Autors: Saya & Spook Bree
Bill - Saya
Tom - Spook Bree
Bill: Uh...je ráno, asi půlka listopadu a máma na mě řve z kuchyně ať si pohnu, jinak nestíhám školu...no jo...oh shit!!! Nová škola...zase jsme se stěhovali, a to už ani nevím pokolikáté... Tak radši seběhnu schody a najím se...cestu do školy mi ukázala, ale vůbec se mi tam nechce...
Tom: Nasraně jdu do školy. Nic světobornýho se mi nestalo. Ale blbě jsem se vyspal a rodiče se zase hádali. Kdy s tím ti dva přestanou? Nejspíš nikdy. Už vidím školu. Spomalím skrok.
Bill: Shit...zase!!! Ta máma měla pravdu...před školu dojdu těsně se zazvoněním na hodinu...to nám to idilicky začíná, musím se sám pro sebe ušklíbnout...ani nevím jak dlouho tady zůstaneme...jestli zase nebudeme muset zmizet!. Už zase mám náladu na bodu mrazu.
Tom: Vletím do třídy a řítím se k sobě do lavice. Těsně před učitelem. Dosednu a on vejde do třídy. Stoupnu si a naštvu se ještě víc. Koukám na nějakou holku co stojí u tabule a něco jí říká učitel.
Bill: Vběhl jsem do školy a snažil jsem se najít svou třídu...na jednom rohu jsem se srazil s učitelem! Dovedl mě do třídy a rovnou si mě vzal před tabuly. Kecal něco ve smyslu že mě tady vítá a doufá v můj dobrý průměr a nakonec mě poslal do volné lavice... asi 3. u okna.
Tom: Ta nová holka si sedá vedle mě. Koukám na ni. Je docela pěkná. Když se na mě podívá střelím po ní ale nanávistný pohled. Nesnáším když semnou někdo sedí. A navíc je jesný že dnešní den bude na hovno.
Oh...ten kluk ke kterýmu mě posadil učitel se na mě dívá jako na kořist...asi si myslí že sem holka. Musím se pro sebe zase ušklíbnout
Tom: Jen jeho úškleb mě točí "Coje?!" zavrčím na něj ale koukám na učitele kterej něco kecá. Já dneska nemám náladu na problémy, ale ikdyž je to holka. Točí mě.
Bill: "Já jen, že se na mě díváš jako na kořist" odpovím mu. Ale to že nejsem holka si zatím nechám pro sebe. No jo, jase se musím ušklíbnout.
Tom: "Tak se neškleb..." syknu nasraně a začnu si něco co nám říká učitel zapisovat. Nebaví mě to. Nasraně zavřu sešit a začnu si jen tak něco psát.
Bill: Oh...asi jsem ho naštval, a to dost. A to ještě pořád neví že sem kluk...no, vypadá znuděně a má hoperskej outfit...kdyby to věděl, asi by na mě ani nepromluvil... nevypadá že by se jen tak vybavoval s klukem co má vrstvu make-upu na obličeji...ještě by si o mě myslel, že sem ´buzerant´ ...i když by nebyl daleko od pravdy, nejsem gay ale jsem bisex.
Tom: Nemůžu si pomoct a pořád na ní koukám. Pókukuji. K tomu píšu něco co mě napadlo a nad to akordy. Jenže po chvilce třísknu i s tuužkou. Koukám ven z okna. Nudím se. "Ehm...ty si nic nezapisuješ?" už nevím co dělat. Zeptám se protože jinach bych asi zabíjel.
Bill: Tupě zírám před sebe a přemýšlím...už zase se mi do hlavy dostaja ta nepříjemná myšlenka, jak dlouho tady zůstaneme. Až jeho hlas mě probere zpátky do reality. "Ehm...napřed musím zjistit...jestli se v tom systému tady vůbec vyznám, až pak si budu zapisovat...snad." Trošku se zamračím. Už zase ta myšlenka na stěhování.
Tom: "Jo...vypadáš jako že přemýšlíš." ušklíbnu se nasraně a koukám na učitele. Nebaví mě to tu. Doma se ti dva hádaj kvůli blbostem jako čí tohle je košile. Mám hlad. Nesnídal jsem. Koukám na hodinya čekám až zazvoní. Nejradši bych někomu namlátil. Ale dnas ne.
Bill: "Jo...přemýšlím...a asi ještě chvíly budu." Zamračím se ještě víc. Začínám mít hlad a to jsem sotva před hodinou snídal...i když jen kousek nějaký buchty. Už aby byla přestávka. Zase zírám do blba. Tohle mě tak nebaví...ale radši budu ve škole, než doma, tady mám aspoň jistotu, že se nemusím hned zbalit odjet na opačnšj konec Německa.
Tom: Když slyšlím zvonění. Vydechnu a sesupu se do židle. Hodím nasranej pohled na učitele. "Kaulitzi koukejte takhle." řekne klidně učitel a sjede mě nenávistným pohledem. Jen zavrčím. "Jdu na hajzl." řeknu nasraněa a ani nevím proč.
Bill: Je dost drzej, když ho učitel napomene. Ale já mám chuť být drzej taky! Shit! Jsem tu teprve hodinu, a on napomene i mě! Prej: "A vy Trümpre, by jste měl více vnímat právě probíranou látku a ne se snažit pohledem zbořit zeď za tabulí." A to prosím řekl s tak ledovým klidem, že... ve mě vře krev! "No a co?" Odseknu. "Já se tu zeď zbořit nesnažím...alespoň zatím ne, ale to přijde, nebojte!" Ušklíbnu se i přes to, jak ve mě krev vře...oh...ani jsem si nevšiml ...že ten s dredama ještě neodešel, tím pádem nás slyšel...hmm, tak už mu asi došlo, že nejsem holka.
Tom: S klidem jdu na záchod. Ještě neý jsem vůbec vztal střil jsem si sluchátka do uší. Vidím jak něco nenávistně vykládá učitel tej holce. Vypadá pěkně nasraně a něco mu odsekne. Nic neslyším a jdu na záchod.
Bill: Tak to vapdá...že nás neslyšel. Když odcházel, měl sluchátka v uších, takže ´sladké tajemství´, no v mém případě spíš ´nahořklé´ zůstalo neodhaleno...Mám se radovat nebo ne? Co bude, až zjistí, že nejsem holka? Schválně bych si typl, že se bude vztekat a nakonec mě nejspíš zmlátí.
Tom: Otevřu dveře od klučičích záchodků a stoupnu si k mušli. Začnu vykonávat potřebu. Úleva. Ještě k tomu hraje skvělá hudba. Ta holka...Myslím na ni. Má v sobě něco. Oheň. Líbí se mi jak je nakrklá
Bill: Sedím v lavici...a zase přemýšlím, ale tentokrát ne nad stěhováním...v mé mysli se objevil ten kluk...Kaulitz, jak mu říkal učitel...má v sobě něco...něco, co jsem zatím u žádnýho hopera nepostřehl
SpookBree - Katka (11.11.2010 20:55):
Tom: Taková... Drzá. Je pěkná. Má v sobě něco co mě přitahuje. Vykonám potřebu a zapnu poklopec. Stoupnu si k zrcadlu a koukám do něj na sebe. Moje blbá nálada je viďět jsem celej bledej a mám trošku kruhy pod očima. Zakleju a opláchnu si ho. To už je lepší. Vylezu ze záchodů a mířím zpátky do třídy
Bill: Shit! Zase! Nad čím to uvažuju? Vždyť jsem sem sotva přišel. On se mezitím vrátil. Kouknu na něj a pohled zase obrátím na lavici. Ale stejně mi to nedá a musím se zeptat. "Jak se jmenuješ?"
Tom: "Tom....ty?" kouknu na ní a jsem trošku překvapenej. Sesunu se do lavice. Vyndám si jedno sluchátko a koukám na ni. Ta nasranost mě trošku opustila. Ale kdyby mě jen trošku někdo provokoval dostal by přez hubu
Bill: A sakra...tak teď sem nalítl sám sobě! Mohl jsem čekat že když se zeptám já, zeptá se i on... Ale vypadá to, že z něj ta naštvanost trochu opadla. "Já...no...ehm..." Koktám.
Tom: Zvednu obočí. "Neumíš najednou mluvit?". zeptám se nechápavě. Saji si pierc v puse. A koukám na ní. Je najednou nějaká stydlivá.
Bill: Shit!!! V duchu si nadávám. "No...jo, umím..." odpovím mu a přemýšlím, jak dlouho ještě budu ´zatloukat´ že nejsem holka.
Tom: "A jek se teda jmenuješ?" začíná mi docházet trpělivost. Pokřivím obočí a dál si cumlám piers.
Bill: Hraju si s piersem v jazyku a přemýšlím co mu řeknu. Tak jo, musím s pravdou ven a čekám, že bude pěkně zmatený. " Bill." Odpovím po chvíly váhání.
Tom: "Dobrej vtip." syknu a usměju se.
Bill: "Ehm...to nebyl vtip." Trošku znervozním.
Ajaj...tohle nedopadne dobře...
Tom: Vdvychnu obočí a přestanu se usmívat "Děláš si prdel?" syknu trošku. Tohle mě zaskočilo. Dneska není apríl a tohle je skutečnost.
Bill: "Ne, nedělám. Proto sem se ušklíbnul, když ses na mě díval jak na kořist." Tak tohle bude ještě zajmavý...
Tom: Čumim na něj a v očích mi začíná jiskřit oheň. Já si ho málem vyhoním na záchodech při pomyšlení na něj a on je to kluk! Vpíjím se do něj pohledem.Malinko zatínám ruce v pěst. Snažím se udržet
Bill: A sakra! Kouká se mi do očí. Snažím se vypadat pevně a rozhodně i když sem ve skutečnosti dost nervozní z toho co bude...Nechci uhnout pohledem, naštěstí v tu chvíli zazvoní na hodinu a vstoupí učitel...máme fyziku...S.O.S., ten předmět nesnáším!
Tom: "Nechci fyziku! Nesnáším ji!" šťěknu po učiteloj kterej chce aybch šel vypočítat k tabuli příklad. Nasraně na něj čumím. On mě nesnáší a já jeho. "Dostanete pětku pane Kaulitzi. A nechci ani myslet jak by se to líbilo vašim pánům otcům." nojo nesnáší gaye. Mí rodiče mě adoptovali a oba jsou muži. Nasraně na něj koukám. "Neurážejte je."
Bill: Oh shit! Co sem to teď slyšel? Slyšel jsem dobře ´pánům otcům´? Jen mírně zakroutím hlavou a aby mě zase nenařkl, že se snažím zbourat zeď tak koukám z okna, zatím co Tom stojí před tabulí a rozčiluje se.
Tom: "Kdyby vás neadoptovali byli bychom ušetřeni zvání je každý den do ředitelny a vašich scén tady." vrčí na mě učitel. Napíšu nasraně vísledek na tabuli a jdu si sednout. Fláknu sebou do lavice a rozplácnu se na židli.
Bill: Vypadá vážně vyloženě nasraně... nechtěl bych teď být jeho cílem takže se raději věnuju svým myšlenkám a prozměnu ´bourám´ tabuli.
Tom: Koukám nasraně na učitele.Potom na Billa kterej se nějak odtáhnul "Neboj. Nezmlátím tě. Jedinej komu rozbiju hudu je učitel fyziky." zašeptám
Bill: "Uh...to se mi ulevilo." odpvím upřímě a taky šeptem. "Chceš s ním pomoc?" Ušklíbnu se, jako že bych ho taky rád praštil.
Tom: "Já bych ho zabil. Ale sklamal bych rodiče. A navíc se nechci znovu stěhovat." špitnu "Ale díky." trošku se usměju
Bill: Pozvednu obočí a následně se usměju. "Stěhovat se? Ty taky?"
Tom: Přikývnu "Kvůli debilům jako je tenhle." ukáži na učitele "Zždycky s nima mám průser a rodiče to řešej tak že se stěhujeme. Ale všude je to stejný." řeknu našktvaně a trochu smutně
Bill: "Hmm...to je pravda, všude je to stejný." odpvím a trochu posmutním. "Jen je to pro někoho ještě komplikovanější"
Tom: Přikývnu "Asi tak." a koukám na Billa. Ikdyž je kluk zjisťuju že mě přitahuje. To něco co má v sobě.
* o 3 hodiny později*
Tom: Sedím znovu v lavici a poslouchám učitelku češtiny. Je cvok. Pokukuji po Billovi a něco si píšu.
Bill: Fuj...čeština á la daší předmět, kterej nesnáším...čmárám si do sešitu a občas kouknu po Tomovi...
Tom: "Tome, řekni nám jak to tedy je?" stojí nademnou učitelka. Koukám na ni s mírně pootevřenou pusou "Em...nevím.". Koukám zase do sešitu.
Bill: A sem v prdeli...učitelka se Toma na něco ptala a on neví. Teď se určitě zeptá mě...jenže já vůbec nevím, co říkala.
Tom: "Tome Kaulitzi! Vy budetem mít problémy! Bille!" vyjede histericky a koukne na Billa. Vypadá že on je taky v koncích. "Je tu první den...musí se rozkoukat." zavrčím na ní
Bill: Sem to věděl, netuším o čem mluvila! Tom se mě zastal. "Jo! Musím se trochu rozkoukat...má pravdu...prosím, zeptejte se někoho jiného." Pokusím se to říc s klidem i když jsem trochu...nervozní. Snad uzná, že musím napřed zjistit, jak daleko jsou v tomhle předmětu...
Tom: Přikývnu na učitelku. Normálně bych na ní takhle nečuměl ale...Proč to vlastně dělám??? "Nojo...Tome vyjímečně máš pravdu." dá pokoj a zase začne něco monotóně vyprávět.
Bill: Uf...dala mi pokoj. "Děkuju, moc si mi pomohl." zašeptám a usměju se.
Tom: Usměju se na něj "Není zač..." chvilku mu koukám do očí. Potom se odtrhnu a koukám z okna. Přemýšlím nad Billem. Nad ničím jiným dnes ještě nemyslím.
Bill: Má pěkný oči...když přeruší oční kontakt zírám znuděně na tabuli...a přemýšlím nad jeho celkovým vzhledem...líbí se mi.
Žádné komentáře:
Okomentovat