autor: B-Kay
Konečky Billových prstů zlehka dopadli na chladný povrch . Pomalounku, milimetr po milimetru klouzali oknem, dokud nepřistáli na parapetu a nestiskli se v pěst.
Bill sa hlavou opíral o zed´, přívřenýma očima sledoval malinké zářící body v dálce. Nedokázal se na ten obraz vynadívat. Díval se na noční oblohu, jakoby ji viděl poprvé v životě. Očima vyhledal polárku, která zářila nejvíce ze všech hvězd a pousmál se. Nerátal minuty, které strávil u toho okna, nebyl si dokonce jistý, zdali u něj neseděl již hodiny. V tu chvíli mu na čase vůbec nezáleželo. Cítil se krásně a to, zdali byla ještě pořád půlnoc, nebo již ráno, pro něj nebylo důležité.
Ještě více se zavrtal do teplé deky, kterou kolem sebe omotal, hlavou se opřel o svá kolena a okouzleným pohledem sledoval zázrak noci.
Překvapeně pootevřel rty ve chvíli, co spatřil záblesk světla a vzápětí spozoroval, jak se jedna z hvězd, kterou právě sledoval, vytratila.
Zřejmě bych si měl něco přát, prolétlo mu myslí. Jaké malé dítě, i on s očekáváním přivřel víčka, nesměle si skousl rty a sklonil tvář, jak v mysli formuloval své přání...
"Přeju si, abych někdy dokázal udělat Toma tak šťastného, jako on udělal mě,"zašeptal téměř neslyšně, rychle otevřel oči a zhluboka se nadechl vůně, která se vznášela všude kolem něj. Miloval ji. Byla to Tomova vůně…dýchala na něj z každé strany pokoje, vznášela se kolem něj v neviditelných bublinkách a způsobovala to, že se to hubené klubíčko do své lásky zamilovávalo pořád víc a víc. Pokud to ještě bylo vůbec možné.
"Jaké to je?" ozvalo se šeptem až příliš blízko. Bill se nemusel ani ohlížet aby zjistil, jak blízko mu Tom byl. Omámeně přivřel víčka ve chvíli, co za sebou ucítil Tomovu postavu.
"Jaké je co?"nebyl si jistý, zdali vůbec promluvil. Svět se s ním zvláštně točil a on se náhle cítil lehký a bezbranný, jako pírko. Kdyby neseděl Tomovy v náručí, neudržel by se na nohou. Porušil by všechny zákony gravitace a vzlétl by.
"Po tolika měsících se dívat na noční oblohu ," Tom zlehka omotal své paže kolem Billových boků a hlavou se opřel o jeho rameno. Tváří mu vzápětí prolétl veselý úsměv. Miloval ten pocit, když se nadechl Billovy vůně a jeho dlouhé černé vlasy jej zlehka zašimrali na tváři.
"Nádherné,"Bill se opřel do Tomova objetí, chytil jeho dlaně mezi své a ještě více zesílil jejich objetí.
"Stejně jako to, když se můžu dívat na tebe,"zašeptal a nepatrně naklonil tvář na stranu, aby mu mohl pohlédnout do očí. Opět se s ním zatočil svět. Na tyhle pocity si v Tomově blízkosti pomalounku zvykal. Být v blízkosti toho kluka, bylo pro něj nádherně bláznivé. Cítil se jako zamilovaný školáček a na minulost, která byla až příliš bolestivá, uplně zapomínal.
Očima klouzal Tomovou tváří, pootevřenými rty vdechoval jeho vůni a vydechoval přímo horkou páru, jak se jeho tělem prolévalo vzrušení.
"Nemůžu uvěřit tomu, že se na mě skutečně díváš,"prodralo se Tomovými rty ve chvíli, co jednou dlaní chytil Billa za natočenou tvář a tu druhou vnořil pod deku, již zakrývala Billovo holé tělo. Opatrně ji položil na Billovo stehno a konečky prstů jej zlehka pohladil. S jemným úsměvem sledoval, jak se tmavý odstín Billových očí stával ještě tmavším, jak stisnutím rtů potlačil mámívé zasténání a vzápětí je opět pootevřel, jelikož mu ta chvíle, nedovolovala klidně dýchat.
"Řekni mi, že to není jenom sen. Něčím mě ujisti, že je to skutečné a že se mi to jenom nezdá,"Billova tichounká prozba zbořila Tomovu zdrženlivost. Naposled prolétl očima jeho tvář. Vnímal, jak něžná a nádherná byla a pocit, že patřili jeden druhému, z něj dělal nešťastnějšího člověka na světě.
"Miluju tě,"zasténal a láskyplně obtřel své rty o jejich protějšek.
"Detto,"zašeptal mu Bill do ucha a krásně se usmál. Naklonil tvář, pootevřel rty a mezi zuby jemně stiskl Tomův spodní ret. Tom Billovy zoubky hravě olizl a spokojeně vydechl, jakmile jej Bill konečně hluboce políbil.
"N-ne, já nechci,"ve chvíli, co se nechal Tomem vyzvednout do sedu a zjistil, jakým směrem jej Tom vedl, prudce zavrtěl tváří.
"Bille,"Tom smutně sklonil tvář. Byl si až příliš jistý tím, proč jej našel uprostřed noci bdícího u okna. Jeho vyděšené oči a neochotné krůčky, směřující k postely, jej prozradily.
"Tome prosím ne, já nechci jít spát…prosím. J-já,"nešťastně svěsil tvář a zůstal před Tomem stát nehybně, bez jediného slůvka, připomínajíc klubíčko neštěstí.
"Moc se bojím. Tak, jako ještě nikdy v životě. Co když se to vrátí? Co když budu ráno opět slepý? Co když - ," Billův třesoucí se hlásek zanikl v hlubokém polibku, již mu byl věnován.
"To nikdy ," vzal jeho tvář do dlaní a pohlédl mu do očí. Ještě pořád nemohl věřit tomu, jak nádherné byli. Nikdy nic tak kouzelně krásného neviděl.
"Slyšíš mě Bille? Nikdy to nedovolím. Celou noc tě budu držet v náručí a věř mi, že až se ráno probudíš a otevřeš oči, uvidíš ty mé, jak se na tebe s láskou dívají,"neustále se mu vpíjel do očí. Neuhl ani o milimetr a Bill dělal totéž.
"Slibuješ?"pípl a smutně stiskl rty.
"Slibuju,"Tomovou tváří prolétl něžný úsměv při pohledu na to, jak Bill zlehka přikývl, vzal jeho dlaně do těch svých a sám jej pomalounku vedl k postely.
"Miluju tě… tak moc tě miluju,"zašeptal v jeho náručí, pomalounku usínajíc. Tom si jej k sobě přitulil ještě blíž a teprve když proti své kůži cítil tichounký tlukot Billova srdce, byl spokojený. Bill byl u něj, držel jej v náručí a jedině v těchhle chvílích si byl jistý, že mu již nic nehrozí. Usnuli téměř ve stejnou chvíli…
"Opravdu jsou v pořádku? Bill nikdy takhle dlouho nespal ,"Simone nejistě nahlédla směrem ke schodům a přitom opatrně vložila své malé holčičce do úst kousek banánu.
Klaudie se zvonivě zasmála.
"Jsou v pořádku Simone, tím jsem si více než jistá. Tom už jako malý kluk nesnášel vstávání a zásadně snídal kolem oběda. Myslím, že pro Billa nebyl problém se mu přizpůsobit,"na rtech ji zůstával úsměv, jak s láskou připravovala snídani i pro ty dva spáče.
"Zřejmě to s tím strachem přeháním, ale ," nachvilku se odmlčela a smutnýma očima sledovala Liby, která se s plnou pusou banánu natahovala po slupce a připomínala tím maličké, ale velice roztomilé opičí mlád´e.
"Nemůžu si pomoct. Od té nehody šílím strachy pokaždé, když u něj nejsem,"Klaudie trpce stiskla rty a s lítostí vepsanou v očích, podešla k Simone, která se slzám již neubránila.
"To je přeci uplně přirozené. Na tvém místě bych dělal totéž. Možná už jsem stará, ale také jsem matka, a i toho mého bláznivýho vnuka miluju nadevšechno. Vím, jaké to je Simone a věř mi, že bych nikdy nikomu nepřála to, co čím jste si s Billem museli projít,"posadila se naproti ní a pohladila malinkou Liby po hubeném líčku. Jakmile k ní zvedla svůj dětskej pohled, bodlo jí u srdce. Měla Billovy oči a teprve v té chvíli si uvědomila, jak těžké to všechno pro Simone muselo být.
"Nyní se už ale nemusíš bát. Tom je neustále u něj, se vším mu pomáhá, stará se o něj a kdyby mohl, určitě by za něj i dýchal,"pohled Simone nevědomky změkl, slzy již ještě před chvilkou kropili její tvář, pomalounku zůstávali jen vzpomínkou.
"Tvůj vnuk je zázrak Klaudie. Nikdy mu nebudu moct dostatečně poděkovat za to, co pro mého syna udělal a ještě pořád dělá,"vydechla.
"Já mám Toma také ráda,"pípla Liby svým tenkým hláskem a ještě více se přitulila ke své mamince. Simone ji hravě pošimrala na bříšku a vložila jí do úst další kousek ovoce.
"Já sama tomu nemůžu uvěřit. Nepoznávám jej. Kdybys viděla, jakým pohledem se na něj dívá, jak se k němu chová. Bill jej naprosto okouzlil a vidět ty dva spolu…to je teprve zázrak,"…
"Tak co? Vidíš mě?"Tom Billa zlehka políbil na špičku nosu.
"Já nevím,"píplo to černovlasé klubíčko nepřestávajíc silně stískat víčka. Tom se pobaveně usmál a vzal si to trdlo do náruče.
"Nemůžeš to vidět, protože si ještě neotevřel oči lásko,"Bill smutně nakrčil rty a poraženě svěsil ramena. Tváří se zavrtal do Tomova trička a tiše vydechl. Zhluboka se nadechl jeho vůně, silně stiskl rty a povolil stisk víček. V mysli si napočítal do tří a nakonec pomalu otevřel oči.
Do očí jej vzápětí udeřilo silné světlo, jehož intenzita byla tak silná, že jej donutila opět oči zavřít. Bolestivě zasténal a konečky prstů si protřel skřehlá víčka. Bylo až neuvěřitelné, jak rozdílně na něj působil den a noc.
"Bille, jsi v pořádku?" Tom se i s Billem v náručí vyhoupl do sedu, vzal jeho tvář do dlaní a s napětím pozoroval Billova víčka, která se opět pomalounku rozevřela.
"Vidím slunce,"zašeptal ve chvíli, co něžně pohlédl do Tomových očí.
"A já celičký můj svět"…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat