Perfect Symetry 1.

autor: B-Kay

Víte,kdysi sem si myslel,že přirovnání ideálního života k tomu mému není možné…To,že sem ideální život měl sem však poznal až příliš pozdě…

Měl sem všechno,co si můžete přát.Měl sem skvělou rodinu ,přátelského bratra,práci,kterou sem miloval ,dokonce sem si koupil svůj vlastní byt ,kterej se mi taky moc líbil. Ze svého platu sem si to mohl dovolit.Je mi sice teprve jednadvacet , ale můj život byl posledních několik měsíců zvláštně jednoduchý.Náplní mé práci bylo zařídit dvoum zamilovaným lidem svadbu jejich snů.Měl sem za úkol sehnat potřebnou výzdobu,zorganizovat večírek,dokonce sem jednomu páru šel i za světka.Bylo moc milé vidět ,jak vám ti lidi důvěřujou a vkládají vám do rukou přípravu na ten nejkrásnější den jejich života .

---

A já měl zase radost,.že mi tak věří.Popravdě ani nevím,co mě k téhle práci vedlo.Mamka navrhovala šaty nevěstám a já se do její práce vždy natolik zahloubil,že sem skončil jako svatební agent.Myslel sem ,že v téhle práci mě nic nemůže překvapit.Byl sem si jist,že každej problém zvládnu hravě…Má sebejistota a přesvědčení se však vytratilo ve chvíli ,co mě o přípravu svadby požádal můj vlastní bratr…

"Bille,podívej…tyhle jsou nádherný",veselej piskot se ozýval snad celým květinářstvím."Ne ne,raději tyhle",nižší bruneta se zářivým ůsměvem si nedokázala vybrat."Nebo podívej,tyhle mi půjdou lépe k šatům ,co myslíš?",s nadšeným výrazem ve tváři vzala do dlaní svazek rudých růží a otočila se na chlapce,stojícího opodál.Ten ji však nevěnoval nejmenší pozornost a dál zamyšleně hleděl z výkladního okýnka na kolemjdoucí lidi.Jeho pohled byl sebejistej, přesto však natolik zmatený a bolestivý,že tomu ani sám nerozuměl.Dlouhé černé vlasy měl sepjaté v úhledném culíku.Na očích měl nasazeny brýle ,které ještě více zdůrazňovali jeho postavení.Už to prostě nebyl malej kluk,ani poblázněnej puberťák.Ve svém věku už věděl,co to znamená ,být dospělý.Tak jako životy všech , byl i ten jeho naplněn množstvem problémů a překážek ,které se však snažil s ůsměvem zvládnout.Ale s tím,že bude chystat svadbu i vlastnímu bratrovy jaksi nepočítal…

Bill:

Já vím,že bych neměl být překvapen ,že si můj bratr vybral svou vyvolenou,přesto mě to zaskočilo.Toma sem naposled viděl před rokem ,pak se stejně jako já od našich odstěhoval.Jediným rozdílem bylo,že nás od sebe delilo několik stovek kilometrů.A co mě dostalo ještě víc bylo,že neměl ani tu odvahu přijet spátky do Magdeburku a požádat mě o přípravu svadby sám.Jednoho dne za mnou prostě přilítla Bella a všechno to na mě vytáhla jedním dechem.A od té doby se z toho jaksi nemůžu dostat.Říkala,že musel zůstat v Rakousku o něco déle kvůli práci ,ale já ji nevěřil.Tom nikdy nebyl natolik usilovnej ,že by si kvůli práci odřekl střetnutí s rodinou.Bál se mě…neměl odvahu mě o to požádat sám ,zejména kvůli tomu,že mou práci nikdy nechápal a vždycky jí jenom odsuzoval.

"Bille,jsi v pořádku?",ucítil sem opatrné dloubnutí do ramene a až to mě probralo.Polekaně sem zvedl oči od výkladního okna a zadíval sem se na překvapenou tvář prodavačky a ustrašenej výraz v Bellyně tváři."J-jo..jasně",skusil sem se pousmát a mile sem se zadíval na kytici,kterou si zřejmě vybrala."Co říkáš?",už znovu se usmívala a mávala s růžema ze strany na stranu."J-jo,to by šlo.Bude to vypadat hezky",rychle sem si očistil brýle a vykouzlil sem na rtech spokojený ůsměv."Ty jsi zlatíčko Bille.Tom ani neví ,jakej poklad vlastně má ",lehce mě líbla na tvář a šla se něco poradit s holkou,která ty květiny prodávala.Já si to všechno rychle zapsal do diáře a s omluvou,že se musím nadýchat vzduchu,sem vyšel do rušného centra města.Foukal jenom slabý vítr a sluníčko nadšeně vytvářelo ůsměvy na tvářích všech ,kteří se mračili.Na mě to však mělo zcela jinej dopad.S přísným pohledem sem se posadil
na nejblížší lavičku a napjatě sem čekal,kdy se ve dveřích zjeví Bella s tím jejím vyceněným ůsměvem …

Když se nic nedělo ani dalších deset minut ,Bill se začínal znovu utápět ve svých zmatených myšlenkách ohledně bratrova rozhodnutí. Zamyšleně se rozhlížel kolem sebe ,když najednou spatřil veliké černé auto,které zastalo před květinářstvím .Srdce jakoby mu přestalo tlouct ,když ze dveří vyskočil hubený mladík s dlouhými dredy.Chtěl na něj zavolat,nebo zakřičet,ale hlas jakoby se
mu náhle vytratil.Než se stačil vspamatovat ,byl už jeho bratr
vevnitř a on jenom naprázdno zavřel pusu."Tome",zašeptal do vzduchoprázdna a smutně sklonil tvář.Zhluboka se nadechl a odhodlal se jít za nima.Rty stiskl do úzké štrbiny a oči,již mu hořeli nadšením a potřebou být u bratra ,se snažil ukrýt za sklenýma dioptriema. Když je spatřil u pokladny zaláskovaně se objímat a líbat ,přišel si zbytečnej. Chtěl obchod znovu opustit ,ale to už se Bella od Toma odsouvala a rychle na Billa zamávala."Bille,počkej",vydechla bez dechu
,rty ji přímo hořeli ,jak je měla naběhlé a narůžovělé. Bill zůstal na místě jako socha a strnulým pohledem sledoval bratra ,kterej se k němu pomalu otáčel.

Když se jejich pohledy setkali ,ani jeden už nedokázal vnímat nic jiného.Stačil jeden jedinej rok,aby se toho tolik změnilo.Oba vyrostli,oba dospěli…a ted´ mezi nima stála i Bella , která se nemohla dočkat, kdy si řeknou s Tomem své ano.Tom naléhavě sledoval Billovu tvář a nemohl uvěřit,jak se jeho bráška změnil.Když se viděli naposled ,přišel mu pořád ještě takovej nevýraznej.Ted´ jej však jeho jistota smíchaná s přísností naprosto pomotala.Jeho hluboké oči se nedočkavě vnářeli do těch bratrových ,přesto se ani jeden nepohnul,ani jeden neřekl ani slovo...

"Ahoj",vydechl nakonec Bill poměrně chladným hlasem a natáhl k Tomovy bílou hubenou dlaň ,kterou Tom jenom nevěřícně sledoval.Vždycky se nadšeně objímali,když se potkali.Vždycky cítili potřebu být tomu druhému nablízku.Ted´ ale cítil,že svým odchodem zasadil mnohem tvrdší ránu,než předpokládal."Ahoj",řekl také a zlehka se dotkl Billových prstů…

autor: B-Kay