DNR feat. Luminor: If I Could Turn Back Time

Crazy Tom and cute Bill

Takže... Abych vám řekla pár slov... Jsem teď v Ostravě - ale bohužel dokud tu bude Nela - není šance něco napsat. Tudíž psát začnu zítra odpoledne ;)

A teˇjsem na facebooku našla boží animku tak se pobavte - perex -

---

Ten Tom mě normálně zabil =DDD

Rebel 3.

autor: B-kay

Tomovy oči se zklamaně svezly k Robyině tváři, ve které však hrálo rozhořčení.

"Stalo se něco?" zeptal se zmateně, protože si nevšiml, že by se s Billem nějak hádali za ty tři hodiny, co u nich byl.

"Stalo!" řekla a náhle vypadala opravdu naštvaně. V očích jí pláli plamínky zlosti a z tváře vymizely všechny náznaky úsměvu. "Nesnáší mě, Tome! Tvůj bratr mě totálně nenávidí a já s ním bydlet nechci! Víš co udělal?? V obýváku způsobil hotovej hurikán, v koupelně je bažina a ve tvý skříni jsou jeho věci! Lásko, moc mě mrzí, že ti to musím říct, ale tvůj bratr je jenom živá kupa problémů! Nic víc! A já nechci, aby tady zůstal," řekla jedovatě a skleslým pohledem sledovala, jak se Tomův klidný výraz ve tváři ztrácí.

"Roby, jak to můžeš říct?! Je to moje dvojče! Můj bratr a ne nějaká kupa problémů. Podívej, já vím, že je nesnesitelnej," šeptl a opatrně si ji stáhnul na klín. "Ale jestli mě miluješ, tak to ty dva týdny prostě vydržíš, hmm? A já si s ním zkusím ještě promluvit, ano?" jemně ji políbil a pokusil se vsadit na to, co ji dostává pokaždé. Něžně se na ni usmál a hodil na ni psí oči.

"No tak jo... já to ještě zkusím, ale nechci, abychom měli problémy i my dva, Tome. Si si jistej, že je dobrej nápad, brát jej na tu večeři?" zeptala se nejistě a zamilovaně se přitiskla k jeho mocně pulzující hrudi. Tom jenom bolestně přivřel víčka a tiše si povzdechl... Nechtěl být na něj takovej. To poslední, co chtěl, bylo Billovi nějak ublížit. Ale sám věděl, že to asi jinak nepůjde. Bill si konečně musí uvědomit, že je dospělý, a že má jisté povinnosti tak jako všichni ostatní.

"Lásko, já tam na něj dohlídnu, hmm?" slíbil jí, naposled ji něžně políbil a pak se opatrně dostal z postele.

"Tak fajn. Moc tě miluju, medvídku," zakňourala a lehce jej zatahala za lem obrovskýho trika.

---

"Já snad budu blít," ozvalo se ode dveří znechuceně, což totálně zkazilo romantickou atmosféru té chvíle. Tom na Billa vražedně zahlídl a naznačil mu pohledem, že to opravdu přehnal. "Nechal jsem si tady mikinu," řekl a několika rychlými kroky kolem nich prošel a spokojeně si vzal první, která mu padla pod ruce.

"Ty se snad někam chystáš? Jdeme přeci na tu večeři," řekl Tom naoko přísně, ale když na něj Roby zahlídla, zatvářil se naštvaně. Bill nerozuměl…

"Já přeci nejsem blbej, paměť mi ještě slouží. Jen mi byla zima," nechápavě zakroutil hlavou, hodil na sebe modrou mikinu a nechal je v pokoji znovu o samotě. Celou cestu si však pobaveně pobrukoval zdrobnělinu "medvídku."

"Tohle musí přestat!!" zasyčela Roby naštvaně skrze pevně semknuté rty a málem Toma dorazila pohledem. Nikdy by to do ní neřekl. Ke všem se chovala tak mile a přátelsky, ale na Billa se násilím usmívala hned jak přišel. Možná právě ona sama vytvořila tu apatii, kterou Bill cítil.

"Jdu ke kadeřníkovi. Přijdu asi za dvě hodiny, pak můžem vyrazit," povzdechla si tiše, a když pohlédla na zdrcenou tvář svého miláčka, pochopila, že to přehnala i ona. Tom seděl na posteli jako hromádka neštěstí a nevěděl, co dělat. "Tomi, omlouvám se… přehnala jsem to," pípla tiše a jemně jej pohladila po tváři. "Já to kvůli tobě zvládnu, hmm? Bude to dobrý," pokusila se o úsměv, pak se zmohla jen na letmé políbení a odešla.

Tom zůstal v pokoji sám a nanejvýš zmatený. Takhle to už dál nepůjde! Bill je strašné kvítko i na něj, natož ještě na Roby. Když se budou pořád hádat, klesne i úroveň jejich vztahu a to nechtěl… Tedy aspoň kvůli jejím rodičům. Ti totiž čekají, že se vezmou! Alespoň Tom to tak pochopil při poslední návštěvě, kdy mu její táta ukazoval snubní prstýnek po nějaké prababičce nebo co...

Tom se však ženit nechystal! Už jenom ta představa jej děsila. Bylo mu přeci 19. Nebyl ještě dost zralej na nějakej hlubší vztah a představa manželství jej přímo děsila, přesto však ten prstýnek už týden držel schovanej na spodu skříně... Robyin otec do něj tak dlouho ryl, až si jej nakonec musel vzít se slibem, že nad tím popřemýšlí...

Přemýšlet však nemusel, aby měl jasno! Nechtěl si ji vzít! Už jenom myšlenka na život s ní jej nějak děsila. Nedokázal si představit, že s ní bude mít děti a rodinu... Toužil po vztahu nezávazném - prostě láska, polibky, sex, vzájemná blízkost... ale ne svatba!

Tiše vstal a strnulými kroky se došmatlal až k obýváku. Když však spatřil Billa a modrej svetr pohozenej vedle, neudržel se a doslova vybouchl.

"Takže tobě bylo zima ?" vydechl vztekle a nechápavě hleděl na Billa, který si pomalu vyndával sluchátka z uší a díval se na něj až příliš vážně.

"Prosim tě Tome! Medvídku?! Co to jako je?! Nechtěj mě rozesmát!Zachránil jsem tě," řekl klidně a sednul si tak, aby se mohl Tom posadit vedle něj...

Sám nevěděl, proč je takovej... Možná jen proto, že chtěl dokázat všem, že on už není ten malej kluk, který potřeboval svou rodinu na to, aby dokázal přežít! Teď on kašlal na všechny příkazy rodičů stejně tak, jako oni kašlali na jejich prosíky... tichá slůvka, kterýma se snažili zastavit hádající se rodiče... Nikdy je však neposlechli. Proč by měl on poslouchat??

Už nechtěl být tou křehotinkou a citlivým chlapečkem, kterýmu se rvalo srdíčko na tisíce kousků při každém pohledu na to, jak na sebe jejich rodiče křičeli. Už ne...

"Zachránil, Bille?! A před čím ?! Hele, já Roby opravdu miluju a nechci, abys nám dělal potíže. Mohl by ses alespoň těch 14 dnů chovat normálně?! Já po tobě víc nechci," řekl strnule, a když v Billových očích spatřil překvapení, smutně svěsil hlavu. Bill tiše vstal a opatrně došel až k Tomovi, který pořád pohledem hypnotizoval odstín podlahy. Ukazováčkem se jemně dotknul jeho tváře a pomalounku si ji vyhoupl do úrovně té své.

"I ty mě nenávidíš?" zeptal se nečekanou otázkou, která v Tomovi vyvolala zmatek. Nechápavě se zahleděl do těch krásných očí, které náhle působily smutně až ztraceně. Tenhle pohled u Billa neznal! Tedy posledních pár let…

"Proč bych tě měl nenávidět?"

"Mě nemá rád nikdo, Tome. Žádná holka se mnou nevydrží, naši mě doma nesnesou, a ty sám jsi mě chtěl ještě ráno vyhodit," povzdechl si smutně a uhnul tváří. "Nechci, aby ses musel přetvařovat, nebo si na něco hrát." Tom nechápal, kam se poděla ta jeho hrdost a sebejistota… najednou jako by se vrátil ten malej kluk s hravýma křehkýma očima a něžným úsměvem… akorát se nesmál… "Já jsem už prostě takovej, Tome a nezměníš mě. Nebudu se krotit, ani dělat ze sebe něco, co nejsem. Musíš mě brát takovýho jakej jsem," řekl rozhodně a rychle si popravil své černo-bílé proužkované triko, které mu nádherně kontrastovalo s pletí. Roby byla malinko snědší typ, ale Bill byl jako panenka… Až těmi vlasy a stíny mu vynikla jeho jemnost a smyslnost. A Tom musel uznat, že mu to slušelo. Že mu to opravdu hodně slušelo…

"Jak chceš, jdi se obléknout," šeptl a malinko zklamaný sám sebou se vracel zpátky do pokoje, kde mu už Roby oblečení připravila. Samozřejmě kašlala na to, co chtěl on a navlíkla jej do nevkusně divného saka šedé barvy, černých kalhot a prapodivné bílé košile. Tom se nad tou hrůzou jenom útrpně zašklebil, ale musel poslechnout…

"A to jdeš jako na karneval?" zasmál se tiše Bill ode dveří, jak pozoroval Toma v divné směsi saka a až příliš těsných kalhot. Tom se na něj strnule otočil a poté se unaveně svezl na postel. "V jiném jít nesmím. Její tatínek by mě považoval za nevkusnýho burana," zabrumlal si pod nos, ale když se postel na pravé straně malinko zhoupla, překvapeně sledoval Billa, který se na něj díval šokovaným pohledem.

"A prosim tě, odkdy tě zajímá názor ostatních?! Vždy jsme byli přeci jiní! Nemůže z tebe dělat nějakou panenku, aby se mohla předvést," vydechl rozhořčeně a smířlivě poplácal Toma po rameni.

"Vypadám jako klaun, že jo?" pípl tiše a sám sobě se musel zasmát. Bill měl pravdu! Nikdy jej nezajímal názor ostatních… vždy si dělal jenom to, co chtěl on. Možná se jen zalekl Roby.

"Spíš jako tučňák," zasmál se Bill vesele a došel k veliké kupě oblečení, kterou Tom ze sebe shodil před malou chvilkou. Opatrně ji vzal do rukou a došel k němu. Tom z něj nemohl spustit oči. Překvapeně sledoval každý jeho pohyb nebo úsměv. Už aby to měli za sebou…

…

Bylo pozdě v noci, když se klidným okolím ozval zvuk parkujícího auta. Zevnitř jako namydlenej blesk vyběhl pár podpatků, který nasupeně šlapal dovnitř a kašlal na ostatní dvě osůbky, které jen stěží postřehly její odchod. Tom na Billa hodil vražednej pohled, ale ten se pořád tvářil, jako že nic neudělal.

"Prosim tě, padej!" štěkl po něm a kdyby mohl, kopnul by jej hezky mezi nohy, aby se už konečně vzpamatoval!

"Nic jsem neudělal," vydechlo to černovlasé stvořeníčko rozhořčeně, jak oba dva šlapali po schodech nahoru.

"Nic si neudělal?! Já jsem blázen, že jsem si myslel, že se změníš! Vždyť si jim rozbil asi tři výstavní vázy, a jejího tátu si polil jídlem! Jo a ještě nemluvím o tom, že sis pak zaplaval v jejich bazénu," Bill na něj pořád poulil nechápavá očka.

"A na co jsou bazény?? Aby se v nich plavalo, ne?" řekl naštvaně, čímž chtěl omluvit svoje chování. Tom byl však neústupnej!…

První týden proběhl až závratnou rychlostí. Roby Billa přímo nesnášela, a on se citům k ní také moc nepřiznával. Jediné, proč ještě vydržel tak dlouho s ní bylo to, že je to holka jeho dvojčete a on chtěl zůstat s ním. I za cenu věčných nadávek nebo hádek s Roby! Dokonce přetrpěl i její výkřiky někam do nebe, když dosáhla s Tomem orgasmu… i když se mu právě tak akorát zvedal žaludek. Nerozuměl svému bratrovi, jak si mohl najít takovou krávu!

Hodiny ukazovaly přesně půl jedenácté večer, když všichni seděli u televize a mlčky sledovali děj nějakýho filmu. Bill zarytě hleděl před sebe a snažil se ani nepohlédnout na dvojici vedle. Mlaskání od jejich srážejících se jazyků bylo více než očividné a Robyno mumlání mu způsobovalo zděšení. Jenom nepatrně nahlédl doprava, avšak to, co viděl, jej dost překvapilo. Roby seděla Tomovi na klíně, dlaněma mu šátrala někde pod tričkem a jazykem hluboce zajížděla do jeho úst. Ten však jenom strnule seděl a snažil se všechny její polibky nějak opětovat. Bill však hned poznal, že by dal cokoliv za to, být někde desítek kilometrů od ní. Proto se rozhodl Toma zachránit!

Nenápadně si vzal svou šťávu a polil jí Roby přímo na záda. Její zděšenej výkřik se ztratil někde v hloubce Tomových rtů, náhle však poplašeně vyskočila a nechápavě hleděla na Billa se sklenkou v ruce.

"Pardon, já nechtěl," pípl nevinně a omluvně se na ni usmál. Roby však vykouzlila pohled plný nenávisti, a to hlavně když si všimla Tomova klidného výrazu ve tváři.

"Nic se nestalo!" procedila skrze pevně semknuté rty a odešla do koupelny s jediným cílem! Billa chtěla vyhnat za každou cenu! Nemohla přeci dovolit, aby proti ní poštval Toma! Bill musel vypadnout! A to hned…

autor: B-kay

Hangry & Angry: Kill Me, Kiss Me

Miluju ty jejich morbidnosti xD

Vážně?

Z rozlučáku - na který jsem já - velmi rozumná - nešla ;)

*fotka mích, dnes už naštěstí bývalých - spolužáků na facebooku - dvě holky (15 let) pijí pivo přímo z lahve*

Christine: To si pamatuju :D ...

Michaelle: Faakt? :D ...

Christine: Hey uplně :D ...

Petr: To je ale jediný co si pamauješ co??? :D

Christine: Já vím úúúúplně o všem :P ...

Rebel 2.

autor: B-kay

"Hele a co takhle vzít si kufry?" křikl jsem po něm, jakmile se houpavým krokem vydal ke dveřím.

"Ach jo. A to mi je nemůžeš vzít? Víš přeci, že jsem slabej," otráveně si povzdechl, ale k mému překvapení došel znovu ke mně a vzal dva kufry, samozřejmě ty nejmenší. Tohle bude ještě opravdu zajímavý… skončím někde v blázinci, když to takhle půjde dál…

"Hmm, celkem hezký," uznal, když jsem mu otevřel dveře a vecpal se dovnitř. "Ale čekal jsem něco malinko většího," protočil oči a bez okolků se rozvalil na gauč.

"Hmm a jakej byt máš ty?" už jsem se sebou nechtěl nechat jenom tak zametat. Moc dobře jsem věděl, že kdybych jej poslouchal jako věrnej pejsek, nevydrželi bychom to. Ani já, ani on.

Otráveně si sundal obrovský muší brýle a naštvaně na mě pohlédl.

"Tak tohles opravdu nemusel, bráško," vydechl tiše a došel ke svým kufrům. Ach bože… je tady tak pět minut a já z něj už šílím… Tohle asi nebyl nejlepší nápad. Měl jsem to mamce odmítnout a teď se s ním měla štvát ona, a ne já! Jako bych už takhle neměl dost starostí.

Najednou jsem uslyšel tiché krůčky směrující z ložnice a zanedlouho se mezi námi zjevila i Roby. Čekal jsem všechno… jeho provokaci nebo že začne dělat nějaký trapný balící fórky, o kterých si snad myslí, že fungují na každou! Ale on ne… Jenom se na ni otráveně podíval a dál ji neřešil.

"Hmm, Roby, tohle je Bill," pokusil jsem se je představit, protože jsem věděl, že by bylo hezké, kdyby spolu dobře vycházeli. Alespoň tedy přes tyhle dva týdny.

"A Bille, tohle je Roby," řekl jsem už mírně naštvaně, protože nás můj bráška totálně ignoroval a začetl se do nějakýho časopisu, který ležel na stole.

"Hmm, skvělý," brouknul, naivně si myslíc, že to, co ze sebe vyloudil, se dalo považovat za úsměv a víc se ani nesnažil být přátelskej. Roby se na mě zahleděla a snad poprvé jsem na její tváři neviděl úsměv…

---

"Miláčku, jdi se vykoupat. Já to tady snad nějak vyřeším," vyslal jsem extra zdrcující pohled na Billa, který se na mě mírně ušklíbl.

"Tak jo," povzdechla si a se skloněnou hlavou odešla…

Bylo mi jí opravdu líto. Vím, jak moc pro ni bylo důležité získat si Billovu přízeň, ale tu si získá málokdo, jestli vůbec někdo má tu šanci... Bill je namyšlenej arogantní fracek, kterýmu už vážně nafackuju, jestli se nezačne chovat normálně! A to už opravdu nežertuju! Já toho zvládnu hodně… opravdu hodně, ale tohle už se vymyká i mně! Já nechápu, co si chce tímhle dokázat?! Chce se snad pomstít celýmu světu za to, že se naši pořád hádali nebo rovnou za to, že se tehdy nerozešli?!

Vím, že to pak mohlo být úplně jiné, ale já jsem celkem šťastnej i takhle. Naši se usmířili, já mám holku, kterou mám rád, akorát ten brácha dělá potíže.

"Už si spokojenější?" sykl jsem na něj naštvaně a násilím jsem mu vytrhnul z rukou ten časopis. V jeho očích se drze zalesklo a on se na mě ještě zaculil.

"A cos čekal?? Že budu její kamarád? Prosim tě, Tome, nebuď směšnej," povzdechl si a zvědavě se rozhlídl kolem. "Kde budu spát?" jeho podmanivé oči se zasekly do těch mých v naději, že mu uvolníme postel. To se tedy spletl!

"No přesněji řečeno, rovnou tady," zaculil jsem se teď já a kleknul jsem si před něj ještě dřív, než stihl zaprotestovat. "A jestli se ti to nelíbí, můžeš jít," šeptl jsem a rozhodně jsem si prohlídl jeho tvář...

Bylo zvláštní, že s těma blond vlasama a ryzím úsměvem ve tváři mi připadal úplně obyčejnej... časy se však mění a stejně tak se mění i lidé. Stačilo jenom zvýraznit to, co v něm ve skutečnosti dřímalo už dávno a jeho tvář se změnila z nenápadné na smyslnou, plnou nevědomé vášně.

"Vyhazuješ mě?" nebezpečně se nade mě naklonil a zadíval se mi hluboce do očí. Já jeho pohled bezedně opětoval, ale vážnost se z mých očí neztrácela.

"Jestli se nezačneš chovat normálně a nebudeš slušnej i k Roby, budeš pryč dřív, než se naděješ, Bille. Tak si to rozmysli," vstal jsem, nevšímaje si jeho překvapenýho pohledu a nechal jsem jej v obýváku samotného. Nešel jsem však za Roby...

Kupodivu jsem na ni absolutně neměl náladu a na její hrátky ve vaně už vůbec ne. Unaveně jsem sebou praštil na postel a rezignovaně jsem skryl tvář mezi polštářky. Proč právě já musím mít "tamto" za bráchu?? Proč nemůžu mít za dvojče někoho milého, příjemného a hlavně bezprůšvihového?!... Já neříkám, že jsem neměl nikdy problémy, ale Bill? Ten je namočenej snad ve všem? Ze školy ho vyhodili kvůli tetování na břiše a předloktí, a z další školy ho vyhodili zato, že se zapletl do nějaké divné bandy a malovali na zdi. A co se týče práce, Bill snad dělal už všechno... ale nikde nevydržel více než dva týdny. To byl prostě celej on. Věčně bez práce, bez holky, zato ale s hezkýma malérama všude kolem sebe. Nic se mu nedařilo a ty jeho postelové hrátky se asi láskou nazvat nedají... Alespoň v tomhle jsme byli stejní. Také jsem chtěl svobodu, holky jen přes postel a žít si podle svého… ale když jsem potkal Roby, zjistil jsem, že můžu žít i jinak. Bill to asi zatím nezjistil… nevím, zdali by vedle něj nějaká vydržela...

Je komplikovanej, ale není zlej. Má veliké srdce a jako děti jsme se měli moc rádi. Byl křehoučkej a jemnej, a já ho prostě vždycky chránil. Měli jsme spojený postýlky a v kupě plyšáků jsme se smáli skoro pořád. Byl smyslem mýho života… žil jsem jenom pro něj… a on pro mě.

Teď je to však všechno dávno pryč a mě nezůstalo nic, než vzpomínky…

Opatrně jsem nadzvedl hlavu, abych se mohl zahledět na fotografii, která ležela na nočním stolku. Kdybych dokázal spočítat, kolik let od té doby uběhlo, asi bych se hezky potrápil. Bylo to dávno… Je nám tam kolem dvou let, myslím a ležíme spolu v roztomilých malých župáncích v postýlce… chtěl bych to vrátit. Vrátit všechny ty bezstarostný roky a zapomenout na všechno, co bylo pak… Kéž by to šlo…

"Můžu?" ozvalo se ode dveří a já se otočil po hlase, který konečně nepůsobil arogantně ani chladně.

"Co Bill?" zeptal jsem se Roby, která si ke mně přisedla a něžně mě políbila.

"Nic. Ignoroval mě. Ale já od něj také nic nečekala. Netrap se, broučku, a raději si rozmysli, co si vezmeš na tu dnešní večeři," šeptla a její dlaně se náhle ztratily pod mým trikem…

Večeři?! Ach kruci! Já úplně zapomněl. Dnes jsme měli jet k jejím rodičům na večeři. Ale to se mi teď nezdá jako nejlepší nápad. Její rodiče sou totiž dost bohatí, jejich dům vypadá jako hrad a všude kolem je jenom přepych… Ten dům na mě celkově působí chladně a přijdu si tam jako nějaký ptáče v kleci. Někdy ani nevím, co tam dělám… nikdy jsem tyhle typy nevyhledával a téhle společnosti jsem se raději vyhýbal. Ale pro Roby se jednou za čas obětovat prostě musím .

"A co Bill?" malinko jsem se odsunul od její hladových rtů a zmateně jsem na ni hleděl.

"Miláčku, Bill je pořád samej průšvih… to nebude dobrej nápad. Ještě tam něco rozbije a-" tohle ale opravdu přehnala.

"Roby, podívej! Bill je možná samej malér, ale určitě není nějaký dvouletý děcko, aby tam něco rozbíjel. Chci, aby šel taky. Nechci ho tady nechat samotnýho. Vrátili bychom se a našli bychom tady nějakej disco club, než náš byt. Bude to tak lepší," strojeně jsem se na ni usmál a jemně jsem ji pohladil po tváři. Proč její oči tak nesvádějí ?!

"Tak dobře, broučku, ale slib mi, že neudělá nic, co by naše rozčílilo," broukla spíš mému krku než mě a jemně se mi do něj zakousla.

"Jasně… t-tedy slibuju," usmál jsem se na ni, i když jsem se musel hezky přemáhat…

"Ty si děláš srandu??" byla Billova první reakce, když jsem mu řekl o tý večeři. Nasupeně si vkládal svoje věci do mé skříně, kde jsem mu udělal místo, protože Roby odmítla.

"Bille prosím. Jeden jedinej večer se chovej slušně. Jenom jedinej. Prosím," smutně jsem na něj pohlédl a zklamaně jsem svěsil hlavu mezi ramena.

"Seš směšnej, Tome…" vydechl rozhořčeně. Po chvilce jsem však ucítil, jak si opatrně sednul vedle mě. "Fajn. Ale když mě urazí nebo napomenou, padám, a je mi jedno, jestli mě pak vyhodíš nebo ne!" řekl rozhodně a opatrně mi dvěma prsty nadzvedl tvář. "Změnil ses," šeptl po chvilce, jak si mě přeměřil pohledem.

"To ty taky. Bille…"

"Já ne, Tome. Jsem pořád stejnej, ale v tobě už svého bratra náhle nepoznávám. Tohle přeci nejsi ty," řekl tiše a já v jeho hlase náhle nepoznal žádné rozhořčení nebo zoufalou podrážděnost, jako pokaždé, když jsem si mu dovolil něco říct.

"Jak to myslíš?" nerozuměl jsem tomu. Já se přeci nějak zvlášť nezměnil, akorát jsem si nechal zaplést dredy. Možná, že ho vyděsil piercing, který zdobil levej koutek mých rtů… Já nevím…

"Ale nijak. Kašli na to," řekl náhle, když se ve dveřích zjevila Roby se třema sklenkama nějaký limonády, a bez jediného slova ji obešel. Já mu nerozumím… Prosil jsem jej, aby byl alespoň trošku milejší, ale on si prostě nemůže odpustit to své nesnesitelné chování. Nechápu, jak se to v něm mohlo tak náhle všechno změnit a pomotat… Proč se teď neusmívá stejně krásně jako kdysi? Co mu kdo udělal, aby si svými problémy vědomě ničil život??

Nechci, aby byl takovej! Ale není v mých silách změnit jej. Prostě to nedokážu, i když jsem jeho dvojče. Vůbec mě neposlouchá, kašle na všechno co mu řeknu. Ale možná právě tahle vlastnost mu dodává něco, co mě na něm překvapuje. V jeho očích se už neodráží ta dětsky sladká jiskra nevinnosti. Teď v té spleti čokolád dokážu rozeznat neskutečnou přímost a smyslnost. Už to není malé dítě! Změnil se… stejně jako já. Ale starší Bill mě měl alespoň trošku rád… V tom novějším vydání se však vůbec nevyznám. Jako by měl rád jenom sebe! Sebe… a do svého nitra nepouští absolutně nikoho, a to mě na něm rozčiluje! Kdyby nebyl takovej paličák, jistě by si našel nějakou milou holku, za kterou by šílel, a pro kterou by udělal cokoliv…

autor: B-kay

Unbekannt Liebe díl 20.

Díl 20.

---

Tom:

Vím, že jsem to asi dost přepískl, ale on si to i na tom konci i docela zasloužil...

Znovu si sednu a dlaněmi si promnu obličej.

Už to bylo tak v pohodě a zase se to muselo posrat!

Chvíli jen tak sedím a zírám do zdi. Proč? Napřed "zakázaný ovoce" a teď hádka pro nic za nic... A co je nejhorší? Vím, že hlavní vinu na té hádce nesu já... Měl bych se asi omluvit... Vždyť vlastně nic nedělal... Alespoň ne vědomě. Dobře... Půjdu ho hledat.

Vstanu ze židle a jdu do obýváku.

"Bille?!" Nic. Kouknu na gauč jestli tam neleží... Nic.

Dobře... Kouknu k sobě - teda vlastně k nám - do pokoje... Taky nic. Tak jo... Pochybuju, že by lezl mamce do ložnice takže zbývá koupelna. Zkusím otevřít dveře... Hm, zamkl se. Ale co jsem mohl čekat...

"Bille... Prosím otevři..." Poprosím smířlivým hlasem.

"Naser si!" Příkře odpoví z pozadveří.

"Bille... Omlouvám se..."

"Vypadni!"

"Bille promiň..."

"Řekl jsem, ať vypadneš!"

"Bille... Já sem to tak nemyslel..."

"Ne? A jak teda?!"

"Billy... To ti mám vysvětlovat přes dveře?"

"Začni. Třeba pak otevřu..."

Oddychnu si. "No... Billy... Víš..." Hledám slova.

"Dokud mi to neřekneš tak nevim!"

"Uhm... To, že si sexy, víš..." Zkusím jít přes jeho ego.

"Vím. A co s tím má co dělat to v kuchyni?"

"No... Vidlička... rty... pohled..." Koktám nesouvisle.

Dveře se pootevřou. "A dál?" Ptá se zvědavě a jiskří mu oči.

"Chceš mě zabít?" Zakňučím.

"Ne... Odpovíš mi?"

"Uhm... Prostě si sexy..."

"To jsem sexy i když jen slízávám omáčku z vidličky?" Zvědavost z něj přímo sálá.

Musím se opřít o stěnu, protože se mi z jeho pohledu podlamují kolena.

"Dostatečná odpověď." Zářivě se usměje a vyjde z koupelny i s talířem v ruce.

"Takže... Mám ti to ohřát?"

Přikývne. "Tak dej..." Natáhnu ruku pro talíř.

Bill:

Ve chvíli, kdy se naše prsty náhodou střetnou, mi talíř vypadne z ruky. Oba sebou trhneme a vyděšeně se na sebe podíváme když dopadne na podlahu a rozpadne se na několik kusů.

"Já to uklidím!" Vyhrkne.

"Pomůžu ti!"

Oba se sehneme ke stejnému střepu. Znovu sebou trhneme, když se naše prsty střetnou.

"Co to...?" Začnu zmateně.

"Nic... Jdi si nabrat nový špagety..." Vydechne.

"Co mám přinýst na tohle?" Ukážu na špagety povalující se na zemi a ignoruju jeho slova.

"V kuchyni na lince jsou papírový utěrky..."

"Dobře!" Rychle pro ně odběhnu.

"Utěrky... Utěrky..." Mumlám si a prohlížím si linku. "Uh... Tady." Zvednu z linky ruličku s kuchyňskými utěrkami a běžím zase nahoru, kde Tom sbírá střepy.

"Vem si do ruky několik ubrousků a začni sbírat ty špagety... do nich..."

"Jako jak?" Nechápavě pozvednu obočí.

"Jako takhle. Do ruky vem dvě utěrky... shrň nima trochu špaget a zároveň je do těch utěrek zabal..." Ukazuje.

"Hmhm... Takhle?" Snažím se dělat totéž co on.

"Ne... Takhle to jen rozmatláš..." Povzdychne si.

"Sleduj a dělej podle mě..." Vezme do ruky další utěrky a podá i mě. Kleknu si naproti němu...

"Auu!" Vyhrkneme oba zároveň když se čelem srazíme.

"Promiň..." Zakňučím a chci se odtáhnout, ale podjede mi ruka a lehnu si přímo do těch špaget.

"To je v pohodě... Jdi se převlíct... Já to douklízím."

"Dobře..." Zvednu se z těch střepů, odcházím do pokoje a cestou si svlékám tričko.

"Au!" Syknu, když zavadím o střep z talíře kousek od mého tetování na boku.

"Co je?!" Okamžitě přiběhne Tom.

"Nic... Jen malej střep..." Opatrně si sundám tričko.

"Opři se o zeď... Vytáhnu to."

"Ne. Já sám." Dám si ruce v bok.

"A pořežeš si ještě ruce. To určitě! Opři se!"

Dá si taky ruce v bok.

"Vypadáš jako můj odraz v pořádně zašpiněným zrcadle..." Ušklíbnu se.

Tom:

"A tím si myslel co?!" Jako že já sem... hnusnej? No to teda děkuju...

"Jo..." Moje ego utrpělo vážný úraz...

"Moment... Ty mi zase lezeš do hlavy?!"

"Jo."

"Tam nemáš co dělat. To je soukromý... prostor... A tím, že sem hnusnej, chceš říct, že ty překypuješ krásou?!" Zaujmu ´bojovej postoj´ a podupávám si pravou nohou.

"A chceš snad říct, že ne?!" Našpulí rty. Je...sexy, když je naštvanej...

"Jestli si pamatuješ, tak před chvílí sem řekl, že si sexy... Ne že by si byl nějak extra krásnej." Ušklíbnu se.

"Ti vážně děkuju..." Zamumlá a otočí se ke mě zády.

"Počkej, ten střep!"

"Neřeš to..." Ani se na mě nepodívá.

"Bille zanítí se ti to a..."

"A co? Budu ještě hnusnější než jsem?!" Vykřikne a běží do pokoje.

"Bille!" Zavře mi dveře těsně před nosem.

Opatrně otevřu dveře. Bill leží na posteli, obličej zabořenej v polštáři a chvěje se. Nevím, jestli hněvem, nebo pláčem... Ale že by se ho to ´škádlení´ až tak dotklo? Potichu dojdu k posteli a opatrně ho pohladím po vlasech. "Promiň, já to tak nemyslel..." Zkusím opatrně.

"To jsem fakt až tak hnusnej?"

"Nejsi..."

"Líbím se ti?" Zmateně zamrkám.

"P-proč... Chceš vědět zrovna tohle?"

"Ugh... Si můj bratr a... Myslím, že bys mi to mohl říct upřímě..."

"Ehm... Jo."

"Jo jako mohl říct, nebo jo jako líbím?" Podívá se na mě a zamrká.

"Jo jako líbíš... Vypadáš... křehčí než kdejaká holka..."

"Jsem horší než ty holky?"

"J-jak tě tohle napadlo? Vždyť to se vůbec nedá srovnávat?"

"Věř mi, že dá..." Prohlásí hořce.

"Hmmm..." Radši mlčím...

"Počkej... Tím chceš říct, že TY to nemůžeš srovnávat?" Zasměje se.

"Ugh..." Raději upřu svůj pohled na okno na opačné straně pokoje.

Bill:

"Ty si nikdy nespal s klukem? Ty si nikdy neexperimentoval?" Udiveně zamrkám a snažím se mu vidět do tváře. "Hey když s tebou mluvím, tak se dívej alespoň na mě, když ne přímo do očí."

Pomalu se otočí, ale kouká na prostěradlo... Na kterým je pořád ten flek od coly. Ale co bych čekal? Že sám od sebe zmizí?

"Takže tys to s klukem ještě ani nezkusil?"

"Jak bych mohl, když ještě donedávna jsem si byl jistý svou čistě heterosexuální orientací?"

"A teď už nejsi?" Zasměju se.

"Uhm... Ne."

"No ale posoudit, jestli jsem nebo nejsem hezkej teda zvládneš, ne?"

"No... Jsi hezkej... Dokonce víc, než bys v mé přítomnosti být měl..." Zamumlá.

"Děkuju..." Zatleskám si a ´skočím´ mu okolo krku.

"Ehm... Bille? Tohle bys neměl dělat... Víš, že jsem řekl, že jsi nejenom hezkej, ale i sexy a... Po tom, co se stalo dole, víš co se mnou děláš..."

"Uhm... Promiň..." Skloním hlavu a sednu si o kus dál. Mí nálady se mění častěji než počasí někde v horách... A mí ego je někde v nebeských výšinách... Ale k čemu mi vlastně je to, jak vypadám, když mě každý chce jen na výstavu a do postele? Když nikoho nezajímá, kdo doopravdy jsem? Když mě každý chce jen pro to, jaký jsem v posteli?

Zamračím se a moje nálada klesne na bod mrazu.

Proč jsem si to dřív neuvědomil? Nebo spíš proč jsem si to nechtěl připustit? Asi pro to, že tak jsem měl alespoň nějakou pozornost... I když pro vzhled a peníze, ale měl.