Můj zlobivej model 24. (1/2)

autor: B-Kay

Ztichlím městečkem se začaly vznášet lehké kapičky deště, kterej jemně bubnoval na okna okolitejch domků a obchůdků, a také se nevyhnul ani modelingové agentuře.
Avšak hosté uvnitř si vůbec ničeho nevšimli. Měli oči jenom pro okolité modní výstřelky některejch modelek a také pro ředitele, kterej se už začínal malinko strachovat, protože všichni pozvaní hosté už tady byli, až na dvě osůbky…

A stačilo přitom jenom vyhlédnout z obrovské terasy, ze které byl nádhernej výhled na parkoviště před agenturou, a hned by vědel, kde se přitažlivej model a jeho bodygard právě nacházejí…

Jejich těla už byla malinko smáčená, no oni nad tím vůbec neuvažovali. Horkými doteky se zahřívali vzájemně. Jejich hladové, živočíšné, ale přesto neskonale smyslné polibky byly jenom výbuchem dlouho potlačované vášně… Teď to bylo Billovo křehké tělo, které spočívalo kompletně rozvaleno na kapotě, zatímco to Tomovo nad ním drželo ochrannou ruku, takže ani neměl vlastně velikou šanci promoknout natolik, jako jeho dvojče. Ve chvíli, kdy už oboum začínal docházet kyslík, Tom dokonalej polibek ukončil a s hlubokým výdechem se malinko odsunul, mocně lapajíc po dechu. Jeho pohled padl na malinově naběhlé rty jeho dvojčete, které hladově zdvíhalo jemně promočenou hřívu, aby tím mohlo spustit další dlouhé líbání.

Tom se na něj nádherně usmál a poté jej jemně pohladil po tváři. "Seš nádhernej", vydechl tiše a nesměle sklonil oči k dlaním, které jej něžně hladily po mocně pulzujícím hrudíku. Bill jemně dvěma prsty uchopil jeho tvář a nadzvedl si ji do úrovně svých očí. Jeho očka zářila jako ty nejjasnější hvězdy na letním nebi a jeho rtíky se zvlnily do něžnýho úsměvu. "Líbím se ti?", tyhle tři slůvka vyšla z jeho pusinky nesmírně tiše a nesměle, ale Tom je moc dobře slyšel a vědel, že už oba trpěli až příliš na to, aby mu zase lhal. Vědel, že je blázen… vědel, že se musel pomátnout, když se šíleně pobláznil svým dvojčetem, ale prostě to tak bylo, a ačkoliv by mu ještě lhal, stejně by to jednou muselo puknout…

Billovy oči, plné záře slunce… ještě nikdy se netopil v hloubce takhle nádherných očí… a jeho rty…měly naprosto dokonalej tvar… trošku plné, neskonale jemné a vášnivě dokonalé…

A proto, když jeho rty tiše odpovědely na Billovu otázku, už se nebál reakce. Už se nebál, že by jej Bill zavrhnul, protože vědel, že horší by to bylo tehdy, kdyby o něj svým chováním pomalounku přišel.

Billova očka se rozšířila poznáním hned, jak z Tomových rtíků vyšla ta neskutečně překvapivá věta: "Ještě chvilku a zešílím z tebe"…

Na chvilku se zamyslel, ale pak svou hlavinku nahnul tak, aby se jeho rty jemně dotýkaly Tomova ouška a vábivě zašeptal: "Co kdybychom se vrátili spátky, hmm?", tyhle smyslně vyřčená slova se Tomovi rozezněla v uších jako zvuk trianglu, kterej jej měl dovést do říše dokonalosti. Jeho vlhké tváře se odsunuly od těch Billových, aby se jeho oči mohly potkat s dychtícím párem svého protějšku.

Dokonce si ani sám neuvědomil, jak, ale jeho tvář najednou naléhavě přikývla a už se oba dva nanejvíc rozrušeni soukali zpátky do auta… Teďka však už cesta nebyla tak tichá. Tomovy hormony pracovaly na plné obrátky a jeho vzrušení se až nebezpečně pomalounku zvedalo. Dokázal to klidnit jenom zběsilým líbáním Billovy sladké kůže na krku, která byla po chvilce pokryta více naruževělými flíčky. Bill se chudáček ani nedokázal soustředit na řízení, jak pořád nevědomky zakláněl tvář dozadu a jeho rty prudce oddechovaly. Pořádně šlápnul na brzdu, aby byli u Toma čím dříve…

Vůbec si neuvědomovali, co to vlastně dělají, nebo chtějí udělat, ale vědeli, že dnes už se nejspíš neuspokojí jenom s představou dokonalých doteků toho druhého. Vášeň, která se v nich najednou vzbudila, byla až nesnesitelná. Dokonce Bill, kterej ještě nikdy necítil takovou touhu po dotecích, by se teď zbláznil za cenu jednoho Tomova pohlazení. Zběsile šlápnul na brzdu hned, jak ucítil Tomovu ruku, která si to líně šátrala po jeho stehně pořád výš a výš, zatímco mu jeho rty divoce líbaly ouška. Tohle byla prostě nádhera… nevědel, zdali neskončí jako ty ostatní holky s přihlouplým vzkazem, ale kdyby řekl, že to zjistit nechce, lhal by.

Jeho oči se rozzářily hned, jak se konečně ocitli před bytovkou a jejich auto naléhavě zastalo na jednom z volných míst. Tom urychleně vyběhl z auta, počkal, dokud Bill svého černého miláčka pečlivě nezamknul a poté se oba dva rozběhli ke dveřím. Tomovy dlaně se až třásly vzrušením, jak jej bičoval do tváře neúprosný déšt, a zároveň Billovy polibky, kterými se mu snažil malinko zahřát studené rty vlhké od kapek deště. Tom jenom neobratně jeho polibky opětoval a když konečně odemknul dveře, čekali jej ještě jedny - ty od bytu! Rychle popadnul Billa za ruku a naléhavými krůčky se blížili k místu, které je mělo už úplně pohltit... Kdyby si ještě dokázali uvědomit, kam se to ženou... ale bylo příliš pozdě... a oba dva na to čekali až moc dlouho nato, aby si to ještě rozmejšleli.

Dveře se naléhavě rozevřely, dnu vletěla divoce líbající se dvojice, která si nevšímala menších drobností, jako byl překvapenej pejsek na gauči, nebo mikiny, které svým divokým líbáním a neobratným lepením se na zdi sházeli všude po zemi... Teďka jim to však bylo jedno.

"Bille dost!", zavrčel Tom jedovatě, načež se jeho dvojčátko poplašeně odlepilo od naběhlých rtů, kterým teďka patřila všechna jeho pozornost. "Cože?", špitl.

"Ne ty", usmál se na něj a ukázal na pejsana, kterej jej táhnul za lem džín. No co, jak má chudáček pochopit, že teďka jeho páníček nemá čas s ním jít ven, protože tady má malinko jiné povinnosti.

Bill si tedy přestal šátrat před sebou dlouhé vodítko a vzdal to. Nasupeně vzal do tlamičky svého králíčka a ulehl si na chodbičku do košíčku, ve kterým někdy spával.

Tom se znovu spokojeně obrátil na Billa a lehce jej políbil. Bill se na něj znovu usmál jako sluníčko a nechal se nežně pohladit po promočených vláscích.

"Tomi, já... já vím, že tohle určitě není něco víc. Že je to jenom poblouznění z nedostatku fyzickýho kontaktu, ale já... já si potřebuju bejt jistej", špitl tiše a nachvilku sklonil hlavinku. Tomovi přišel v tenhle moment jako ustaranej medvídek.

"T-ty se mi... m-moc líbíš a já prostě... nedokážu odmítat, navíc tedy... seš moje dvojče, ale já... já vím, že bych neměl, ale-", chudáček byl natolik poplašenej, že ze sebe nemohl dostat kloudnou větu.

autor: B-Kay