autor: B-kay
(Tom)
"Myslím že sem řekl, abys vypadla, Roby! Je konec! Už dost! J-já sem to snášel strašně dlouho,ale teď už to nejde. Proto tě ještě jednou žádám, aby sis sbalila své věci a co nejdříve opustila tenhle byt,"snažil jsem se uklidnit a mluvit pevným hlasem, ale cítil jsem se příšerně. Zatímco ona se na mě přímo vražedně dívala, Bill mi pořád zklamaně brečel do mikiny a neodvážil se zvednout tvář. Já vím, že to takhle nechtěl...
Ani já jsem to takhle nechtěl. Můj život se mi zdál náhle úplně cizím. Vždycky jsem přeci býval rozvážný a všechno jsem si pečlivě promyslel, než jsem jednal. Kdybych ale přemýšlel i nad vztahem s Billem, možná by to mezi náma nikdy nezačalo. Miluju ho! Miluju ho tak moc, že bych pro něj dokázal i dýchat. Zemřel bych, kdyby se mu něco stalo. Jako bych měl dvě srdce. Jedno mocně tluče uvnitř mého těla, zatímco to druhé srdíčko si střežím já. Vždy bylo jenom na mně jej chránit a milovat se všemi nedostatky. Byl jsem prostě jeho starší bráška a chránit jej bylo mojí povinností. Nedovolím, aby jej ještě více trápila. Její nenávist jej ničí a moc mu ubližuje a já už se na to nechci dívat! Proto jsem konečně udělat to, o čem sem tak strašně dlouho snil, ale nenašel jsem odvahu.
"Ale no tak, Tome! Ty beze mě nepřežiješ ani chviličku, jenom se to bojíš před bratříčkem přiznat! Jenom mu řekni, jak dlouho jsme o miminku snili. Řekni, jak dlouho jsme se snažili, dokud nám to skutečně nevyšlo," přiblížila se k nám a já cítil, jak se ke mně Bill ještě více přitulil. Věřil mi... i beze slov či pohledů věděl, že lže...
"Seš blázen," řekl jsem krátce a nevěřícně jsem zavrtěl hlavou. Až teď mi pomalu docházelo, jak velikou chybu jsem udělal, když jsem tehdy vkročil do kostela a řekl jí "ano". Byl jsem tak zaslepený strachem a vlastní hrdostí, že jsem si nedokázal připustit, že bez Billa nejsem vlastně nic. Naivně jsem si myslel, že když si ji vezmu a on odjede, všechno to skončí a já budu schopen konečně milovat. Schopen milovat jsem však jedině tehdy, když líbám jeho rty a nořím se do jeho nádherného těla.
Jenom tehdy dokážu skutečně pocítit lásku a dokázat ji i opětovat.
"Já už to znovu říkat nebudu. Sbal se a odejdi. A nás nech konečně žít!" trpce jsem stiskl rty a zničeně jsem vydechl. Věděl jsem, co bude následovat. Její výhružky o tom, jak mi vezme malýho a jak se postará o to, abych přišel o všechno a skončil na dně, jsem se snažil nevnímat. Stačila mi jenom Billova blízkost a zvědavá kukadýlka mého miminka a věděl jsem, že jsem mnohem silnější, než kdokoliv jiný. Do veliké kabely naházela jenom několik svých věcí, naposled se na nás škodolibě usmála a popošla ke dveřím.
"Užij si to mimino, dokud ještě můžeš," sykla a poté konečně odešla. Jakmile se bytem ozvala ohlušující rána, jak tvrdě třískla dveřmi, konečně jsem si vydechl úlevou. Lehce jsem Billa políbil do vlasů a snažil se malého vyplašená očička uklidnit milým úsměvem.
"Tohle jsi neměl, lásko.Teď ti vezme malýho... přijdeš o něj jenom kvůli mně. Tohle jsem nechtěl," pomalu se ode mě odtáhl a zničeně dosedl na nejbližší židli.
(Bill)
Cítil jsem se jako hlupák. Poražený a neskutečně slabý. Kdysi jsem měl nad ní navrch, jenomže teď už nechci být zlej a ubližovat všem kolem sebe. Svým chováním jsem tehdy Toma málem utrápil a já si tím už nechci projít znovu. Smutně jsem svěsil hlavu a opatrně setřel několik slz, jež mi stékaly po tváři. Vzápětí jsem však ucítil, jak si Tom klekl přede mě a opatrně vzal mou tvář do dlaní. Zahleděl se mi hluboce do očí a beze slova se sklonil k mým rtům. Ještě nikdy mě nepolíbil něžněji, než právě v tu chvíli. Když se ode mě odsouval, jemně mě hladil po čelisti a zhluboka dýchal.
"Nevezme mi jej. Sbalíme se a přestěhujeme se zpátky k našim. Tohle zatím můžeme klidně prodat," rozhlídl se kolem a v očích se mu zračila neskutečná bolest.
Ten byt i na mě působil dost odtažitě a vyvolával ve mně hrozné vzpomínky. "Tak co, hmm? Vezmeme malýho a nastěhujeme se zpátky. A na tohle všechno prostě zapomenem," zašeptal a i přes veliké zklamání a trápení se na mě měkce usmál. "Já jenom chci být šťastný. Mám poslední možnost cítit, co to štěstí skutečně znamená. A štěstí je to, co se ukrývá ve tvých očích. Jedině ty jsi mým štěstím," mluvil tiše a lehce se přitom otíral rty o ty mé. Opřel se čelem o to moje a žádostivě mě políbil. "Miluju tě. Šílím z tebe," zasténal a já musel omámeně přivřít víčka, jakmile jsem ucítil jeho dlaně, které se jemně zahákly za lem mých tepláků a jedním tahem mi je svlíkly, takže jsem tam zůstal sedět polonahý s uplakanou tváří, a pomalu narůstajícím vzrušením...
Byli jsme jako blázni. Sklouzl jsem k Tomovi zpátky na zem, kde ze mě strhl veškeré zbytky oblečení, co jsem na sobě ještě měl. Bylo zvláštní toužit po milování za zvuku dětského brumlání a pískotu z gumových hraček.
"Odstěhujme se," zaprosil jsem, když se na mě Tom pomalu pokládal, pořád však ještě oblečený. Když tiše přitakal a oddaně mě políbil, nevydržel jsem to a překulil jsem se na něj."Tady a teď," vydechl jsem a náruživě jsem se vpil do jeho rtů...
autor: B-kay
Žádné komentáře:
Okomentovat