čtvrtek 29. září 2011

Živelná pohroma 27.

autor: B-kay

Tom se pomalými krouživými pohyby pohyboval po Billových džínách… nic víc si zatím nedovolil. Ale při pohledu na Billa, který mu nepřetržitě sténal do ucha a snažil se přinutit Toma, aby se jej konečně dotýkal úplně a všude, mu bylo jasné… že tohle je ta cesta, kterou se mají vydat. I když je možná klikatá a také bude hezky drsná a nebezpečná, ale věděl, že když to budou chtít oba, společně to zvládnou… vždycky přece všechno společně zvládli. Nikdy nepotřebovali k řešení problémů někoho třetího, dokonce Simone pomáhala jenom v případech, kdy kluky musela usmiřovat, což se také moc často nestávalo. Vždy, když se dvojčátka mezi sebou pohádala až natolik, že spolu nemluvila, oba se zavřeli do svých pokojů, kde je to ale po chvilce přešlo a oba najednou se rozhodli tomu druhému jít omluvit. Bylo až komické, když se pokaždé spolu setkali na chodbě ve stejnou chvilku… až neuvěřitelné, jak moc jsou si podobní… Většinou to byl Bill, kdo se jako první rozběhl svému dvojčátku naproti a nechal si špitat věrná slůvka omluv, která Tom myslel vždycky upřímně. Dokázal by se pohádat s kýmkoliv, a vůbec by jej nemrzelo nebavit se s ním i týden… avšak bez Billa nedokázal vydržet ani půl hodiny. A uměl si přiznat, že to byl většinou on, kdo brášku provokoval...

Jenomže časy se mění, a stejně tak se změnila i dvojčátka. Tom se stal tím silnějším, tím, na kom byl Bill závislý a on byl zase jeho křehký poklad, o který se pečlivě a hlavně s radostí staral. V poslední době se už dokonce ani nehádali. Neměli potřebu vyhledávat zbytečné hádky a raději byli s tím druhým zadobře. Jenomže to, co se dělo předtím, bylo něco úplně jiného než to, co se právě odehrávalo v jejich, tedy... v pokojíku Andyho tety, za naštěstí zamknutými dveřmi...
Bill už nedokázal v sobě potlačit to, jak moc jej Tomovy doteky vzrušují , jenomže už to nedokázal cítit jenom přes hrubou látku džínoviny, která zabraňovala úplnému prožitku těch krásných doteků. Chtěl, aby se jej Tom dotýkal úplně... Chtěl, aby mu těmi dlouhými štíhlými prsty přecházel po každé částečce jeho těla. Možná, že jemu by to konečně dovolil... Možná, že by se právě od Toma nechal svléknout úplně do naha a nedělal by takové cavyky jako u Kláry, u které se hezky ztrapnil... Ostatně tohle už pro nás novinka není xD.
Najednou ucítil, jak Tom s pomalým hlazením přestal a upřeně se mu zahleděl do očí. Tím pohledem chtěl jenom zachytit ten Billův. Přesně měl na mysli to, co se stalo Kláře, když se měla s Billem milovat xD. Chtěla mu jenom pomoci se svlékáním, jenomže Bill byl takový stydlivý brepta, že nějak skončila s rozbitým nosem... A to Tom určitě nechtěl. Svůj nos už díky svému dvojčátku několikrát rozbitý měl xD.
A proto, když se mu konečně podařilo zachytit Billův pohled, využil toho a zadíval se mu do očí co nejhlouběji.
"Ty nejsi šmoula," šeptal, zatímco v přímém očním kontaktu sjížděl prsty dolů, až narazil na lem Billova trika. "Chci tě líbat, Bille... Chci se tě dotýkat, jenomže mi to musíš dovolit," zašeptal a snad poprvé za celou tuhle jejich krásnou chvilku své dvojče procítěně políbil. Tím polibkem si zasloužil Billovu důvěru... lásku, a konečně jej ubezpečil, že se není čeho bát. Poté se od něj lehce odsunul a co nejpomaleji z Billa svlékal tričko, až narazil na překážku, kterou byly Billovy ruce. Jaksi se nechtěly nadzvednout a Tom zjistil, že to asi přestřelil a jde na Billa moc rychle. Možná, že se do tohohle vůbec neměli pouštět. Už už to chtěl vzdát a začal hledat své triko pohledem, když najednou uviděl, jak si Bill sám svléknul svoje triko, hodil jej někam za sebe a poté se na Toma přilepil nahým hrudníkem. Tom překvapeně vydechl zároveň i vzrušením, když ucítil Billovu hebkou kůži na té své.
Bill svá krásná očka znovu upřel do těch Tomových a nechával se ním pomalu pokládat do měkkých peřin. Hned, jak ležel rozvalený v těch nadýchaných polštářcích, malinko se na Toma zahleděl. Ten jej sledoval hladovým, avšak zároveň neskutečně zamilovaným pohledem... Teď to už věděl jistě! Miluje jej! Zamiloval se do svého dvojčete! Právě Bill je tou osobu, kterou tolik hledal... Jeho bratr... Jeho dvojče... To krásně něžné stvoření, které teď chvějíce se leželo rozvaleno v peřinách a možná s obavami čekalo, co se bude dít. Tom mu však za žádnou cenu ublížit nechtěl. Pomalu se skláněl k jeho nádhernému bříšku a začal jej zasypávat lehkými polibky...
Billovi se po chvilce z úst začaly linout táhlé vzdechy, které potěšily Tomova ouška, když právě líbal Billovy bradavky. Po chvilce viděl Billa omámeně přivírat ty dvě malé čokoládky, a proto se rozhodl pokročit dál - nesměle se sklonil k Billovým džínům... Co teď? Odkopne jej a rozbije mu nos jako Kláře? Nebo bude první osobou, která bude mít tu nádhernou možnost vidět Billovo nahé tělo a smět se jej dotýkat...

autor: B-kay

Téma týdne a v něm samé blogy v angličtině, z nichž většina vznikla dnes po půlnoci?

Rozklikla jsem si články na téma týdne a objevila se mi tam spousta článků v angličtině z blogů s názvy jako "ciabemorfoxp" z nichž většina vznikla až dnes po půlnoci a články na "téma týdne" z nich vycházejí snad minutu po sobě. Prošla jsem několik stran a nenašla jsem skoro žádný český nebo slovenský článek který by na TT doopravdy reagoval. Většina článků má názvy jako "Creative product: high lights", "The constructive analysis of market", "Public presentation material" a skládají se většinou jen z odkazů. Zdá se to divné jenom mě nebo je v tom něco víc?

středa 28. září 2011

RED: Already Over

Omluva (Ano, ano... zase)

Moc, opravdu moc se vám omlouvám za... skoro úplnou nečinnost blogu v posledních týdnech ale to víte....
Škola

- nic zajímavýho ani těžkýho, ale cesta městem mě vždycky totálně vyčerpá... ten narvanej autobus... na to si budu muset ještě zvyknout a věřte mi, není to lehký, když jste zvyklí chodit necelýho půl km do školy pěšky... Takle se obvykle do školy vezu autobusem (jak citovala máma už nevím koho: nastoupil jsem jako člověk, vyklopili sardinku) a na intr jdu přes celý město pěšky ale tak co... mě se to i líbí ;)
No a na intru? K Evě na notebook se moc často nedostanu a ke Káje už vůbec ne - veřejný PC jsou v jiné budově a ještě skoro nikdy nejdou...
No neděste se - v pátek mi přijde můj nový notebook a pak si na intru zavolám na veřejný číclo a dostanu za 200 Kč na měsíc nez ;) tak pak už to bude doíbrý ;)



No a teď aktuální situace - teoreticky bych měla teď pobrat věci a vyrazit na vlak ale bohužel (jo, cesta potom Pardubicema má svý výhody... např nehorázně krásnej kluk se kterým na sebe v autobuse navzájem zíráme už několik týdnů...) mě bolí hlava, mám rýmu a mluvým jak... no prostě nepopsatelně takže si chvíli poležím a zítra budu jak debil psát čtyři stránky různých kombinací základní řady na klávesnici - tzn. asdf jklů - a po dvou řádcích vždycky kombinaci změnit... ježibaba je ta učitelka... upálit ji! jak mám asi vymyslet tolik kombinací na 6 stránek? (jo, dvě už mám napsaný...) Zatím mizím na twc blog a pak spát ať mám klid a necpu se ibalginem jak fetka...;)
Takže zatím Tschüss, Saya ;)

EDIT: Omlouvám se za chyby ale opravdu už na to skoro nevidím...

úterý 27. září 2011

Živelná pohroma 26.

autor: B-kay

Tohle byl snad ten nejšílenější okamžik, který kdy dvojčátka prožila. A také nejtrapnější... Dokonce se dalo číst z jejich červených výrazů tváře, že se snad stydí. I když… dvojčata se vlastně před sebou nikdy nestyděla… což se prokázalo i tou společnou sprchou u Toma, jenomže… tohle bylo přece jen něco jiného. Oba byli silně vzrušení a oba se snažili své vzrušení skrývat do naléhavého, ba přímo zoufalého tulení k tomu druhému… jako by snad mysleli, že vzájemná přítomnost toho druhého jim pomůže tuhle pekelnou touhu nějak překonat… jako by doufali, že když se budou tulit k tomu druhému, nějak to samo přejde…
Nic z toho se však nedělo. Ba právě naopak. Jejich touha ještě více rostla a Bill myslel, že se za chvilku v Tomově náručí rozbrečí, když se jej alespoň na chvilku nedotkne. Musel cítit jeho doteky… tolik po nich toužil… i kdyby je měl cítit jenom jednou a naposled, tak by si vybral právě tuhle chvilku. Ani jeden z nich vůbec nepřemýšlel… nemysleli na to, že dole je kopa kluků, kteří chtějí Billovi ublížit… nemysleli na ubohého Daniela, který se teď marně snažil makeupem, který čmajznul Billovi z kufříčku, skrýt dlouhé a modré podlitiny po celé tváři, které byly jako důsledek Timova hněvu…

Nemysleli na nic jiného… vnímali jenom to nádherné teplo a ten zvláštní pocit , který prostupoval každým milimetrem pokoje a nořil se do jejich srdcí. Bill už dávno nemyslel na svůj plán, dokonce on sám Tomovu novou kšiltovku nelítostně skopnul z postele… protože odpověď na jeho nevyřčenou otázku jaksi přišla sama. Jejich tulení se však postupně začalo měnit v něco víc…
Tom se konečně odvážil nesměle sklouznout pohledem k Billovým očím, které byly třepotavě přivřené a sem tam se jeho krásně dlouhé řasy lehce nadzvedly s každým Billovým prudkým výdechem. Pomalounku ba přímo nábožně posouval svůj ukazováček k Billově tváři a s tichým výdechem mu jej opatrně položil na rty. Všechno mezi nima… celá tahle nádherně intimní konverzace, probíhala jenom prostřednictvím něžných doteků. Tom lehce přejížděl po té narůžovělé tkáni Billových rtů a vrýval si do paměti každý milimetr té dokonalosti. Bill mu to se zoufalým dýcháním poslušně dovoloval a vůbec mu nebránil. Ba právě tohle bylo to, po čem tak dlouho toužil…
Tom cítil, jak se boule v jeho džínách zvětšuje pořád víc a víc a už nedokázal držet své dlaně pod kontrolou… vlastně už nedokázal kontrolovat nic… jeho dlaně toužily poznávat tu nádheru bratrova těla, které muselo být více než dokonalé. Už jenom vidina toho, že on by se směl dotknout té hebké pokožky a laskat každý její milimetr, jej přiváděl k šílenství. Jeho rty chtěly prozkoumat každičký koutek úst svého dvojčete a Tom sám bojoval s touhou ponořit se do něj celý. Bill mu v tenhle moment přišel neskutečně nádherný a ještě více žádoucí, když cítil, jak se o něj nevědomky tře a nesměle se s ním snaží mazlit. Svou tvář omámeně otíral o Tomův krk a sem tam na něj vtiskl lehký polibek. Potřeboval jej cítit… chtěl mu dokázat, že není jenom to dřevo, nemehlo nebo šmoula, za kterého jej Tom pokládal už celých 18 let. Chtěl mu dokázat, že i on je schopný náruživě líbat a vášnivě milovat… chtěl mu ukázat všechno, co jeho křehké tělo dokáže… po čem touží… A v hloubi srdce věděl, že to stejně dokáže naplno ukázat jenom Tomovi… i když je to zakázané a pro většinu, ne li pro všechny lidi nechutné, jemu to přišlo dokonale čisté. Tom je ten, co byl při něm každičký den, každičkou hodinu a jenom on přesně ví, co má Bill rád, a čeho se bojí. A Tom to také moc dobře věděl… Věděl, protože o tom s Billem prokecali bezesné noci u babičky, když neměli co dělat a myšlenkou na spánek se snad jen rozesmávali. Tehdy si řekli snad všechna svá skrytá přání a touhy a také i intimní tajemství nezůstala dlouho tajemstvím…
Ač velice opatrně a váhavě, ale přeci se v Tomově náručí zmítal, dokud nedosedl přesně na bratrův vzrušený klín. Tom pootevřel ústa v němém výkřiku hned jak ucítil Billovo tělo lehce otírat se o to jeho. Jeho oči se omámeně zatřepotaly, a když ucítil bratrovy ruce, jak mu pomalounku rozepínají zip na obrovské mikině, nemohl uvěřit… že tohle je pravda… že je to skutečnost a on tady leží s vzrušeným Billem na klíně a nechává si ním svlékat svetr… tohle přeci nebylo možné. Bill…jeho mladší bráška…jediný člověk, kterého vždy chránil přede všema a především, z něj právě teď opatrně svlékl čtverečkovanou mikinu a poté se s tichým výdechem opřel o jeho bradu, kam vtiskl horký polibek.
"Řekni, že nejsem už jenom šmoula," vydechl ztěžkle zatímco z Toma pomalými pohyby dával dolů XXL triko. "Řekni, že tě přitahuju, Tome," tiše mu sténal do ucha a cítil, jak bratr zatíná ruce v pěsti, aby nevydechl nahlas. Nemohl pochopit, kde se v něm najednou vzala taková odvaha, ale vlastně se tím ani nějak zabývat nechtěl. "Líbej mě… dotýkej se mě, Tome… prosím," naléhavé sténání se tiše linulo z Billových pootevřených rtíků rovnou do ouška majitele. Jeho oči se najednou dokořán rozevřely a ústa zůstala v němém výkřiku hned, jak ucítil, jak mu po džínách kloužou Tomovy dlouhé prsty…

autor: B-kay

neděle 25. září 2011

Živelná pohroma 25.

autor: B-kay

Když procházel kolem kuchyně, vůbec si nevšiml vražedného pohledu Tima, který se o ty střepy i říznul, a naneštěstí Tom také nevěděl, že si to všechno odnesl znovu Daniel…
Netrvalo dlouho a on snad úplně poprvé v životě nervózní stál před jejich dveřmi. Sám sobě připadal směšný. Vždycky to byl přeci on, kdo byl z dvojčátek odvážnější. Byl to on, kdo jako první ubránil Billa před spolužáky, rozbil tátovi s rukama "omylem" xD auto… jenomže to byl taky on, kdo teď stál před dveřmi, ruce se mu potily, nohy jakoby zkameněly a on ztratil veškerou odvahu vejít. Nervózně si olizoval spodní ret a zhluboka dýchal. Absolutně ani netušil, co mu chce Bill povědět, a lhal by, kdyby řekl, že se nebojí. Měl tady tisíce variant a vět, které mu mohl Bill říct. Ale snad úplně nejvíc se bál odmítnutí. Sice věděl, že mezi ním a Billem nic není, nedokázal by se vzdát těch nádherně plných rtů… Tak dlouho je hledal. Snad žádná dívka nelíbala tak, jako jeho bratr. Každá na to šla moc pomalu, nebo to na něj hned vybalila… A to Tom nechtěl. Avšak Bill byl v líbání pro Toma ideální. Nelíbal drtivě, nekousal mu rty až do krve, jako to dělaly některé holky předtím, ale stejně jej dokázal svými něžnými a vskutku hladovými polibky srazit na kolena.

Jenomže jeho rty měly menší nedokonalost. Byly to bratrské rty… Rty jeho bratra… jeho dvojčete… vlastně by se dalo říci jeho rty… A právě těchhle loudavých myšlenek se Tom nedokázal vzdát… Nakonec se však přemohl a s hlubokým nadechnutím vešel... Obraz uvnitř pokoje jej však dokonale uchvátil. Bill seděl tiše na okenním parapetu, jeho tvář už nepoznačovaly šmouhy od hlíny nebo bláta, a také jeho vlasy byly krásně lesklé, ostatně tak, jako vždycky, až s jedním rozdílem… že teď přišli Tomovi daleko krásnější.

Hned, jak se Billovy oči setkaly s těmi Tomovými, jeho rty se zvlnily do krásného úsměvu. Tom byl Billem úplně okouzlen… je snad možné, že by se poprvé zamiloval?! A do vlastního dvojčete?! To je určitě hloupost! S těmihle myšlenkami pozoroval bratra, který se k němu pomalu blížil… Vlasy měl nádherně zplihlé podél ramen, na sobě jenom černé džíny a bílo-černé proužkové triko. Na tváři mu pohrával lehký úsměv, a také naběhlá červen. Když je dělilo sotva dvacet centimetrů, nádherně se na sebe zahleděli.
"Tak cos mi to chtěl?" usmál se na něj Tom a nedočkavě těkal očkama po Billově tváři.
"Mám pro tebe překvapení," usmál se jako šmoula a podešel ke stolku, kde měl položený lehký černý šátek a nějakou dárkovou tašku.
"Tys mi koupil dárek?" zeptal se Tom překvapeně a sledoval, jak se k němu Bill vrací i se šátkem i s taštičkou.
"Chci, aby to bylo překvápko," usmál se a přikázal Tomovi, aby zavřel oči. Poté k němu pomalu popošel a něžně mu zavázal oči černým šátkem.
"A bude se mi to líbit?" vesele se usmál a něžně po bratrovi natáhnul ruce. Bill se chudáček celý třásl očekáváním, ale už chtěl mít v sobě jasno. Chtěl si uvědomit skutečné city k Tomovi a věděl, že tímhle si je uvědomí také i Tom… vždyť to líbání, tehdy to mazlení ve sprše, u Toma v náručí… jsou tohle snad prvky sourozenecké lásky?! A je vlastně to, co mají mezi sebou, ještě pořád láska dvou bratrů?!
Možná že jim tehdy chyběla nějaká osoba, ale co když ne? Co když po sobě zatoužili tou zakázanou, ale nadevše nádhernou touhou a láskou?! Co když se do sebe šíleně zamilovali?! Billova představivost neměla meze, ale jeho srdce nějaké přece jen mělo… jenomže ještě nevědělo jaké… a proto se rozhodl pro tento plán. Pomalu uchopil do svých dlaní Tomovy, které jej zoufale hledaly poslepu kolem sebe.
"Doufám, že se ti to bude líbit," pousmál se Bill a s tašky vytáhnul nádhernou kšiltovku, kterou Tomovi koupil těsně před odjezdem na tuhle chatu. Věděl, že tuhle ještě nemá a také věděl, že jí moc chtěl… Vždyť pokaždé když procházeli kolem výkladu, kde ji měli, Tom poskakoval jako malé dítko, ale nějak se neměl do toho koupit si ji. Možná za to zčásti mohla i mamka, která mu domlouvala, že už jich má opravdu hodně, ale možná taky ne… Billovi vlastně bylo v tuhle chvíli úplně jedno, proč si ji nekoupil, teď jej zajímal jenom on sám. "Taak, natáhni ruce," řekl vesele a těšil se, že zatím jde všechno podle jeho plánu. Asi se z toho chudáček těšil moc dlouho xD protože Tom, jaksi nevypočítal úhel, pod kterým své dlaně vystřelil dopředu a omylem přistály někde jinde, než měly… xD
Polekaně vykulil oči, když jeho dlaně vlétly přesně do Billova klína, který leknutím ztratil rovnováhu a celý se zkácel Tomovi do náruče. Samozřejmě se to muselo ještě více pokazit a to tím, když Billovo mužství začalo značně reagovat na Tomovy dlaně, které se u něj v klíně zdržely sice jenom chvilku, ale stejně to bylo pro něj víc než dost. Jenomže Tom na tom nebyl o nic lépe. Nejenom, že si přišel totálně trapně, ale také on nečekaně vydechl stejně jako jeho bratr, v momentu, když se jej dotknul…
"B-bille, já-," vydechl ztěžkle a s menšími obtížemi si strhnul z očí šátek, aby se mohl podívat do tváře svého dvojčátka. Bill se k němu naléhavě tulil, bolestně přivíral víčka, nad přívaly slasti a ruce zatínal v pěst, aby vzrušení co nejdříve opadlo… jenomže tomu se jaksi nechtělo…

autor: B-kay

pátek 23. září 2011

Živelná pohroma 24.

autor: B-kay

Netrvalo dlouho a oba dva utíkali kolem prostorné chaty. Na tváři dvojčátek se usadil milý úsměv a oba dva si tímhle vzpomněli na své dětství. Dokonce jejich maminka Simone jim vždycky vyprávěla, jak se pořád naháněli. Jeden druhého prostě musel doběhnout. S úsměvem vždycky vzpomínala na to, jak se asi roční dvojčátka, když ještě neuměla chodit, batolila za sebou po čtyřech. Nejhorší tehdy bylo, když se konečně Tom naučil chodit a malý Billík na něj jen udiveně koukal a snažil se svého o deset minut staršího brášku napodobit… i tak pokaždé přistál prdelkou pěkně za studené zemi…
Teď však běhat uměli oba dva xD a chození jim už také nedělalo žádný problém.
"Billí, já už nemůžu," smál se Tom nad neuvěřitelnou výdrží svého brášky, který hned, jak se Tom vzdal, padl do trávy. Už nevystačil s dechem a vlastně sám přemýšlel, jestli se nemá vzdát raději on.
"Jsem prostě lepší," zazubil se na něj jako sluníčko a zhluboka vdechoval nádherně čerstvý vzduch.
"Ale pojď, ty moje sluníčko," zašklebil se na něj Tom a pomohl mu na nohy. Spolu s úsměvem vpadli do kuchyně, kde je už na stole čekala snídaně… Ale Andy se jaksi činil, pomyslel si Tom hned, jak koukal na plné talíře čehosi, co spíš vypadalo jako oběd než snídaně. Daniel si vesele přisedl k nim s milým úsměvem, avšak uvnitř se pořád bál momentu, kdy do dveří vstoupí Timo… Bill, který dopapkal jako první, vzal svůj talíř i sklenku a chtěl je jít umýt, jenomže akorát tehdy vešel do kuchyně Timo s celou bandou. Hned, jak uviděl Billa, dostal skvělou příležitost si do něj alespoň rýpnout. Bill, který si jej zatím nevšiml, spokojeně vstal od stolu s nádobím v ruce, které mu rázem přistálo na zemi, jelikož do něj někdo ošklivě drcnul a on skončil s bolestivým úderem žeber na zemi.

