Síla tvého hlasu 25.

autor: B-Kay

Bill jej sledoval měkkým pohledem, který ještě více změkl ve chvíli, kdy se hořkost Tomovy dlaně zpod jeho trička náhle vytratila. Jejich pohledy se setkali, byli to však pouhé vteřiny, kdy jim bylo dovoleno vnářet se do hloubky očí toho druhého. Nevydrželi to. Tom sklonil tvář jako první, Bill o několik vteřin později. Oboum chlapcům bylo do pláče, oba cítili
stejný nával emocí a přesto je ani jeden z nich nedokázal projevit. Bylo tak zvláštní sedět vedle sebe a hledět si vzájemně do očí.

---

Zejméně pro Toma to bylo hodně těžké. Čím déle se díval do Billových dětských očí, tím více se třásl a ztrácel i poslední zbytky slov, které mu ještě zůstali. Vnímal, jak se jeho dech pomalounku prohlubuje, jak se kyslík kolem něj náhle stáva méně dýchatelným, dokonce by mohl říct, že téměř nedýchatelným. Chvějící se dlaně bezmocně stískal v pěst a modlil se, aby Bill promluvil jako první, protože moc dobře věděl, že nic smysluplného z jeho rtů zřejmě nevyjde. Silně stískal rty a snažil se pochopit tu skutečnost, že jediná překážka, která je skutečně rozdělovala, pokud by to tak vůbec nazval, byla náhle pryč.

Billova slepota, se během několika vteřin stala pouhou vzpomínkou a on netušil, zdali se má smát, nebo plakat. Nebyl si jistý, jak se mělo v takových chvílích chovat. Jeho nitro křičelo radostí, dlaně měl poseté husí kůží a přesto ze sebe nedokázal vydat ani hlásku. V krku měl knedlík, koutky očí měl zvlhlé a nevědomky začínal lapat po dechu. Nedokázal zvednout tvář a zadívat se Billovy do očí. Ještě před chvilkou bylo tak lehké mluvit s ním, dívat se na něj a najednou, jakoby si to všechno v hlavě srovnal a pochopil tu skutečnost.

Bill už dále nebyl slepý! ...

Jeho oči již dále nebyli prázdné a neupínali se pouze na jediný neexistující bod v rozlehlé temnotě.

Cítil na sobě jeho něžný pohled a právě díky němu nalezl sílu opět promluvit. Už nedokázal déle čekat na Billova slova.

"Jsi zdravý Bille,"Bill jej uplakaně, přesto s úsměvem na tváři sledoval a krátce zakýval hlavou. Tom opatrně zvedl svou tvář a pohlédl mu do očí. Billův pohled mu opět vyrazil dech. Byl tak hloupý… tak hloupý když se tolká léta vyhýbal něčemu tak nádhernému a nevinnému.

"Zdravý a tím pádem se moje role ve tvém životě skončila. Musíš ode mě utéct co nejdál. Někam, kde ti už nikdy nebudu moct ublížit. Trpěl si, plakal si, vzpínal si se své neviditelné bolesti tak dlouho a to všechno jenom kvůli mně ",Bill, který se do té chvíle láskyplně usmíval, jakoby najednou přestal dýchat. Byl to jeden z těch nejnepříjemnějších pocitů… jakoby by vás někdo polil ledovou vodou a vy náhle procitnete a uvědomíte si, co se stalo. Jeho úsměv se pomalu ztrácel a pohled plný lásky nahradil výraz podobný šoku. Nevěřícně hleděl do hloubky vášnivých očí, které jej zcela pobláznili, náhle se však v jejich hloubce nevyznal. Nerozuměl jim a nedokázal vyčíst a pochopit nic z toho, co mu neslyšně šeptali.

Ještě před chvilkou mu vyznal lásku a ted´? Ted´ jej od sebe odháněl a Bill netušil proč.

"Dělal si to jenom z lítosti…tohle všechno si dělal jenom proto, že ti mě bylo líto a ted´, když tvou lítost již nepotřebuji, mě od sebe odeženeš?! "po vyslovení těchto slov nevěřícně zavrtěl hlavou. Čekal, že Tom alespoň nějak zareaguje, doufal a v mysli dokonce tiše prosil, aby to všechno vzal zpátky.

Pochopil by to. Ve stavu, v jakém se nacházeli oba, by mu dokázal odpustit cokoliv.

"Lítost jsem k tobě nikdy necítil. Mohl bych vyjmenovat miliony pocitů, které ve mně vyvolávaš, lítost mezi ně však nepatří a nikdy ani nebude", studenou dlaní si rychle protřel tvář a zhluboka se nadechl.

"Miluju tě Bille, miluju tě dokonce víc, než svůj život a udělal bych pro tebe všechno na světě. Vzdal bych se pro tebe uplně všeho, čeho jsem kdy dosáhl. Celý můj svět bych byl ochotný vsadit i do té nejhloupější sázky, za cenu tvé lásky a tvého štěstí…jenomže nic z toho nezahojí tvé rány. Nic z toho neomluví mé chování, nic z toho nedovede vrátit čas,"konečky prstů přiložil k Billově bledé tváři, po které tichounce stékali drobné krystali slz zklamání. Nechtěl jej rozplakat, to bylo skutečně to poslední, po čem toužil, ale také nedokázal říct nic, čím by jej uklidnil. Byl zmatený a neuvěřitelně zklamaný stejně jako Bill, dokonce měli i stejnou příčinu zklamání. Tím velikým zklamáním, byl on sám.

"Vyjmenuj je,"Bill potlačil vzlyknutí, Tomovo dlouhé tričko si uzkostlivě převlékl přes holá kolena a Tomovy v tu chvíli připoměl malého, ztraceného chlapce. Pohled, ve kterém Tom nedokázal vyčíst žádné emoce, upínal na Tomův hrudník a bez dalších slov sledoval, jak pomalu stoupal a vzápětí stejným tempem klesal dolů, jak Tom dýchal.

"Vyjmenuj alespoň několik pocitů které v tobě vyvolávám,"upřesnil svou prozbu a s tváří pořád skloněnou, se nesměle dotýkal Tomova trička. Konečky prstů obkresloval prohlubinku, kterou vytvořil ve chvíli, co si tričko převlékl přes kolena a ve chvíli, co zaslechl Tomův nádech, zvedl pohled k jeho tváři a zahleděl se do očí, které na něj i po tolika letech působili pořád stejně. Sledoval, jak krásně vyplašené a přesto upřimné byli, vpíjel se do jejich bezedného odstínu, ve kterém musel Bůh ukrýt všechnu krásu světa. Jinak si to Bill nedovedl vysvětlit.

"Miluju tě Bille, jsem do tebe zblázněný a právě v tomhle pocitu se ukrývá milion jiných, již s ním souvisí. Ale společně s nimi i mé výčitky svědomí. Jak si mám odpustit, že jsem tě tak dlouhou dobu přehlížel ? Jak si mám odpustit to všechno,co bylo předtím ?"pootevřel rty a smutně zasténal, jak jeho oči přitáhl pohled na proplétající se dlaně. Bill si mu opatrně sedal na kolena a snažil se tričkem zahalit své boky, jak nejvíc to šlo i když si byl více než jistý, že je to uplně zbytečné. Seděl mu na klíně a i když měl Tom na sobě tepláky, cítil jistou část jeho těla, dotýkající se té jeho. Dělilo je od sebe tak málo. Jenom látka pyžamových kalhot, nic víc. Právě takovéhle maličkosti dovedou v nitru dvou lidí vyvolat oheň. Jenom tak malinko bývá častokrát podnětem na reakci, která bývá častokrát podnětem exploze.

"Vidím tě ,"pípl Bill tichým hláskem.

"Dva roky jsem uvězněn v temnotách čekal na chvíli, než objevím důvod, pro který by se oplatilo bojovat dál,"pokračoval, jeho roztřesený hlas, se pomalu měnil v tiché šeptání.

"Ty jsi byl mím důvodem lásko . Pokud tohle není dostatečný důvod odpustit si všechno to, co se stalo v minulosti, pak už nic jiného,"konečky prstů obkresloval Tomovy pootevřené rty a omámeně vdechoval páru, již z nich stoupala. Lapal po dechu pokaždé, co se jejich vzrušení o sebe jenom nepatrně otřeli a při pohledu na Tomovu tvář věděl, že zdílí stejné pocity. Nikdy neměl problém s ovládáním svých tužeb, vždy se dokázal kontrolovat. Při pohledu do Tomových očí však přicházel o schopnost kontroly a ztrácel jakékoliv zábrany. Ten kluk byl kouzelně nádherný. Nemohl se na něj vynadívat. Po tolika letech to pro něj bylo jaké zázrak.

Připadal si, jakoby se vrátil do svých adolescentních let. V té chvíli věřil, že když půjde spát a ráno vstane, bude jej čekat cesta do školy, den strávený učením a nesmělým pozorováním svého spolužáka. Nezáleželo na tom, kolik let uplynulo od chvíle, kdy se jeho dny zakladali právě na těchhle činnostech. Cítil se uplně stejně. Stejně zamilovaný, stejně volný a zároveň vázán nejkrásnějším pocitem na světě.

Rozevřenýma očima plul Tomovou tváří, vkladal si do paměti každý její milimetr. Nemohl uvěřit tomu, co všechno dokázala láska.

"Myslíš si,že je láska dost silnou motivací Tome ?"Tom překvapeně pozvedl obočí.Netušil, že je Bill zamilovaný.

"Ano, myslím že ano ,"odpověděl tiše,ba přímo neslyšně.Jakoby chtěl sám před sebou ukrýt význam těch slov...

Toma při pohledu do Billovy pokojné tváře napadala jediná otázka.

Jak je to možné?

Jak je možné, že kluk, který strávil
poslední roky jenom trápením, bolestí a doufáním, nebyl vůbec zatrpklý, ani uzavřený. Byl pln nekonečné lásky, něhy a křehkosti, která z něj vyzařovala na kilometry daleko. Nikdy k Tomovy necítil zlost, ani pomstychtivost. Od chvíle, co jej poprvé spatřil, na něj nepohlédl jinak, než dětsky něžným pohledem, ze kterého si mohl přečíst jenom jediné. Jenom to, jak moc jej miloval. Pokud bylo ovšem vhodné nazvat lásku, kterou k němu Bill cítil, slůvkem jenom. V té chvíli si vzpoměl na slova své babičky.

"Je hloupé, když se kluk zamiluje do jiného kluka babičko ? Co když jsem zvláštní ? Byl tady přeci jenom pár dní a já už jsem z něj blázen,"Klaudie se opět nedokázala ubránit úsměvu.

"Pak jste blázni oba. Láska dvou chlapců není přeci o nic méněcennější, než ta mezi chlapcem a dívkou. Pokud jej máš skutečně rád, zapomeň na rodiče, na celou společnost ,která něco takového odsuzuje a žij. Možná tě ted´ čekají ty nejkrásnější chvilky ,nepřiprav se o ně. Láska je opravdu krásná Tome
a vy dva jsi zasloužíte být šťastní,"...

"Nepřipravím se o ně babičko. To ti slibuji,"prolétlo mu myslí ve chvíli, co své dlaně položil na Billův týl a přitáhl si jej ke své tváři. Toužebně si pohlédli do očí, jejich vzrušení se opět nepatrně otřela a Billovy dlaně nevědomky vzlétli do vzduchu. Zhluboka dýchajíc sledoval své konečky prstů, které se vzpínali vzduchoprázdnu nad nima a toužebně očekávajíc, co se bude dít dál, se zlehka chvěli.Jeho víčka ztěžkla ve chvíli, co Tom jemně uchopil lem trička a pomalu ním tahal směrem nahoru. Pro Toma nebylo vůbec obtížné dostat Billovo hubené tělo ze spárů veliké látky a během chviličky již leželo jeho tričko nemilosrdně pohozeno na podlaze.

Jakmile Bill na své nahé kůži ucítil dotek vzduchu a pocítil chlad, uvědomil si, co právě udělal. Uvědomil si, jak moc Tomovy dovolil bez přemýšlení nad následky. Chtěl být odvážný, chtěl se nechat vézt pouze láskou a touhou, která jej hnala vpřed, ale náhle měla jeho hanblivost jasně navrch.

Styděl se.

Se skloněnou tváří se otočil, vzal malej polštářek, kterej ležel vedle nich a překryl si své intimní partie. Neodvážil se podívat Tomovy do očí, neodvážil se dokonce ani zvednout tvář ve chvíli, co na svých holých ramenou ucítil konečky prstů chlapce, kterého nadevše miloval. Jediné na co se soustředil, byla trasa jeho prstů. Zavřel oči a soustředil se pouze na vlhkou cestičku, kterou za sebou zanechávali. Byli ledové a při kontaktu s Billovou horkou kůží, se jejich ledovost vytrácela. Pomalounku mapovali Billova ramena, zastudili jej na krku, i klíční kosti a pomalu klesali.

Bill si ani neuvědomil, kdy se z jeho klína vytratil malý polštář. Stejně tak si neuvědomil, kdy přesně se po sobě jejich rty rozběhli a oni zapoměli význam slova hranice.

Bylo to jako hurikán. Tom se zlehka dotýkal Billových stehen, chytil jej za zadek a donutil jej tím kleknout si, zatímco bezmocně skousával Billovy vzdychající rty. Při tom pohybu Bill stratil rovnováhu, nebezpečně se zakymácel, Tom mu však téměř okamžitě pomohl nalézt stabilitu, přitiskl si jej na své tělo a jeho boky sevřel v objetí. Billův penis narazil na Tomovo břicho a v tu chvíli přišel o svou rovnováhu i Tom. Bezmocně zalapal po dechu a dřív, než se stihl vzpamatovat, ležel na zádech s nahým Billem na sobě.

Jejich tváře byli náhle ve stejné úrovni, jak jeden druhému hleděli do očí a sem tam se jejich rty spojili v láskyplné dětské pusince, kterou sice nemohli nazvat polibkem, ale moc pro ně znamenala.

Tom se zhluboka nadechl, jak se pokusil promluvit, ale bylo to hodně těžké. Billova vůně mu stoupala do hlavy mnohem rychleji, než dobré víno a on náhle jenom stěží nacházel správná slova....

autor: B-Kay