Perfect Symetry 25.

autor: B-Kay

Chvíli tiše snídali a zamyšleně pokukovali kolem sebe.Tom byl myslí u Billa a na okolitý svět uplně zapoměl,Natálie se zase smutně mračila do vzduchoprázdna,které ji obklopovalo.Už jenom při vspomínce na její malou holčičku ji nepříjemně zabolelo u srdce.Co asi ted´dělá? Vyrostla? Změnila se od doby,co ji viděla naposled? Myslí ji vířilo neskutečné množství otázek ,na které si nedovedla odpovědet.Bývalý manžel ji nedal jedinou zprávu. Zatajil svou adresu a změnil si číslo mobilu.Možná si naivně myslel,že tím,že zmizí ,udělá Natálií akorát laskavost,aby na ni dřív a snadněji zapoměla..

"Udělám ti ještě ?",zvedla oči k Tomově tváři právě ve chvíli,co dojídal poslední chlebíček."Ne děkuju.Bylo to od tebe moc milý ",pousmál se a zpratal prázdné talíře ze stolu.

---

"Co ted´ budeš dělat ?",Natálie se na něj smutně zadívala a on její otázku pochopil témeř okamžitě.Unaveně se opřel o kuchyňskou linku a tvář ukryl v dlaních."Já nevím",vydechl a ukazováčkem si promnul napnutý spánek."Mohlo to být všechno tak krásný ,kdybych nebyl hlupák.Pořád se něčeho bojím,jako nějakej zbabělec .Vůbec se mi to nepodobá",nechápavě zavrtěl tváří a při vspomínce na to,jak silně a tvrdě se jej snažil nenávidět ,se mu stáhl žaludek zvláštní úzkostí."Jsi zamilovaný .Je přirozené ,že se bojíš.Čekal si na něj strašně dlouho ",Natálie vstala a rozhodla se,že udělá několik chlebíčků i pro Billa a Simone."Akorát mu ubližuju,nic víc",dodal spíš sám pro sebe a sklesle ji sledoval ."Řekl ti to někdy? Řekl ti někdy,že mu jenom ubližuješ?",Natálie pečlivě krájela sýr,přitom však moc dobře vědela,o čem mluví.Tom smutně svěsil ramena a odvrátil tvář."Cítím to",pořád trval na svém a neuvědomoval si,že má Natálie pravdu.Byl ze všeho natolik zmatený ,že měl chuť zastavit svět a vystoupit z něj.

Snad poprvé v životě si přál mít zvláštní schopnost ...být něčím vyjímečným a dokázat zastavit,nebo vrátit čas.Jako malej kluk mnohdy obdivoval vzácné schopnosti lidí v pohádkách,díky kterým si dokázali se vším poradit.Obdivoval je,ale nikdy tomu moc nevěřil.Nevěřil,že by se v člověku dokázala ukrývat taková síla,že by mohl překonat všechno špatné a nakonec zvítězit.Byl přesným opakem bratra,který tomu už jako malé dítě věřil a zůstalo mu to doted´.Bill se nikdy nemínil vzdát bez boje a nikdy nechtěl utíct se svěšenými rameny jenom proto,žeby se bál prohry.Právě tuhle sílu na něm Tom obdivoval a miloval.

Miloval na něm vlastně uplně všechno.V jedné chvíli dokázal být silný,průbojný,svou tvrdohlavostí a hrdostí jej dokonce ukvapoval.Když se však jednalo o věci,na kterých mu záleželo,nebyl takový.Uvnitř byl křehký ,citlivý ,chápavý a v jeho očích jakoby se pořád skrývalo nevinné kouzlo dítěte.Tohle bylo něco, čím Toma tolik přitahoval.V jednu chvíli byl chtivý,vášnivý a hladový po milování ..stačilo však několik vteřin a uplně se obrátil...

Tom byl natolik ponořen do svých myšlenek ,že si vůbec nevšiml Natálie,která na něj už hezkou chvíli ustaraně hleděla."Tome?",ozvala se tichým hlasem a několika kroky k němu podešla."Jsi v pořádku?",jemně do něj drcla .Tom se vyděšeně strhl ,přesto však sebejistě přikyvoval."Jo jo,sem.To bude dobrý",ujišťoval ji,i když si tím sám nebyl skutečně jistej.Zhluboka se nadechl ,ještě jednou si unaveně promnul ztěžklá víčka a skusil se na ni pousmát."Tady sem Billovy udělala snídani.Co kdybys mu ji šel odnést hmm?",Natálie to jako otázku vůbec nebrala.Tom se ani nestihl pořádně rozmyslet a už mu do rukou podávala talíř."Jdi za ním.Na strach zapomeň a skus být silnej stejně jako on.Možná se ti zdá být silnej,ale bez tebe to nezvládne.Vykašli se na Bellu
a běž za ním",přátelsky jej pohladila po tváři a svýma upřimnýma očima mu dodala naději.Nic neřekl,jenom poslušně přikývl a pomalu odešel z místnosti.Natálie se rozhodla,že se půjde projít.Chtěla malinko poznat Německo a město,ve kterém se ocitla ,pro ni bylo ještě pořád velikou záhadou.Z Tomova vyprávění toho sice vědela celkem dost ,ale chtěla to vidět.Rychle přes sebe přehodila kabát a vyšla do ulic.

Ani nevědela jakým zázrakem se ocitla v centru města .S klidným ůsměvem na tváři sledovala roztomilé obchůdky ,lidí,které míjela ,si vůbec nevšímala.Prošla několik uliček a ocitla se u břehu jezera.Když se kolem sebe rozhlédla ,uviděla několik menších stánků s občerstvením a veliké dětské hřiště,odkud se ozýval zvonivej křik a veselý dětský smích.V mysli se jí vybavila vspomínka,jak se svou dcerkou v náručí kráčela na pískoviště,kde si dlouho hráli…

Z očí ji steklo několik drobných slz ,přesto však podešla blíž a sledovala,jak si malé děti spokojeně hrají se svými rodiči a kamarády.Bylo ji ještě hůř ,ale nedokázala odejít.Posadila se poblíž pískoviště na dřevěnou lavičku a dívala se na tu radost před sebou.Všichni byli tak spokojení a šťastní.I ona by byla,nebýt Belly a jejího exmanžela,kteří jí vzali to nejcennější,co kdy měla.

Utrápenou tvář skryla v dlaních a smutně vzdechla.Přivřela víčka a chtěla zapomenout na všechno,co se jí kdy stalo.Najednou však ucítila tahání za lem kabátu .Překvapeně zvedla uplakané oči a zadívala se na drobnou postavu před sebou.Plavovlasé děvčátko se na ni usmálo štrbavou pusinkou ."Budeš si se mnou hlát?",před tvář ji hrdě strčila svůj kyblíček a lopatku.Natálii najednou opustil všechen žal a nechala se děvčátkem doprovodit ,až k pískovišti…

Zatímco se Natálie snažila pokořit své orientační smysli,Tom se snažil pokořit sám sebe.Když vešel do svého pokoje a zadíval se na sklíčenou hromádku před sebou ,nenapadlo jej nic jiného ,než obvinit sám sebe z toho,že mu znovu ublížil."Dobré ráno",Bill se ozval jako první a hned poznal,jak je Tom nesvůj."Děkuju" ,Tom stál ještě pořád u dveří a nešťastně na něj hleděl."Za co?",trpce polkl a snažil se zahnat svou vášnivou touhu vymotat jej z teplé deky a láskyplně jej pomilovat."Za tu snídani",Bill natáhl ukazováček a namířil jej na talíř ,který Tom pevně svíral.

"Aha.Já zapoměl.Tu dělala Natálie .D-dobrou chuť",snídani mu co nejrychleji položil na noční stolek a chtěl se vytratit.Kdyby zůstal v tom pokoji ještě o minutu déle,neudržel by se.Rychlími kroky šlapal ke dveřím ,předtím než se dotkl kliky se však ještě jednou zadíval na Billa ,kterej smutně hleděl do země .Zřejmě vůbec nerozuměl Tomovu chování...

autor: B-Kay

Bill: That means...

