autor: B-Kay
"Když sme byli malí,vždycky sem chtěl být jako ty" ,Bill v sobě našel poslední sebezapření a vstal."Vždycky sem měl v tobě velikej vzor.Tys byl ten starší a silnější ,ty sis vždycky uměl se vším poradit",Bill se netajil chladným tónem hlasu a vůbec se nesnažil nějak skrývat svoje emoce. Byl z toho všeho zoufalej a neměl v plánu hodit se bratrovy kolem krku jenom proto,že se za ním odvážil přijít. Tom se na něj díval mírně zmateně ,protože nerozuměl ,proč se bratrova nálada tak náhle a zničehonic zvrtla,přesto jej pozorně poslouchal. "Ale když se na nás dva dívám ted´ ,sem rád,že nejsem jako ty.Mezi náma je tak veliká propast , že nevím ,jestli to ještě někdy bude dobré.Naděje mě opustila už dávno a já už od tebe nečekám absolutně nic" ,Tom nemohl uvěřit tomu ,co bratr říkal.
Byl si jist,že to přehnal,ale nikdy mu nechtěl ublížit natolik ,aby o něj přišel. Nechtěl mu způsobit tak velikou bolest ,jakou cítil on každičkej den ,když mu nebyl nablízko.Dohromady to bylo 365 dní ,co trpěl jako zvíře a považoval se za blázna.Nebylo přeci možné,aby se normální člověk zamiloval do svého sourozence...aby po něm toužil...v mysli mu tehdy pluli jenom slova typu-hlupák ,zvrácený člověk bez štipky morálky.Čím déle se do nich vnářel,tím více jim začínal věřit.Nemohl se mu přiznat tehdy a ted´ už bylo příliš pozdě otevírat staré rány.
"Ale kdybych tě ještě mohl o něco poprosit jako bratra",zašeptal ,tiše si k Tomovy klekl a vzal jeho tvář do dlaní. Jejich pohledy se zoufale mísili ,stejně jako i bolest a utláčená láska ,která jim z očí vyzařovala. "C-co? " ,Billovy rty byli tak blízko těm jeho. Byli tak blizoučko,že cítil každý jeho hlubší nádech ...každé nepatrné zachvění či drobný třes,který jeho tělem převládal. Myslel si,že jej to díky Bellyine lásce přešlo ,spletl se. Miloval jej čím dál víc a co bylo nejhorší-už neměl sílu se mu bránit.
Neměl sílu dál mu ubližovat a vyhýbat se mu.Chtěl být u něj...tak moc mu chtěl říct,co k němu cítí ,ale nikdy nebyl natolik odvážný,aby to udělal. Věta "miluju tě" možná mezi lidma znamená něco neskutečně krásnýho ,ale v jejich světech to znamenalo zbytečné trápení ,které by stejně nikam nevedlo. Proto mu to neřekl. Bellu svým spůsobem miloval a vědel,že jej udělá šťastným ,tak nač si život zbytečně komplikovat a zamotávat se do neřešitelných problémů ?!
Bill se snažil z jeho očí vyčíst všechno , co v nich viděl.Chtěl využít tu chvilku ,kdy je bratr vůči němu bezmocnej a nechá ze sebou udělat absolutně cokoliv. Vždy ,když se vzájemně dívali do očí ,byli oba dva do sebe natolik prohloubeni ,že zapoměli na všechno kolem . Nic pro mě v tu chvíli neexistovalo .Nic pro mě v tu chvíli nemělo cenu…Celej svět se pro mě změnil ve vzduchoprázdno ,do kterého padali hloubš a hloubš. Bill už se zhluboka nadechl ,že konečně dopoví to,co měl na mysli ,vzápětí však překvapeně vydechl ,když na rtech ucítil Tomův ukazováček . "C-co..",vydechl vyděšeně ,přesto však Tomovu ruku neodsotil ,dokonce se jí ani nesnažil uhnout,jak měl původně v plánu. Zhluboka dýchal a když ucítil ,jak se k němu Tom naklání ,zůstal jako socha .Jejich rty dělili poslední milimetry. Bill měl na jazyku jedinou prozbu …tak už to udělej…
"Kluci ,jste tady?" ,dveře se nečekaně rozletěli a dovnitř nakoukla Bella. Tom téměř okamžitě pustil Billovu tvář a ten pohotově vstal. " Neměli sme co dělat a tak sme si chvilku
skoušeli ,jestli sme to nezapoměli " ,Bill mluvil téměř bez dechu a a dlaní ukazoval na černé piáno. "A šlo vám to?" , se sladkým ůsměvem Toma rychle políbila a přitulila se k jeho horkým dlaním. Bill se zhluboka nadechl a na okamžik sklonil tvář. Nemohl věřit, co se to právě stalo…nebo spíš,málem stalo."J-jo…ještě to celkem šlo. Bylo to fajn ,ale myslím,že už bychom mohlí jít spátky .Počkám na vás dole ",Bill se na Toma ani jednou nepodíval a vyběhl z pokoje jako řízená střela .Srdce mu tlouklo tak hlasitě ,že jej mohli slyšet snad uplně všichni. Rty jej nepříjemně pálily zvláštní dravostí a nedočkavostí . Z věšáku si vzal rychle svou bundu ,z Tomovy veliké mikiny vzal klíčky od auta a vyběhl ven..
"Lásko ,vy jste se spolu udobřili?" ,Bella nadšeně líbala každičkej kousek Tomovy tváře,na kterej došáhla a i přitom se dokázala vesele usmívat ."N-no…je to na lepší cestě " ,vydechl ,i když by si v tu chvíli nejraději nafackoval. Vždyť se málem políbili ! …
Jelikož si dvojčata trošičku vypila,řízení tedy zůstalo na Belle ,která jako jediná vešla do domu Kaulitzů střízlivá. Jediným štěstím bylo,že oba dokázali projít bez větších potíží i po vlastních a tak se s nima nemusela trápit. Bylo už pozdě v noci ,Simone už dávno spokojeně usnula . Bill rychle zamrmlal něco,jako popřání dobré noci a vyběhl do svého pokoje. "Bello počkej" ,Tom byl natolik rozvášnělej ,že ze sebe svlíkal oblečení už na chodbě a možná právě proto ,se Bill tak rychle vytratil . "Tomi ,ty seš blázen", vesele utíkala jeho hladovým rtům a snažila se jej tímhle spůsobem dovést až nahoru ."Já to chci u krbu " ,v očích mu nadšeně zasvítilo a nachvilku přestal bojovat se svým páskem. Milování před krbem,na zemi u ohně by bylo přeci víc než dokonalé ."Miláčku,tady je zima a kdykoliv sem může někdo přijít.Bylo by hloupé,kdyby nás nachytala Simone,nebo tvůj bráška.Půjdeme do postýlky hmm?",Tom poraženě sklonil tvář a Bella vědela,že další protesty už nebudou…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat