Perfect Symetry 14. (1/2)

autor: B-Kay

Bella se tedy zhluboka nadechla,naposled si promyslela,co by mu vlastně měla říct a bez váhání se mu posadila na klín. Tom trpce stiskl rty do úzké štrbinky,když se k němu naklonila a dožadovala se polibku. Když se její rty lehce přitiskli na ty jeho, nečekaně odvrátil tvář a pohotově vstal ,nevšímaje si Bellyina překvapenýho pohledu."Chtěla si mi něco říct,tak poslouchám" ,řekl rychle a otočil se ji zády .Ze skřiňky vzal dva hrnečky a rozhodl se udělat čaj ."Víš,dneska mi volala máma .S tátou by s náma chtěli jít večer na večeři .Maminka by moc ráda poznala Simone trošičku důvěrněji a taky sem ji chtěla seznámit s Billem" ,po přísném výrazu ,již ještě před chvílí zdobil její tvář , nebylo ani stopy. Místo toho se na Toma vesele culila a doufala,že bude souhlasit.

---

"Víš já si myslím, že...",najednou naprázdno zavřel ůsta a jeho pohled se zvedl od dvou prázdných hrnečků k Billovy,kterej právě vešel
do kuchyně a nenápadně se na něj pousmál. Jejich oční kontakt sice trval jenom chviličku ,ale pro oba to bylo něco krásnýho. Bill měl zase svůj typický culík a brýle ,ale Tomovy přišel nádherný.Když se otočil spátky ke své rozdělané práci, zamilovaně se usmíval. "No vidíš lásko , už je tady i Bill. Podle mě by to byl dobrý nápad .Prosím ,byla by to jenom jedna večeře .Prosím",spojila dlaně a hodila po Tomovy psí kukadla. Bill sice absolutně nerozuměl tomu, co to mělo všechno znamenat ,ale v tuhle chvíli jej to jaksi netrápilo."Tak dobře",Tom to nakonec musel vzdát.Jinou možnost při Belle ani neměl.Ta vzápětí nadšeně zvískla a zatleskala. Bill se na ni nevěřícně zahleděl ,poté se však musel zasmát .Byla tak vlezlá,až mu přišla směšná.Zavrtěl tváří a raději sklonil pohled."Lásko,tak já rychle zavolám mamce ano?",vyběhla ze dveří a ještě ze schodů na něj cosi volala,to už ale Tom neslyšel...

Jakmile v kuchyni dvojčata osaměla, alespoň nachvilku se mohli oba ponořit do svého světa. Do světa,ve kterém je dovoleno všechno .Tom se na Billa zářivě usmál ,poté se mu však otočil zády a vyčkával. Přesně vědel ,že by nestihl narátat ani do pěti a Bill už by mu stál za zády s neovladatelnou touhou se alespoň nachvilku pomazlit. Překvapivě ucítil na svém krku horký dech už po tří vteřinách." Copak to děláš?" ,Bill se tváří uvolněne opřel o Tomovo rameno a sledoval ,jak do hrnečků přidává med a pytlík s čajem."Chtěl sem ti udělat snídani ,ale Bella mě jaksi předběhla" ,odpovědel a krátce na něj pohlédl."Jak dlouho Bella obvykle telefonuje se svou mámou?",zeptal se Bill zamyšleně a pomalu přivřel víčka .Své mírně pootevřené rty přitiskl na horkou kůži Tomova krku ,na které hned ucítil chvění a nastupující třes."Doufám že dlouho…v-vždycky to bývá na dlouho" ,Tom upustil lžyčku a ta s cinkotem dopadla na studenou podlahu. Prudce zvrátil tvář dozadu ,jakmile Bill jeho kůži hravě skousl a poté po ní přejel ukazováčkem. "Jsi pořád tak napjatý .Pořád tak sebejistý a právě to se mi na tobě moc líbí" Tom se na něj překvapeně otočil a zadíval se mu hluboce do očí."Vím ,že když sem u tebe ,nic se mi nemůže stát" ,pohladil Toma po tváři a poté se krátce přitiskl k jeho rtům. "Miluju tě Bille" ,zavzdychal Tom do bratrova polibku a naléhavě si jej k sobě přitiskl. Bill se šťastně usmál a líbal se s Tomem jako o závod....

Vůbec si neuvědomovali ,že pomalounku klesají k podlaze. Jejich polibky byli dravé a přesto jemné …byli divoké a přesto sladké…pálily a přitom nespůsobovali bolest. Bill se s každým dnem stráveným v Tomově blízkosti bál jeho doteků pořád méně.

Dokázal mu odpustit i tu noc,kdy po něm bezhlavě vyjel .Rozuměl mu. Musel to v sobě dusit strašně dlouho .On sám by neměl takovou sílu a odhodlání bránit se. Vydržel se tomu bránit necelé dva dny a ted´ mu bylo uplně jedno ,že je Tom zasnoubený .Opoměl také fakt,že jsou sourozenci a přestal se mu vyhýbat ….

"Simone,sem moc ráda ,že jste přijali naše pozvání",jelikož Tom neměl tolik energie,aby se s Bellou dohadoval,raději poslušně souhlasil se společnou večeří. Bellyiny rodiče přijeli kolem sedmé večer a poté se všichni nechali obsluhovat v jedné luxusní restauraci v centru města. Bella měla pro všechny velikou novinu .Novinu ,která měla změnit život přinejmenším tří lidí u stolu. Nechtěla , aby se to nějak skazilo a proto rátala se vším.Vědela,že se Tom s Billem usmířil a také vědela,jak těžce by to oba brali.Proto se rozhodla,že jednomu pomůže .Když se Bill nedíval a ani ostatní od stolu nevnímali její konání,nenápadně mu do skleničky hodila prášek na spaní. Nechtěla mu ublížit ,to v žádném případě.Chtěla jenom to ,aby u stolu hned nevybouchl a neskazil ji její plány. A proto když Bill dopil svůj džus do dna,spokojeně se usmála .

Stačilo jenom chviličku počkat a Bill se začal pomalu cítit divně. Frekvence jeho dechu se znásobila a on najednou pocítil zvláštní malátnost a bezmoc.A to byla její šance."Tak ! Hlavním důvodem,proč sme se takhle sešli je,že bych byla moc ráda, kdybychom se s Tomem přestěhovali do Vídně " ,vydechla najednou a všude kolem se náhle rozhostilo ticho. Tom na ni zůstal nechápavě civět stejně jako Simone,její rodiče se však vesele usmívali ,stejně jako ona. Bill zhluboka dýchal a snažil se uklidnit vytrvalou bolest hlavy a neklidné chvění. Před očima měl zvláštní černo a hlava se mu nepříjemně točila."Tohle snad nemyslíš vážně?! Nic si mi neřekla a ted´ to jenom tak vychrlíš a čekáš,že budu nadšenej??",slyšel Toma a cítil,jak jej pod stolem horlivě chytil za ruku .Bill unaveně složil tvář do dlaní a na okamžik se o něj vyčerpaně opřel. Vůbec nevnímal jejich rozhovor ani hádku,která pomalu narůstala."Tome",pípl tiše a zatahal jej za lem mikiny.Jakmile Tom ucítil vedle sebe nepatrný pohyb ,okamžitě se otočil na svého bratra ,který na něj hleděl z posledních sil....

autor: B-Kay