autor: B-KayMladý černovlasý kluk, beze slůvka následoval svého nejlepšího přítele ke skříňkám, ve kterých měli uložené učebnice, potřebné na další hodinu. Silně stískajíc rty a přemýšlejíc nad svými pocity, si vůbec neuvědomoval, že se mu Gustav snažil něco vysvětlit. To, že se na delší chvíly zamyslel, si uvědomil teprve tehdy, když mu Gustav omotal paži kolem ramen a zadíval se na něj s lítostí v očích.
"Tebe to ještě nepřešlo?"zašeptal a pohlédl směrem, jakým se díval i jeho nejlepší přítel. Billovo křehké tělo však držet nepřestával. Cítil, že potřebuje oporu a on by mu ji kdykoliv s radostí poskytl. Byl to zřejmě jediný kluk z celé jejich třídy, se kterým si Bill rozuměl.
Jakmile se mu v zorném poli ocitl hubený, plavovlasý kluk, smířlivě si povzdechl. Nikoho jiného totiž nečekal.
"Přejde to. Jednou to přejít musí,"smutně zakýval hlavou a sklonil tvář. Už by se na něj nedokázal déle dívat. Po celém těle mu naskakovala husí kůže, sotva promluvil přes veliký knedlík v krku, který mu bránil v mluvení pokaždé, když Toma jen spatřil.
"To říkáš pořád. Jak dlouho se chceš ještě trápit ?! Určitě na světě existuje i jiná osoba, kterou bys miloval stejně, dokonce možná ještě víc než Kaulitze a ta osoba by ti Bille, narozdíl od něj,"zavrčel a hnevlivě ukázal směrem k Tomovy, který si právě se zájmem prohlížel nějaký časopis, " tvou lásku i opětovala,"Bill nešťastně skřivil tvář a silně stiskl víčka.
Gustav byl sice jeho nejlepším přítelem, ale nikdy si nedával pozor na to, co říkal. Jeho slova v sobě vždy ukrývala krutou pravdu a pokud se jednalo o Toma, nikdy si servítku před ústa nedával a s radostí jej před Billem pomlouval. Netušil, proč to dělal. Tom mu přeci nikdy nic špatného neudělal. Ignoroval je uplně stejným způsobem, neměl důvod být na něj zlý a přeci byl. Téměř neustále byl.
Tentokrát však ublížil i Billovy.
"Gustave, ty nevíš, co to je být zamilovaný. Kdybys miloval tak silně jako já, nikdy bys to neřekl. Nerozumíš mi. Nerozumíš mím pocitem a naději, kterou v sobě už měsíce ukrývám. Nevzdám se jí jenom proto, že mi tohle říkáš,"nejistě si postrapatil kratší černé vlasy a pohlédl Gustavovy do očí. Viděl v nich zvláštní odlesk něčeho, co neuměl identifikovat. Polekal se, že mu snad ublížil a proto se to pokusil rychle napravit.
"Vím, že chceš, abych byl šťastný, ale bez něj šťastný nikdy nebudu,"srdce mu vynechalo několik úderů, jakmile se zaposlouchal do veselého smíchu, který se vzápětí roznesl školní chodbou. Nikdo se nesmál tak nádherně, jako Tom. Pokaždé mu to připomělo smích malého dítěte.
"To jsou hlouposti Bille,"Gustav byl nečekaně přímo červený od zlosti, která se v něm nahromadila.
"Doufáš v něco, co se nikdy nestane! Čím dřív to pochopíš a smíříš se s tím, tím líp. Tvá naděje je uplně zbytečná, protože Tom ani neví, že existuješ! ,"nechtěl být na něj zlý. Jenom už nedokázal sledovat jeho nesmělý, zamilovaný pohled.
Zahleděl se mu hluboce do očí a vyslovil slova, která v Billovy vyvolala ještě větší prázdnotu a bolest.
"Tom Kaulitz tě nikdy nebude milovat! " …
"Miluju tě Bille,"Bill omámeně přivřel víčka, zaklonil hlavu a prohl se jako luk, jakmile bylo jeho tělo opět přikryto tím Tomovým. Osoba, který by tohle dění sledovala ode dveří by byla okouzlená souzněním jejich těl. Billovo tělo, prohýbající se v Tomově náručí působilo přímo kouzelným dojmem, dokonce tak kouzelným, že by obraz jejich propletených těl posloužil jako krásná předloha pro malíře.
"Miluju tě,"zopakoval zastřeným hlasem, aniž by jej Bill o to poprosil. Při pohledu do slzavých očí jeho nevyslovenou prozbu pochopil mnohem dřív, než vůbec stihl promluvit.
Bill smutně zasténal a se vší láskou a vášní, které byl schopen oplácel Tomovy horké polibky. Nemohl uvěřit tomu, jak je život nevyspytatelný a zvláštní. Gustav mu tehdy přímo vykřičel do obličeje, že šance, aby oni dva někdy tvořili pár, byla nicotná. Byl si svými slovy tak jistý a Bill byl na sebe neuvěřitelně hrdý, že jeho slovům neuvěřil.
Že i přesto všechno, co mu o Tomovy navykládal, svůj boj nevzdával a plul dál životem se svým malinkým kousínkem naděje v srdci. Právě tenhle malý kousek lidské naděje a víry, je s Tomem zvláštní zhodou okolností spojil. Gustava neviděl od své nehody a svým způsobem byl vlastně i rád, protože by za nejlepšího přítele nemohl považovat někoho, kdo mu svými slovy kdysi tak moc ublížil. Kdo mu nevěřil a díval se na něj jako na hloupého, když se kvůli Tomovy trápil a dennodenně doufal v zázrak, který se nakonec přecijen dostavil.
Gustav mu svým způsobem sice chyběl, jeho místo však již dávno přebral Tom. Ten Tom, který jej nikdy neměl mít rád , byl náhle jeho nejlepším přítelem, klukem a osobou, bez které by již nemohl žít. A nejenom nemohl. Nechtěl bez něj být.
"Mám přestat?"Tom se na krátkou chvilku odsunul z blízkosti Billových rtů , což mu umožnilo pohlédnout do očí své lásky. Bill se snažil popadnout dech a nemohl uvěřit skutečnosti, že byl již opět vzrušený.
"Nepřestávej. Prosím, nepřestávej,"rychle vrtěl hlavou a opět se naléhavě vpil do Tomových rtů. Líbal jej, jakoby měl být jejich společný večer tím posledním, jakoby ta chvíle, byla uplně poslední chvilkou. Nemohl se nabažit všeho, co s Tomovými polibky souviselo.Nedokázal jej přestat líbat, zbláznil by se, kdyby ve své puse necítil Tomův jazyk, kdyby jeho sliny netvořili směs s těmi Tomovými, kdyby jejich těla nebyla propletena a rytmus jejich srdcí, nebyl téměř totožný.
Poslušně se pokládal na záda s Tomem na svém těle. Za stálého líbání nevědomky roztahoval své nohy pořád víc od sebe a když se mezi ně vtěsnal Tom svými boky, omotal je kolem nich a sevřel jeho tělo ve vřelém objetí.
"Bille, nemám tady nic, díky čemu by to bylo jemnější. Bude to nepříjemné a můžu ti způsobit bolest. Nerátal jsem s tím, že…,"stydlivě sklonil tvář a opřel ji o Billovo bříško. Zhluboka se nadechl jeho vůně a prstem pohladil drobné mateřské znamínko v blízkosti Billova přirození.
"Bolesti způsobené tvou přítomností ve mně, se vůbec nebojím. Ani nevíš, jak dlouho jsem o tomhle okamžiku snil. Po tolika letech, jsem myslím, už dost připravený,"vesele si skousl rty a konečky prstů pohladil Tomovo líce. Černé vlasy se mu v záři měsíce krásně třpitili a Tomovy tím připomínal vílu, z nějaké dětské pohádky, nebo anděla bez křídel. Když se nad tím tak zamyslel, byl zřejmě jediným člověkem na planetě, kterému bylo umožněno zamilovat se do pohádkové bytosti.
"Napoprvé se to nemusí povézt. Skusíme to a kdyby to nešlo, příště se na to připravíme lépe. Respektivě já se na to přip-,"příval jeho slov byl zastaven Billovým ukazováčkem, který vzápětí přistál na jeho rtech.
"Ty jsi blázínek Tome,"pobaveně se usmíval a roztomile vrtěl hlavou.
" A proto tě tak moc miluju,". Billovy přišlo roztomilé, že i když pro něj bylo těžké mluvit o svých citech, když už se jednou o nich rozhodl promluvit, nedal se zastavit.
Tom se pousmál a umístil na Billovo bříško drobný polibek.
"Ted´ jsem nervózní pře změnu já. Bude to poprvé, poprvé pro oba a nechci nic skazit. Tohle je věc, která nás přenese přes všechny hranice. Porušíme tím všechny pravidla lidské společnosti a já ti řeknu jenom jednu jedinou věc,"zašeptal a uličnickým pohledem se zadíval Billovy do tváře.
"Nepřeju si nic jiného, než porušit každičké to pravidlo,"Bill se tiše zasmál a se vší láskou opětoval Tomův rychlý polibek.
"Jdeme porušovat pravidla,"Billův hlas ještě nikdy nevyzněl tak šťastně a zvonivě, jako v té chvíli. Tom opětoval jeho spokojený úsměv, naklonil se k jeho tváři a dřív, než jej hluboce políbil, otřel svůj penis o Billův vstup a donutil tak oba do hlubokého polibku zasténat.
Bill zavřel oči, jak s Tomem proplétal svůj jazyk v krásné hře pošťuchování a vzájemných doteků. Tom ještě několik vteřin přemýšlel, zdali to skutečně může udělat, ale při pohledu do Billovy tváře, byla volba jasná.
Vzdálil se z dosahu Billových rtů a v přímém očním kontaktu do něj pronikl jenom špičkou. Sledoval výraz Billovy tváře, který se zdál být vcelku klidný. Nepípl ani slůvko dokonce ani tehdy, když do něj pomalounku pronikal hlouběji. Bolelo to, ale mnohem víc by bolelo to, kdyby z něj Tom vyšel a přišel by tím o jeho blízkost.
Tom pomalounku postupoval úzkým otvorem, všechno kolem něj se změnilo v prach a jediné, co dokázal vnímat, byla Billova tvář. Tak nádherně nevinná, jako ve chvíli, kdy se do ní zahleděl uplně poprvé. Jakmile byl v Billově těle uplně celičký, Bill tiše zasténal. Vzápětí však otevřel rty v němém výkřiku, jak proti jeho tělu Tom zlehka přirazil. Byl to jenom lehounký, téměř neznatelný příraz a přesto oba cítili, že jsou na pokraji svých sil. Bill nemohl popadnout dech, skutečnost, že tvoří s Tomem jedno tělo, že je jeho součástí, z něj pomalounku odplavovala všechnu bolest, kterou vzápětí nahradila láska.
Jejich milování bylo něžné uplně stejně, jako Tomovy přirazy, které mu věnoval. Pohyboval se v Billovy velice pomalounku a po každém příraze jej láskyplně políbil. Bral si jeho ústa se stejnou něžností, jako jeho tělo a ve chvíli vyvrcholení, jej sevřel ve svém náručí a vzájemně s Billovým, vyslovil i to své vyznání.
Miluju tě lásko …
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat