. Pořád na to musím myslet. Někdy nedokážu ani pořádně spát. Hlavu mám jako v křeči a ruce se mi chvějí špatným tušením.
Už jsme tady doma skoro tři týdny a zatím pořád nic a to se mi nezdá. Nemám rád tak dlouhé ticho před válkou. Roby to jistě nenechá jenom tak.
Unaveně jsem si protřel oči a na okamžik jsem je zavřel. Vzápětí se však velice opatrně otevřely dveře a mě udeřila do nosu vůně dětského mléka.
"Podívej, táta spinká," slyšel jsem Billa šeptat, jak pomalými kroky došel k posteli a položil vykoupaného Billa na druhou půlku postele. Tomu se však ještě spinkat nechtělo, jelikož jsem vzápětí na svých zádech ucítil dvě drobné ručky a poslintanou pusinku, jak se mě snažil políbit nebo kousnout... nebo to mohlo být něco mezi tím xD. Prostě si v posledních dnech zamanul, že bude pejsek.
"Ale Billí, nech tatínka, je unavenej," slyšel jsem Billa říkat v záchvatu tichého smíchu, jak si jej k sobě vzal a snažil se mu navlíknout dupačky. Já jsem vzdal svůj spánek a pomalu jsem se k nim otočil tváří. "Vzbudili jsme tě?" Bill se ke mně něžně sklonil a automaticky přitiskl své rty na ty mé. Já se na něj mírně pousmál a zavrtěl jsem hlavou.
"Stejně jsem nemohl spát, bylo mi smutno," sklíčeně jsem si skousl rty a Bill hned poznal, co tím myslím. Spokojeně se na mě usmál a znovu mě vášnivě políbil.
"Ty chceš taky pusinku?" zeptal jsem se malýho a konečně jsem se také usmál, když se vrtěl v Billově náručí a natahoval po mě tlapky. Společnými silami jsme jej nakonec ukolébali a pak jsem jej uložil do postýlky.
"Vypadáš strašně utrápenej, lásko. Nesmíš si to takhle brát," vydechl, když jsem si lehl vedle něj a hlavu jsem si opřel o jeho hubené bříško. Bill mě jemně hladil po tváři a několikrát se sklonil, aby mě mohl dlouze políbit.
"Miluju tě," vydechl jsem a pohledem, ve kterém se mísila oddanost a láska se strachem, jsem sledoval, jak se na mě ustaraně dívá a dlaněmi zahřívá mé zkřehlé tělo.
"Taky tě miluju. Když budeme spolu, nic nám nehrozí... dokud si u mě a já u tebe, nikdo není silnější, ani Roby ne," nečekaně si mě stáhl na sebe a hladově mě políbil.
Zřejmě měl pravdu. Dokud jsem byl já u něj a on u mě, nic nám přeci nehrozilo...
autor: B-kay
Žádné komentáře:
Okomentovat