Co umím? Udělat špagety s omáčkou ze sáčku nebo skleničky a palačinky. Toť asi vše.
Přesto jsem sebrala všechnu svou odvahu a vlezla, i s notebookem s otevřeným receptem, do kuchyně.
Říkala jsem si, že to nějak zvládnu, předloni jsme s Tibeth přece zvládli Sacher.
To byl taky jeden z impulzů, které mě k pečení (nebo spíš k pokusu o pečení) přivedli. Ona vždycky říkala, že se musím sama snažit když vím, že doma mi to nikdo neukáže (obě máme problémy komunikovat se svými matkami - ta moje na mě začne ječet vždycky, když se na něco v kuchyni zeptám... stačí i "kde je...?") a protože ve svých 19 sama vedla domácnost jak nejlíp uměla, snažila se pomoct s vařením a pečením i mě.
Tak jsem se do toho podle tohohle receptu dala.
Výsledek? Značně rozpačitý.
Problémy začaly už u toho, že povidel byla jen půlka kelímku. Další problém se objevil, když jsem nalívala těsto do formy - v tu chvíli jsem zjistila, že ta forma asi nemá v průměru 26 centimetrů... =D
Další problém byl se samotným pečením. Peklo se to... a peklo... a peklo... a pořád se to peklo... =D No, po hodině a půl to bylo uvnitř pořád tekutý navíc mi to tak hezky přeteklo, že dostat to přeteklý připečený z vnější strany formy byl horor (naštěstí na dně trouby byl ještě alobal z máminýho minulýho pečení masa na smetaně).
Pak se vloudila chybička když jsem to druhý den chtěla namazat krémem. Vzhledem k velikosti formy jsem to musela rozříznout na tři části, ne na dvě. Rozhodilo mě to a zapoměla jsem ten korpus namazat marmeládou =D
Ale špatně to nechutná... Je to asi jako běžnej perník u nás doma (dáváme do něj přesnídávky, takže je to asi stejně vláčný) akorát namazanej tvarohem.
Žádné komentáře:
Okomentovat