autor: B-Kay
"Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo,"Tom zklamaně pohlédl směrem k oknu, za kterým se ozývalo šumění prvního podzimního deště. Déšť měl rád, nikdy mu nevadil, ale v té chvíli byl z ošklivého počasí, opravdu zklamaný. Chtěl, aby si s Billem udělali hezký den a čeho dosáhl ? Skončili promočeni na kost ještě dřív, než si vůbec uvědomili, co se kolem nich děje.
Bill však vůbec nevypadal, že by se na Toma kvůli tomu zlobil. Právě naopak. Skackal vedle něj jako malé dítě a i přesto, že se snažil ze všech sil potlačit zimnici, mu ještě dokázal věnovat několik něžných úsměvů. Bylo mu krásně. Cítil se jako zamilovaný prvňáček. Poprvé poznával, jak krásně bláznivá může láska být, seznamoval se s touhou a potřebou být s milovanou osobou a konečně dostal šanci dát najevo vše, co k Tomovi cítil. Všechny pocity, které v sobě dlouhá léta potláčel a před celým světem je ve svém srdci pečlivě ukrýval, nyní pomalu, jeden po druhém vycházeli na povrch a on se toho nádherného pocitu nedokázal nabažit.
Cítil se jako malý ptáček, kterého právě propustili ze zlaté klece. Kdyby měl křídla, rozletěl by se po obloze. Tak svobodný a krásně volný. Přesně jako ten ptáček.
"Podle mě to skončilo hezky. Akorát jsme trošičku zmokli,"pobaveně rozhodil rukama a tiše zasténal, jakmile ucítil konečky Tomových prstů v blízkosti svých rtů. Opatrně zvedl ty své a zlehka se dotkl studené dlaně, která pomalounku bloudila jeho tváří. Tom v tu chvíli nevěřícně zakroutil hlavou. Nemohl uvěřit tomu, jak roztomile Bill působil. Třásl se jako zmoklej pejsek, po tváři mu stékali kapky deště, linoucí se z jeho mokrých vlasů a on se přesto usmíval. Svým úsměvem a neskutečnou energií rozzářil celý pokoj.
"Musíš si svléknout to mokré oblečení, jinak nastydneš. Najdu pro tebe něco suchého, ano?"ukazováčkem obkroužil obrys Billových rtů tak, jako to dělal pokaždé, když bojoval s touhou vpít se mezi ně a líbat jej celé hodiny. Několik drobných polibků si však nedokázal odpustit. Jemnýma pusinkama pokrýval hladký povrch Billových rtů, dlaněmi klouzal vlhkým oblečením a bojoval s touhou svléknout jej a užívat si tepla, vycházejícího z Billovy holé kůže...
Ve chvíli, co se od něj s potlačeným zasténáním odsunul, Bill tichounce sklonil tvář a přikývl. Silně stiskl víčka a snažil se popadnout dech. Bylo až neuvěřitelné, jak silně na něj vplývala Tomova blízkost. Když jej líbal, přestával vnímat svět kolem sebe, zapoměl na tmu, která jej dlouhou dobu obklopovala a žil jenom pro tu chvíli. Beze slova se vnářel do zvláštního ticha, rozléhajícího se kolem nich a snažil se ovládnout pocity, které v něm vyvolávalo.
Ve chvíli, co zaslechl zvuk oblečení, dopadajícího na podlahu, se otočil. Netušil, proč tak udělal, netušil dokonce ani to, proč se v tom okamžiku roztřásl jako malý kluk. Bylo přeci hloupé otáčet se Tomovy zády i přesto, že by jej stejně nemohl vidět. V tu chvíli poprvé pocítil zklamání vůči dešti, který skazil jejich výlet. Dal by dokonce všechno na světě za to, aby se přejídali na dece přesně tak, jak to Tom plánoval. Nechtěl být v jeho pokoji, nechtěl být v jeho blízkosti ve chvílích, jakou byla tato. Tom možná pobíhal nahý jenom malý kousínek od něj a to vědomí mu nedovolovalo dýchat.
"Bille,"Tom se na něj pokusil promluvit opatrně a šeptem. Všiml si totiž Billova zamyšlení a nechtěl jej polekat. Jeho dobré úmysli se však nenaplnili. Jakmile Bill zaslechl jeho hlas, strhl se a vzápětí stuhl jako ledová socha. Neschopen slova, či jakéhokoliv pohybu.
"Proč si se otočil ?"zašeptal mu do vlasů, i když odpověd´ ani znát nechtěl.
"J-já vím. Jsem směšný. Nemůžu tě vidět a přesto,"vydechl a odvrátil tvář.
"Chtěl jsem ti jenom dopřát soukromí. M-myslel jsem, že,"vzápětí si na pusu raději připlácl obě dlaně rozhodnut, že už raději nepromluví ani slůvko. Čím víc totiž mluvil, tím hloupěji se cítil.
"Nepotřebuji soukromí. Ne před tebou,"Tom jej zezadu konejšivě objal, chtěl se s ním alespoň na malou chvilku pomazlit a uklidnit jej, že se skutečně nic nestalo. Tím však všechno akorát zkomplikoval. Neměl na sobě tričko, dotýkal se Billa svým holým tělem a jedinou překážkou střetu jejich kůží, byla Billova tenká košila.
