autor: B-Kay
"Nepamatuju si na den, kdy jsem udělal svůj první krok. Nepamatuju si dokonce ani na den, kdy jsem slavil své první narozeniny a přesto mám v hlouby srdce ukrytou vzpomínku na chvíli, kdy jsem na vlastní kůži pocítil, jak nádherné dokážou být zázraky.
Tu chvíli si pamatuju úplně přesně.
V roztřesených dlaních jsem svíral jeho nádhernou tvář. Zamilovaným pohledem jsem hladil každý její milimetr a polykal jsem drobné slzy, již stékaly po mé tváři. Nemohl jsem tomu uvěřit.
Díval se na mě !
Úplně poprvé opětoval můj pohled a já jsem se cítil, jako v krásném snu. Konečky prstů něžně hladil mou tvář, stíral mé slzy a přitom se krásně usmíval.
Chtěl jsem mu toho tolik říct, v mysli jsem si dokonce formuloval věty, které by dávali smysl, přesto jsem nedokázal vyslovit jednu jedinou. Jeho pohled mě naprosto uchvátil. Díval jsem se na něj, zcela paralyzován jeho krásou. Omámeně jsem sledoval jeho pomalounku pohybující se rty, přesto jsem však neslyšel jediné slovo, které řekl. Všechny se splývaly v jedno a udávaly přímo bláznivé tempo, mého bušícího srdce. Jeho měkký pohled vypálil hlubokou díru do mého srdce a zcela si jej podmanil. Nic tak krásného jsem nikdy předtím neviděl. Na jazyku mě náhle pálila přímo stovka nesmyslných otázek .Kam se poděla ta prázdnota, se kterou ke mně tak dlouhý čas vzhlížely?
Proč vlastně Bůh dovolil, aby něco tak nádherného zahalila temnota a beznaděj?
Hleděl na mě očima bláznivě zamilovaného člověka a já jsem se na něj díval úplně stejným pohledem.
"Lásko moje," tichý sten se prodral mými vlhkými rty ve chvíli, co se ke mně nesměle naklonil a s přivřenými víčky se opřel o mou tvář…"
Pro Billa bylo více než těžké, věřit něčemu tak krásnému. Neustále silně stískal víčka a vzápětí je roztřeseně otevíral. Myslel si, že pokud silněji zatlačí, jeho slepota se opět vrátí, stejně jako před několika dny a Tomova tvář s její příchodem opět zmizí. Pokaždé, když však oči opět otevřel, jej spatřil. Stejně krásného, jakého si jej i pamatoval. A možná byl dokonce ještě krásnější, než v časech, kdy zdíleli společnou třídu.Jeho přitažlivé oči, nevinný úsměv a krásná chlapecká tvář, to všechno mu sice zůstalo, přesto tady bylo něco, co nutilo Billa lapat po dechu pokaždé, co mu pohlédl do očí. Bylo v nich něco jiného, než před sedmi lety. Ukrývali něco, díky čemu byl Tomův pohled zranitelný.
"Trošku se před tebou stydím,"nesměle sklonil tvář a tentokrát to byli Tomovy rty, kterým patřil jeho plachý pohled. Byli nádherné. Díky slzám, již pomalounku stékali Tomovou tváří, byli i na první pohled vlhké a zčervenalé. Nemohl uvěřit, že se jich skutečně dotkl, natož líbal.
Bylo to tak zvláštní. Když byl slepý, neuvědomoval si, že se to mezi nima skutečně děje. Díky tmě, která jej neustále obklopovala, si připadal jako v jedném ze svých krásných snů. Pod rouškem tmy, bývá většinou všechno jiné. Byl to zvláštní pocit otevřít očí a opustit svět stínů. Stejně zvláštní bylo i hledět do očí své dětské lásky a uvědomit si, že to všechno nebylo pouhým snem.
"Ty jsi blázínek Bille. Nejsem přeci nikdo tak mimořádný, aby ses přede mnou musel stydět. Jsem jenom obyčejný kluk, který se do tebe neobyčejně zbláznil,"jeho hlas byl poznačen pláčem, přelínala se v něm však i radost.
"Nejsi obyčejný kluk. Jsi můj kluk ,"podotkl Bill tichým hláskem a s nesmělým úsměvem na tváři. Od chvíle, co spolu začali tvořit pár snil o tom, že to bude moct jednou skutečně povědět. Povědět to tak nahlas, aby si i on sám konečně uvědomil, že už není sám a že se sny, mladého poblázněného chlapce, můžou vyplnit. Nezáleží na tom, zdali dřív, nebo později.
"A ty můj,"Tom jej láskyplně políbil do vlasů a opatrně vzal jeho uplakanou tvář do svých dlaní, aby mu mohl pohlédnout do očí. Téměř se neubránil zasténání, jakmile Bill jeho pohled opětoval. Držel jej v náručí, zesláblého a přesto jej nedokázal uložit a lehnout si vedle něj. Sledoval Billův unavený úsměv a vzápětí se opět vnářel do jeho očí. Nemohl si zvyknout na ten fakt, že už nebyli prázdné a že jeho pohled skutečně opětovali. Bylo to poprvé, co se na sebe dívali tímhle způsobem a vlastně uplně poprvé, co se vzájemně vpíjeli do očí.
"Pokud bys chtěl jít za Simone, nebo za Liby, já to pochopím. Doprovodil bych tě domů, kdybys chtěl,"vůbec si neuvědomoval, že promluvil. Ze všech se snažil nesklouznout pohledem dolů a nevyvléknout Billa ze svého trička, které jako jediné chránilo jeho tělo před nahotou. Bylo až příliš veliké a Billovi sahalo téměř ke kolenům.
"Maminku jsem viděl přeci mockrát a i když ji mám nejraději na celém světě vím, že pokud by měl být tenhle večer jediným, kdy budu moct vidět, chci jej strávit s tebou,"konečky prstů pomalu poznával tvář přesně tak, jako tomu bylo i nedávno, akorát s jediným rozdílem. Tentokrát se na něj díval. Omámeným pohledem sledoval trasu svých prstů, které pomalounku hladili Tomovo líce, přejeli dráhu jeho nosu a nakonec zlehka obkroužili obrys jeho rtů, kde zastali.
"Je to, jakoby mi bylo opět čtrnáct. Jakobych našel odvahu oslovit tě a nic zlého by se mezitím nestalo. Nemůžu uvěřit, že od chvíle, co jsem tě viděl naposled, uběhlo sedm let,"smutně nakrčil horní ret a nechal své prsty sklouznout podél Tomovy tváře. Dřív, než však stačili sklouznout uplně, je Tom zachytil těmi svými a opět si je přiložil na tvář. Miloval chvíle, kdy se jej Bill dotýkal. Opatrně a nesměle, jako to uměl jenom on.
"Idiot,"zasténal a nešťastně skřivil tvář. Bill se na něj překvapeně zadíval, přímo visel na jeho rtech.
"Já jsem idiot. Myslím, že ten největší pod sluncem a ty ses musel zamilovat zrovna do mě,"pohlédl Billovy do očí a oba se smutně pousmáli.
"Nejsi idiot. Potřeboval si
jenom dospět, oba jsme to potřebovali. Když mi bylo patnáct, neuvěřitelně si mě přitahoval. Dost často jsem přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdybychom byli spolu. Měl jsem tě moc rád, ale teprve ted´ ti dokážu říct, že tě miluju. Že jsem tě vždycky miloval, tehdy jsem však svým pocitům ještě nerozuměl,"Tom pozorně naslouchal Billovým slovům a přitom se mu neustále vpíjel do očí. Jenom stěží dokázal vnímat roztřesené prsty, pomalounku klouzající jeho tváří.
jenom dospět, oba jsme to potřebovali. Když mi bylo patnáct, neuvěřitelně si mě přitahoval. Dost často jsem přemýšlel nad tím, jaké by to bylo, kdybychom byli spolu. Měl jsem tě moc rád, ale teprve ted´ ti dokážu říct, že tě miluju. Že jsem tě vždycky miloval, tehdy jsem však svým pocitům ještě nerozuměl,"Tom pozorně naslouchal Billovým slovům a přitom se mu neustále vpíjel do očí. Jenom stěží dokázal vnímat roztřesené prsty, pomalounku klouzající jeho tváří.
"Zasloužíš si někoho lepšího. Někoho, kdo ti od prvního dne opětuje tvou lásku, ne jako já. Já jsem ji odmítal,"opřel se o Billův hrudník a smutně zasténal.
"Nemohl si ji odmítat, protože si o ní nevěděl. Ted´ už je ale všechno jiné. Dostali jsme druhou šanci a já nechci nikoho jiného. Myslíš, že bych na tebe čekal tak dlouho, abych ti řekl, že pro mě nejsi dost dobrý? "opatrně zvedl Tomovu tvář a přiblížil si ji k té své. Bylo mu do pláče. Dívali se na sebe ze vzdálenosti sotva pěti centimetrů, vzájemně objímali jeden druhého a čekali, kdo jako první zruší to nicotné vzduchoprázdno, dělící jejich hladové rty.
"Miluju tě. Mé sladké kačátko,"Tom Billa krátce políbil na špičku nosu, opřel se o jeho tvář a zamilovaně se usmál. Bill jeho úsměv vesele opětoval a se zatajeným dechem pozoroval Tomovu přibližující se tvář. Chvěl se vzrušením a radostí z nepoznaného. Byl si jistý, že jej čekal polibek, o kterém tolik snil. Přivřel víčka, pootevřel rty a spokojeně vydechl ve chvíli, co na svých rtech ucítil ty Tomovy. Odsunuli se od sebe a pohlédli si do očí. Tomovy dlaně sklouzli na Billova stehna a konečky prstů nevědomky vsunul pod látku dlouhého trička…
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat