Díl 18.
Bill:
"Já bych to možná zkusil..." Prudce se zastavím.
"T-ty bys to chtěl zkusit... po tom co jsem včera předvedl?" Připadám si trapně... Alespoň na vlastního bratra sem to zkoušet nemusel...
"Na tohle... zapomenem a... Zkusíme to znovu? Od úplnýho začátku?" Taky zastaví a s pozvednutým obočím čeká na odpověď.
"D-dobře... Děkuju... A kdy?"
"Přijdem domů a zkusíme to, hm? Alespoň s tím chováním. Tašky znovu tahat nebudem." Zasměje se.
"Dobře." Vděčně se usměju. Já budu mít... opravdovýho kamaráda? Snad poprve od té doby, co se... odstěhovali? Někoho, kdo se mnou nebude pro peníze, ale pro to, jaký jsem?...Dobře... Jaký snad budu... Teď ještě do obchodu a ´domů´...
----------
"Tak... Co teď?"
"No, zkus se chovat tak, jako před chvílí... A pojď si odnýst tašku nahoru."
Vděčně se usměju.
"Nemáš ještě hlad?"
"A uvaříš špagety?" Udělám ´psí oči´.
"Vždyť si je měl včera. To ti tak chutnaly?"
Nadšeně přikývnu a zatleskám si.
"Tak dobře." Zasměje se.
"Děkuju, děkuju, děkuju!" Znovu si zatleskám.
"No vidíš. Takhle si i milej." Usměje se.
Stydlivě se usměju a vyběhnu po schodech nahoru, kde na něj počkám. Pravda je, že tohle chování je i pro mě příjemnější.
Dojdeme do pokoje a odložíme tašky.
Tom:
"Nechceš s těma špagetama pomoc?"
"Jsi si jistej, že by ti to chutnalo i pak?" Zasměju se.
"Pochybuješ o mích schopnostech?" Propaluje mě pohledem.
"No... Já jen, že ste určitě měli lidi na všechno..."
"Až tak línej nejsem. Krom toho ta baba vařila špagety fakt hnusný..." Zašklebí se.
"Tak dobře... Pojď sem."
"Proč?" Ptá se jako by se bál.
"Věř mi a pojď sem..."
Udělá pár kroků a stoupne si přede mě.
Udělám taky ještě krok k němu a obejmu ho. "Mám tě rád, Bille..."
Chvíli jen tak stojí a pak mě obejme tak pevně, až mám pocit, že mě chce udusit.
"Billi, s takovouhle se udusím dřív, než se dostanu k těm špagetám." Ztěžka se zasměju. Netušil jsem, že má až takovou sílu... Rozhodně na to nevypadá.
Bylo by hezký, kdyby mi taky řekl, že mě má rád, ale popravdě - ani jsem nečekal, že by to řekl...
"Promiň... A promiň že ti neřeknu to samý... Jen... já si ani nepamatuju, kdy jsem něco takovýho řekl naposled..." Řekne a obětí povolí.
"To je v pohodě... Jdeme na ty špagety?"
"Jasně!" Chytne mě za ruku a táhne z pokoje.
Takhle to je lepší... Žádná Diva, ale pořád ještě dítě.
"Nehodláš mě táhnout i ze schodů, že?" Zasměju se a snažím se ho trošku brzdit. "Zpomal, zpomal... Nechci zemřít už teď..."
"Když já už chci ty špagety..." Zakňučí.
Bill:
"Takhle se jen přizabijem a žádný špagety nebudou..." Směje se. Pěkně se směje... Prudce zastavím až do mě vrazí.
"Lepší?" Ušklíbnu se.
"Bille, chování..." Upozorní mě.
"Já ti říkal že nevím, jestli to zvládnu..." Zakňučím.
"Zvládneš!" Prohlásí nekompromisně.
"Ale... Áááá...!" Vykřiknu, když mě vezme do náruče.
"Jinak by sme se k těm špagetám vážně nedostali." Ušklíbne se a nese mě ze schodů. Melu sebou.
"Pust mě... Vždyť sem těžkej..." Ne že by to nebylo příjemný... Právě naopak a v tom je ten problém... Mrazí mě z toho v zádech...
"Těžkej? Ty a těžkej?" Směje se.
"A ne snad?"
"Když sebou meleš tak jo." Chytne mě pevněji a znemožní mi tím se hýbat. Postaví mě až před kuchyňskou linkou... Jednou rukou mě pořád drží a... jemně hladí? C-co to...? Koukne mi do očí, ofinku mi dá za ucho a postrčí mě ke sporáku. Chvíli zůstanu stát s otevřenou pusou, vzpamatuju se, až když přede mě položí hrnec, sůl a olej.
"Proč si na mě tak... milej?"
"Protože jsem řekl, že to s tebou zkusím. Nevíc jsi můj bratr, dvojče, takže nemůžeš být zas až tak zkaženej." Pokrčí rameny. "Chtěl si pomáhat, tak začni. Myslím, že by to vážně bylo rychleji bez tebe." Zašklebí se.
Tom:
Ačkoli se šklebím, pravda je, že mě v podstatě donutil o tom přemýšlet. Proč se... o něj tak starám? Proč jsem na něj tak milej?
Hm... Je to přece můj bratr. Mladší bratr... Vážně je to jen proto? Nahlodává mě svědomí...
Je to JEN můj bráška, ale uvažuju o něm jen takhle? Je trochu divný když řeknu, že mi připadá... sexy a roztomilej zároveň, a neuvažuu o tom tak, že bych chtěl být jako on...
Zavrtím nad sebou hlavou a jdu si sednout. Omáčka se stejně ohřívá až naposled.
Bill napustí vodu do hrnce, přidá do ní sůl a olej a sedne si na židli naproti. Je tady trochu tíživý ticho, jen občas na sebe koukneme.
Po chvíli se zvednu a jdu, do už vařící vody, nasypat špagety. Vidět mě máma, tak mě asi přetrhne... Jsou věci, přes který nejde ona, a jsou věci, přes který nejdu já - bohužel pro nás oba je to tatáž věc. Máma nesnese, když nejsou špagety zlomený alespoň na půlku, zatím co já nesnáším, když jsou... A Billovi to očividně nevadí.
"Můžu teda nějak pomoc?" Ozve se mi za zády.
Zachvěju se, když ucítím jeho horkej dech na krku. Nevím jestli to dělá schválně... Ale neměl by to dělat vůbec... Je to až moc příjemný a sakra nebezpečný...
"Ehm... Ve skříňce vedle trouby jsou sklenice s omáčkou tak si nějakou vyber..." Uf... Tahle věta mě stála hodně sil... Co to se mnou sakra dělá? Ptát se, proč to tak je je blbost... To je docela jasný... Ale proč zrovna on?
"Tome! Hey!" Zatřepe se mnou.
"C-co?" Vykoktám. Asi sem se ´trošku´ zamyslel.
"Nevnímal si. Je ti něco? Není ti špatně?"
"N-ne... Nic..."
"Tak na, tady je ta omáčka."
"Jo... Jasně..." Vezmu si to od něj, otevřu sklinku a ze skříňky vedle dřezu vyndám pánev.
"Zapni plotýnku." Podám mu pánev.
"A kterou?" Protočím oči.
"Awww... Sou indukční, je to jedno."
"Aha..." Kouká na mě jak nakopnutý štěně.
"Nekoukej na mě tak..." Zakňučím. Je... sladkej.
"Promiň..." Ruce má semknuté těsně u těla, hlavu nakloněnou na stranu, pohled upírá k zemi, ramena dozadu... Připomíná mi to ty... takový ty japonský ty... ehm... *lolity? Nebo jak se tomu říká...
"Tohle taky nedělej..."
"Tak co mám dělat?" Uh, znovu ten štěněcí pohled...
"Co třeba zapnout tu plotnu?" Zasměju se jeho... zmatenosti.
"Oups!" Zasměje se taky. Je vážně roztomilej... A já divnej!
Přijde k plotně, zapne ji a opře se o ruce vedle ní. Kouknu na něj a... sjedu ho pohledem a zastavím se na jeho... dokonalém pozadí. Teď by ste se mnou mohli dělat cokoliv, ale to, že je zatraceně sexy, byste ze mě nedostali.
*
-jak asi Bill stál
- lolita - japonský módní a životní styl
PS: Já o lolia stylu vím hodně ale Tom v povídce ne, tak kdyby chtěl někdo vysvětlovat - není důvod a jedná se tady opravdu spíš jen o to, jak Bill stál
Žádné komentáře:
Okomentovat