"To neumíš dávat pozor, barbíno?" zašklebil se na něj Timo, kterému vzápětí umrzl na tváři úsměv, jakmile si všiml Tomova pohledu.
"Já tě varoval," zasyčel na něj a pomohl Billovi vstát.
"Kašli na to, Tomi, já to uklidím," povzdechl si Bill a už už se skláněl k rozbitému nádobí.
"Ne, Bille, on to uklidí!" řekl Tom nekompromisně a pohledem Tima přímo krájel na cucky.
"Já to nemusím dělat. Mám na to lidičky - Dane, okamžitě to ukliď," obrátil svůj falešný výraz tváře na svého brášku, který se krčil někde u Andrease, který tuhle potyčku jenom nevěřícně sledoval.
"A proč by to měl dělat on? Uděláš to ty, teď hned," řekl Tom a teď už se vůbec nesnažil znít klidně. Protože klidný ani nebyl! Varoval jej, když sáhne na jeho brášku, doplatí na to! A on si kruci nedá říct! Nechápal… absolutně nechápal Timovo chování. Nejen, že ubližuje svému bratrovi už hezky dlouho, ale teď se ještě začne navážet do toho jeho? Ale tak to se tedy přepočítal! Tom nedovolí, aby Billovi pořád jen ubližoval!

"Tak bude to?" zeptal se už dost naštvaně a dupnul si hezky nohou. Timo po něm šlehl nenávistným pohledem, ale už se neodvážil odporovat. Doslova vraždícím pohledem projel Tomovu tvář a poté se sehnul k zemi, aby posbíral střepy, které na zemi zůstaly. Bill se na něj neodvážil podívat. Cítil, že na něj kouká, a proto raději šeptl Tomovi, že jde na chvilku na vzduch. Tom však už nechtěl ponechat nic náhodě, a proto se rozhodl jít s ním.
"Bille, prosím, vraťme se domů. Do kdy tohle ubližování ještě vydržíš, hmm?" zeptal se Tom a naléhavě si Billa k sobě přitulil.
"Proč to dělaj? Copak jsem jim něco udělal?" zeptal se a své vzlyky tišil do Tomovy mikiny.
"Timo je jeden obrovskej kretén, Bille, prosím, sbal si svůj batůžek, a pojedeme domů," naléhal Tom se strachem v očích. Bill se na něj smutně zahleděl a na chvilku o tom popřemýšlel. Když odjedou oni, Daniel tady zůstane sám.
"A co bude s Danem?" zeptal se opatrně a upíral na to stvoření svá krásná očka. Tom si slabě povzdechnul. Z toho měl totiž taky velký strach. Měl potíže ochránit tohohle svého šmoulu a ne ještě Daniela, který byl dokonce bratrem Tima.
"Billí, já nevím," vydechl a posadil se na kapotu svého auta, kde hned přistál ještě jeden malinkatý zadeček, který patřil Billovi. "Zkusme to ještě jednu noc, Tomi, hmm?,A když to bude horší, zítra se vrátíme," navrhl a lehce jej pohladil po nataženém zápěstí. Tom se mile zahleděl na Billovu dlaň, která pomalu hladila tu jeho, a poté zvednul svůj pohled k jeho rtům, které se na něj nepatrně usmívaly. Znovu dostal neskutečnou chuť je políbit… Bill vycítil náladu svého dvojčátka hned, jak ucítil jeho pohled na svých rtech. "Tome, prosím, přijď za mnou za 10 minut nahoru, ano?" řekl Bill šeptem a jen tak tak uhnul Tomovým hladovým rtům, které vystartovaly po těch jeho jako stíhačka. Urychleně se rozběhl do jejich pokoje, a když konečně stál za zavřenými dveřmi, nevěděl, zdali dělá správnou věc… ale prostě musel…
Tom zatím venku nedočkavě čekal, dokud neuběhne těch blbých deset minut a poté se loudavými kroky vydal do jejich pokoje…

autor: B-kay

BIGBANG: '봄여름가을겨울 (Still Life)' M/V

Uuuufff! Waaaahhhh!!! Íííí! Takovej výlev už jsem neměla dlouho! BIGBANG jsou zpátky! Právě jsem jejich combackovej singl viděla v živé prem...