Geo a Gugi

Perfect Symetry 24.

autor: B-Kay

Z tmavé oblohy pomalounku padali drobné kapky deště .Stejně jako se zvyšovala jejich síla a intenzita ,stejně tak se zvyšovala zvláštní touhou zastřená atmosféra Tomova pokoje. Oba ještě pořád leželi na zemi ,jejich holá těla byla smyslně propletená a svět kolem nich ,jakoby zastal.Nevnímali nic kolem.Nic pro mě nemělo hlubší význam ,nic nedávalo takovej smysl jako to,co se právě chystali udělat.Nepřemýšleli nad tím,jaké to bude mít následky.Bylo jim jedno,jak se jejich vztah od zítřka změní,nebo zdali se vůbec ještě změní.Všechny starosti a problémy se rozlehli v prach ...v nepodstatný ,nenápadný prach...

---

Tom dlouze líbal Billovy poddajné rty .I když už se chtěl tolikrát odtáhnout a skusit něco víc,nenašel v sobě dostatečnou odvahu.Billovy polibky a dlouhé smyslné doteky spůsobovali to,že sex byl pouhým slovem.Vnímal jeho vůni a se zavřenýma očima se snažil zapamatovat si každý milimetr jeho křehkého těla.Každej záhyb jeho kůže a naléhavé dýchání .Chvěli se,jakoby tančili v tom dešti společně.Jejich těla ovládl třes z nepoznaného a touha udělat to,po čem tak dlouho toužili.Tom si Billovo tělo připravoval nekonečně dlouho.Mohli to být minuty,dokonce hodiny ,co se jenom tak mazlily a užívali si tu krásnou blízkost.Bill malinko napjatě přijímal Tomovy jisté doteky a i když se snažil nebát ,hlodalo jej svědomí .Přecijen to bylo uplně poprvé .

"M-mám se otočit?",zavzdychal ve chvíli ,co ucítil Tomovy rty klouzat po svém podbřišku .Nedočkavě zvrátil tvář dozadu ,nevědomky přitom tlačíc Tomovu tvář níž.Chtěl to cítit znovu...Tehdy ve sprše to bylo dokonalé ,ale nic se nedokázalo vyrovnat tomu ,když je přitom nevyrušovalo hlasité bubnování kapek vody.Déšť tomu všemu dodával zvláštní podtón jemnosti a všechna zvířecí touha pomalounku hasla.Tom vědel,že na Billa nesmí tlačit.Nikdy by mu nedokázal ublížit a už vlbec jej nechtěl vyděsit.

"Neotáčej se .Dívej se mi do očí ano? Pořád se mi do nich dívej",zasténal a hladově jej políbil.Jakmile Bill poslušně přikývl a vryl se svým pohledem do jeho očí,Tom se zhluboka nadechl a horkou dlaní projel Billovo hubené bříško.Nemohl mu to udělat,ne ted´...

Bill se na Toma překvapeně zahleděl ,když jeho bratr váhavě zakýval hlavou a odsunul se od něj."Nemůžu ti to udělat",zašeptal a otočil se mu zády.Snažil se ignorovat Billův bodající pohled plný sklamání .Byl tak zmatený..."Co mi nemůžeš udělat?",Bill se s vypjetím sil pomalu posadil a přikryl své holé tělo dekou,která byla pohozena na podlaze, vedle něj."Bille,copak tomu nerozumíš ?Nejde to...Ty mi nabízíš něco tak osobního a já bych byl sobecký hlupák,kdybych to od tebe přijal.Po tom všem,co sem ti udělal a co nás ještě čeká,na to nemám právo",moc jej to mrzelo ,v očích jej dokonce tlačili horké slzy ,přesto vědel,že dělá to nejsprávnější,co kdy mohl."Ale já tě přece miluju.Copak záleží na tom co bylo? Já chci být tvůj",Bill si klekl na kolena a podešel blíž k bratrovy,kterej se viditelně třásl."Tome",zašeptal a jemně jej pohladil po nahých zádech. Kdyby jen tušil,jak moc se v tu chvíli musel Tom krotit,aby dokázal odolat.Tak moc po něm toužil a dal by cokoliv za to,aby se s ním mohl milovat...

V podstatě byl i on panic.Nikdy nezažil jiný styk ,krom toho s Bellou a ten se milováním nazvat nedal.Nikdy ji skutečně nemiloval ,nikdy s ní nespal proto,že by po ní toužil .Spal s ní jenom proto,aby své lásce,ukryté hluboko v srdci,uštědřil ještě větší ránu.S Billem to však bylo všechno jiné.Miloval jej ,jako ještě nikdy nikoho a právě proto jej odmítl.Možná ve chvíli,kdy za ním roztoužený Bill přišel ,se ovládnout nedokázal, ale ted´,když slyšel,jak tiše pláče ,se ovládnout dokázal bez váhání.Trvalo mu sice několik vteřin,co v sobě našel odvahu zadívat se na utrápeného bratra ,přesto tak udělal a po čtyřech se k němu připlazil. Beze slova vzal jeho uplakanou tvář do dlaní a i když se mu Bill slabě bránil ,věnoval mu měkký polibek, do kterého vkládal všechno to,co cítil.Ten polibek byl přesycen emocemi ,láskou i trápením ,něhou a důvěrou.Pomalounku jej líbal a byl se v jeho dlaních stával hadrovou panenkou.Už se nedokázal bránit,nebo vzpírat .Nespolupracoval ,jenom tiše příjímal Tomovy polibky .Ve chvíli,co jej vzal Tom do náruče se k němu smutně přitulil a nechal se ním položit na postel. Tom přes něj přehodil teplou přikrývku a položil se vedle něj.

"Nechci,abys plakal. Tys přeci neudělal nic špatnýho",dlouze jej pohladil po tváři a krátce mu vydechl do vlasů.Bylo mu do pláče.Pořád jej jenom trápil.Jenomže kdyby se s ním miloval,měl by nekonečné výčitky svědomí,že to udělal,aniž by byl mezi ním a Bellou konec.Dokud nebyl skutečně svobodný a bez závazků vůči nějaké osobě, nemohl se s ním milovat.Bill by mu přeci dal to nejcennější ,co má a co by mu vrátil on? Strach ,úzkost,bezmoc a zbytečnou bolest.A to by vůči Billovy nebylo fér.

"Tome?",Bill se na něj unaveně zadíval,i když dokázal jenom stěží rozeznat obrysy jeho tváře."Ano?",Tom jej chytil za ruku a pevně stískal rty,aby se nerozbrečel."Budeme někdy šťastní?",zněla Billova utrápená otázka ,která však spůsobila že v tu chvíli,už plakali oba dva."Budeme .To ti slibuju",své vzlyky tlumil v Billových polibcích ,stejně jako on v těch jeho…

Poté,co Bill usnul ,Tom ještě dlouho hleděl do vzduchoprázdna před sebou a přemýšlel.Bill ležel na druhé půlce postele ,stočen do klubíčka a klidně oddechoval,zatímco jeho bratr horlivě uvažoval nad tím,co by bylo nejsprávnější.Než se i on poddal spánku ,konečně vědel,co ze svým životem udělá…

"Dobré ráno",jakmile se ve dveřích kuchyně zjevila Tomova ospalá tvář ,Natálie se na něj mile usmála a naložila mu na talíř několik obložených chlebíčků.Tom se zmohl na strohou odpověd´ a posadil se."Kde je máma?",rozespalýma očima se zahleděl na hodinky a zjistil ,že je až příliš brzy na to,aby byla vzhůru.On se však v postely déle neudržel."Ještě spí.Nechtěla sem ji přidělávat zbytečné starosti a tak sem zaběhla nakoupit a udělala snídani.",položila před něj talíř s chlebíčky a hrnek kakaa.Tom se na ni zamyšleně zadíval ,chvilku váhal,zdali se smí zeptat ,nakonec však tak udělal.Nesměle na ni pohlédl a vyslovil svou otázku."Jak se má Natálka?",Natálie v tu chvíli stuhla a na okamžik se zdálo,že ji bude muset Tom zachytit,kdyby náhodou omdlela.

Natálka byla tří letá dcerka Natálie,která se však díky uplacenému soudci a "srdečnosti" její sestry dostala do spárů svého otce.Natálie proti nim nezmohla vůbec nic.Už několik měsíců jí neviděla.Neměla o ní žádné zprávy,nic.Tehdy Bellu nenáviděla, ale čas ji pomalounku hojil její rány."Tome nech to být.Prosím,já se o tom bavit nechci",ve tváři viditelně zbledla a její milý ůsměv, byl razem minulostí. "Už sem si zvykla,že je to takhle a nechci to měnit.Stejně by to bylo zbytečné.Věřím,že je spokojená a šťastná",povzdechla si ,přesto když k ní Tom natáhnul ruce,naléhavě se k němu přitulila."Proto nechci,aby ti vzala Billa.Já sem si na své trápení zvykla ,ale vy dva nemusíte.Je těžké se jí vzepřít,ale pokud je ve hře něco tak silného ,jako vaše láska,jistě to dokážete ",láskyplně jej pohladila po tváři a lehce jej políbila.Byl to od ní projev přátelství a nekonečné důvěry.Tom ji tehdy pomohl vyrovnat se se ztrátou své holčičky ,ona mu to ted´ chtěla oplatit.Chtěla,aby byli oba šťastní stejně ,jako se ona cítila ted´u nich.

"Proč o ní neskušíš ještě zabojovat? Vždyť ten chlap ji vůbec neměl rád.Pomohli bychom ti .Jistě by to dopadlo jinak",Tom se jí snažil nějak rozveselit,ale bylo pozdě.Raději se ji neměl na nic ptát."Tome,je to malí dítě .Neunesla by to.Sama ji nechci vystavit takovému riziku .Věř mi,nemělo by to smysl"."Tak to ne.Cos mi řekla,když sem ti přesně tohle řekl já o lásce s Billem ? Taky sem tomu nevěřil a podívej se,jak to dopadlo.Řekla si mi,že bych měl bojovat a já se nevzdal",cvrnknul ji do nosu .Natálie se trošičku pousmála a poté se k němu ještě krátce přitulila."Děkuju ,že se mi snažíš pomoct ",zašeptala a poté se od něj se smíchem odsunula,jak mu zaškrkalo v bříšku...

autor: B-Kay

Band

Bill a Gugi

Perfect Symetry 23.

autor: B-Kay

Bill seděl s nepřítomným výrazem na gauči a beze slova se vnářel do ticha a tmy,která jej obklopila ve chvíli ,co si šla i Simone lehnout.Hlavou mu vířili různé myšlenky ,různé představy,kterým by se nejraději vyhnul,ale nešlo to.Pořád jej to všechno trápilo a náhle si konečně uvědomil ,že i jeho povolání může spůsobit bolest.Dokonce si přišel naivní ,když své povolání dříve bral jako něco,co dělalo lidi šťastnými.Ted´ měl tu čest , pocítit všechnu tu bolest na sobě. Od chvíli,co mu Tom řekl,že si jej nezaslouží ,s ním nebyl v jedné místnosti.Uběhlo sice už několik hodin ,ale on měl před očima pořád výraz jeho tváře …tak bezradný a bezmocný.Jeho oči byli v tuc vhíli zvláštně prázdné a plaché ,jako ještě nikdy předtím…

---

Bill uslyšel ze schodů čísi kroky a proto automaticky sevřel v dlani ovladač a stisknul první tlačítko,které jej napadlo.Zhluboka dýchajíc se snažil vnímat dění v televizi ,ve skutečnosti však tajně doufal,že ty kroky patřili Tomovy.Od rána jej neviděl ,nebyl se na něj dokonce ani podívat,jestli je v pořádku. A navíc jej vůbec nebyl skontrolovat,zdali poslušně ležel a odpočíval tak,jak mu lékař nařídil.Když se dveře do obýváku nesměle pootevřeli ,málem vydechl překvapením.Po těle mu naskakovala husí kůže a on měl sto chutí vstát ,rozběhnout se do jeho náruče a už nikdy ji neopustit.Netrpělivě vyčkával a pečlivě naslouchal ,dokud něco neřekne."Ahoj,na co se to díváš?",tlumený ženský hlas ztrácející se v dlouhém zívnutí ,mu zmařil posledné zbytky naděje a radosti.Smutným pohledem sledoval,jak se Natálie posadila do křesla vedle a přikryla se dekou."J-já ?No…víš.Jenom tak přepínám .Nedávaj nic zajímavého",jeho hlas byl malinko pisklavější ,jak byl nervózní a nesvůj.

Bál se s ní nějak zblížit .Slíbil sám sobě,že už nikdy nebude důvěřovat nikomu,kdo patří do jejich rodiny.Dodával si sílu a přesvědčení,že tu svadbu zvládne a pak už o nich nechtěl nikdy v životě slyšet.Natálie na něj upřela svoje utrápené oči a nevědela,jak se má zeptat."Nemohla bych si to přepnout? Tedy,když se na nic konkrétního nedíváš" ,zaprosila a čekala stejnou odpověd´,jaká jí byla dána od rodičů nebo Belly pokaždé. "Jo klidně ",Bill k ní natáhl ruku a ovladač ji podal."Stalo se něco?",zeptal se ,když spatřil ,jak se najednou zarazila a zůstala na něj nechápavě hledět."Ne,nic.Děkuju",pousmála se a odvrátila tvář z dosahu jeho zvědavých očí.Bill malinko překvapen jejím chováním zavrtěl tváří ,pohodlně se opřel hlavou o polštář a přivřel víčka."Jak je Tomovy?",nedalo mu to,měl o nej strach.Oči znovu otevřel a zvedl tvář,aby na ni viděl.Natálie jej chtěla trošičku vyprovokovat a proto jenom mykla rameny a uplně klidným hlasem prohlásila."Hmm,nevim.Nic neříkal,ale nevypadal nejlíp.Když sem se jej ptala řekl,že mu není dobře a tak si šel lehnout.Proč za ním nezajdeš?",v očích se jí mile zajiskřilo a bylo vidět,že to myslí upřimně.To,že trpěla díky své sestře ona,byla jedna věc.Ale nedokázala by se dívat na to,jak ničí něco tak jedinečného a křehkého,jako byla láska mezi Billem a Tomem.V očích ji pálily horké slzy ,které se snažila udržet ze všech sil.Chtěla,aby jí Bill věřil.Cítila,jak moc se oba trápí ,ale nevědela jim pomoct.Bella byla prostě vždycky mnohem silnější ,než ona sama...

"Ne to ne.J-já...snad mu je už líp",pokusil se usmát a sám sobě v duchu nalhával ,jinak by se neudržel a utíkal by za ním bez většího zaváhání .Natálie si chápavě povzdechla ,vstala a posadila se vedle Billa."Proč si pořád tak smutný?Trápí tě něco?",nevšímala si jeho překvapenýho pohledu,když si vedle něj sadala .Vnímala jenom bolest a úzkost ,kterou mu dokázala z očí vyčíst."Ne.Všechno je jak má být ",odpovědel trpce a svěsil hlavu."Bille",zhluboka se nadechla a opatrně nadzvedla dvěma prsty jeho bledou tvář .Jejich oční kontakt trval jenom krátce ,přesto oba pochopili,že je pojí stejně silné trápení."Máš poslední šanci ...nesmíš ji propást .Udělej to,po čem skutečně toužíš a na všechno kolem zapomeň .Žij alespoň jedinkrát život podle svého.Zahod´ za hlavu všechny starosti a obavy , oddej se tomu ,co tě dělá skutečně šťastným",Bill zamyšleně vysel na její rtech a pečlivě vnímal každé jedno slovo.Jakoby mu mluvila z duše a její slova se vnářela hluboce do jeho srdce.Měla pravdu ! Měl přeci poslední možnost žít podle svých pravidel a udělat něco bláznivého.Poslední možnost poznat ,jak kársné a vášnivé to bláznovství může být…

"Myslíš ,že bych měl?",zahleděl se ji hluboce do očí a v tu chvíli zapoměl na všechno to zlé,co si o ní myslel.Natálie jej přátelsky pohladila po tváři a její hříva se jí lehce zachvěla,jak rychle přikývla."Já bych to na tvém místě udělala ",dodala ."Tak já to skusim",Bill se na ni snad poprvé mile usmál a když se jejich dlaně silně propletli ,usmála se i ona. Nerozuměl tomu ,ale věřil ji…její slova působila,jakoby o všem vědela a i když to podle něj bylo nemožné ,podvědome ji začínal mít rád.Možná že ji v žilách kolovala stejná krev ,jako její sestře i matce ,ale v hrudi jí bylo její vlastní srdce ! Srdce ,které znalo lítost a dobrotu.Srdce,kterým dokázala milovat a mít ráda…srdce,které Belle chybělo.

"Děkuju",řekl rychle ,lehce ji pohladil po vlasech a vyběhl z obýváku jako šíp.Natálie se srdečně usmála do vzduchoprázdna ."Už je jenom tvůj Tome",šepla a spokojeně se opřela do hromady polštářků.Kolem srdce se ji rozprostřelo zvláštní teplo a byla na sebe moc pyšná.Podařilo se ji udělat alespoň jednu správnou věc …

Bill si v hlavě pořád opakoval její slova a byl rozhodnut udělat to,po čem tak dlouho toužil.Aspoň jednou zapomenout na svět kolem a žít v tom svém.V tom,ve kterém žil jenom pro Tomovu lásku a nic jiného jej nezajímalo.Ve světe,kde žádná svadba ani Bella nikdy neexistovali .Ve světe,kde jej netrápili žádné následky nehody ,ani urážky a pomluvy,které na svou osobu snášel z ůst Bellyiných rodičů…

Před Tomovým pokojem si uvědomil ,že dělá skutečně tu správnou věc.Tělem mu proudilo zvláštní vzrušení a touha,která jej vedla dál.Už se nebál odložit své brýle.Vědel,že uvidí i bez nich…Na to,aby cítil lásku a poznal vášeň svého bratra ,žádné brýle nepotřeboval.Pomalu otevřel a nahlédl dovnitř.Neviděl nic,než tmu .Pomalu postupoval ku předu a s nepravidelným dýcháním soupeřil od chvíle ,co vyběhl z obýváku.Prošel sotva několik kroků ,než se srazil s postelí.Bez váhání si na ni kleknul a po čtyřech se plazil přes Tomovo tělo,dokud nedosáhl úrovně jeho boků.Nečekal už na nic a divoce se přisál na bratrovy pootevřené rty."Bille?",Tom ospale otevřel oči a snažil se rychle vrátit spátky do reality."Pšššt",Bill mu krátce přiložil prst ke rtům ,dlouze jej políbil a nedočkavě si přetáhl přes hlavu své triko.

Tom nevědel,zdali ještě pořád sní ,nebo je to skutečně pravda.Jediné,co dokázal vnímat byli Billovy útočné ,chtivé polibky a tiché sténání ,které mu nejednou uniklo .Už se prostě nedokázal ovládat .Bránil se příliš dlouho…

"Bille,počkej",Tom chvilkami nemohl ani dýchat ,jak Bill divoce útočil na jeho ůsta."Už ne", zavzdychal a nedočkavě z Toma svlékl sivou mikinu.Když se mu před očima zjevila jeho holá hrud´,bez rozmyslu přiložil své rty na levou stranu Tomova hrudníku a dlouze jej políbil.Polibky přecházel každičkej milimetr jeho horké kůže .Tom měl hlavu zvrácenou dozadu a zhluboka dýchal.Chtěl být silnějším ,ale neudržel se. Ve chvíli,kdy Bill přejel prsty po jeho podbřišku ,jej naléhavě zatahal za vlasy a silně si přitáhl jeho tvář k té své."Toužím po tobě",zavzdychal a hluboce jej políbil.Bill vášnivě přirazil proti jeho dlani ,která jej směle pohladila přes hroubku tepláků .Jejich tváře byli od sebe vzdálené sotva několik milimetrů. Oba hltavě sledovali rty toho druhého a čekali,kdy poslední zbytky zdrženlivosti zmizí…čekali,kdo se pohne do propasti chtíče jako první .Nakonec se pohli ve stejnou vteřinu.Doslova ze sebe strhli poslední zbytky oblečení a nakonec skončili na zemi."Pomiluj mě…prosím",Bill hladově zvedal tvář k Tomovým rtům. "Miluj se se mnou",šeptal a konečky prstů přecházel Tomovu tvář.Jejich holá těla se o sebe soustavně třela .Tom to však nedokázal uspěchat.Na tenhle okamžik čekal strašně dlouho a chtěl,aby trval celou věčnost.Chtěl si tenhle okamžik ponechat,jako tu nejkrásnější vspomínku na jejich zakázanou lásku. Vspomínka ,pro kterou se oplatilo žít dál…

autor: B-Kay