"Tome, nedělej mi to. Čekal jsem na tebe až příliš dlouho. Zblázním se, pokud se hned neoblékneš,"Bill nesměle natočil tvář, dlaní roztřeseně pohladil Tomovo holé zápěstí. Byl si jistý tím, že jej Tom neposlechne a proto pro něj sladký polibek na šíji, nebyl žádným překvapením.
"Já se zblázním, pokud se hned nesvlékneš", Tom si přišel neuvěřitelně špatný pokaždé, co mu myslí prolétla vzpomínka na jejich společné sprchování. Přesně si pamatoval, co v tu chvíli cítil. Jakoby jeho nitrem protékal rozbouřený oceán.
"Tak já se půjdu obléknout ano? A najdu i něco pro tebe,"spustil dlaně z Billova těla a ustoupil o krok zpátky. Bill si mezitím pomalounku rozepínal knoflíčky své promočené košile připraven, vzít si od Toma nabízené oblečení. Zbýval mu poslední knoflíček, když si uvědomil, co vlastně udělal. Toho kluka přeci miloval, toužil po něm každou buňkou svého křehkého těla, snil o něm a o jejich zblížení a ted´, když se mu naskytla šance být mu blíž, než kdy jindy, jej bez příčiny odmítne ?!
"Tome,"jeho ústa jej neposlouchali a nečekaně zvolali jeho jméno. Stejně tak neposlušné byli i jeho nohy. Nechtěl se otáčet a přesto tak udělal.
"Zlobíš se?"Tom se musel pousmát. Nemohl se na něj vynadívat. Bill stál sotva půl metru od něj, nejistě stískal poslední knoflík své košile a tiše očekával odpověd´. Tom mu jí však poskytnout nemohl. Očima nesměle sledoval Billův bledý hrudník, který se zvedal a vzápětí opět klesal v divokém tempu. Nedokázal se vyhnout ani drobným bradavkám a bříšku, které bylo poseto husí kůží. Chtěl se jej dotknout. Toužil alespoň po jediném pohlazení. Jakoby se chtěl přesvědčit, že tam před ním skutečně stál. Že nebyl pouze výplodem jeho fantazie. Andělem noční oblohy, nebo kačátkem z dětských pohádek…
Ztichlým pokojem se vzápětí rozneslo mámivé zasténání. Netušili, dko z nich zasténal jako první, přesto to pro ně nebylo vůbec důležité. Pro Billa byla v tu chvíli důležitá jenom jediná věc a tou byli Tomovy dlaně, něžně hladící jeho holou kůži. Zavřel oči, zaklonil tvář a pootevřel rty. Jenom stěží popadal dech. Svět se s ním zvláštně točil. Vnímal Tomovy dlaně, bloudící jeho tělem a cítil neuvěřitelnou touhu poprosit jej, aby mu tu košeli konečně svlékl. Tom se tváří opíral o Billův hrudník, vdechoval jeho sladkou vůni a poslepu mu rozepínal poslední knoflíček. Pootevřenými rty ochutnával hořkost jeho pokožky, zatímco dlaní měkce hladil Billovy holé boky. Měl chuť se usmívat a sevřít jeho třesoucí se tělo v náručí, jakmile ucítil, že se Bill krátce a poprvé dotkl jeho nahých ramen. Vzápětí však ucukl, jakoby jej svou hořkostí popálily.
"Můžeš se mě dotýkat Bille,"Tom vzal jeho tvář do svých dlaní a bezmocně se zadíval do jeho krásných očí. Bylo mu do pláče. Kdyby mohl, dal by mu své oči. Udělal by cokoliv, protože jej pohled do něčeho tak nádherného a zároveňprázdného, bolel ze dne na den víc.
"Bojím se. Tohle přeci nemůže být skutečné. Nevěřím, že jsi tady, že se mě dotýkáš a líbáš mě. Čekal jsem na tuhle chvíli léta. Už jsem ani nedoufal a… a ty jsi ted´ tady,"Tom se naléhavě přitiskl k jeho pootevřeným rtům a věnoval jim hluboký polibek. Nechtěl, aby se Bill trápil tím, co bylo. Chtěl udělat všechno proto, aby byl šťastný. Napravit své chyby z minulosti a vynahradit mu chvíle, které mohli strávit spolu.
"Ale já jsem tady. Jsem tady u tebe a miluju tě k zbláznění,"Bill se už nedokázal více ubránit. Košile mu nevědomky sklouzla z ramen, jak se hodil Tomovy kolem krku, vyhledal jeho rty a vášnivě jej políbil. Nikdy by nevěřil, že by něco takového schopný. Líbali se jako o život, jejich jazyky se bezmocně nořili do úst toho druhého. Tom vpletl obě své dlaně do Billových mokrých vlasů, naklonil tvář a zavzdychal do polibku, který ničil poslední zbytky jeho zdrženlivosti. Všude kolem sebe cítil Billovu vůni, vznášela se kolem něj v neviditelných obláčcích. Svým jazykem objímal ten Billův, hladil jej a vzápětí do něj vášnivě narážel. Bylo to skutečně krásné až do chvíle, kdy se Billovy podlomili kolena a on se svezl do náruče své lásky...
"Jenom se mi zatočila hlava, jsem opravdu v pořádku Tome,"konejšivě jej pohladil po tváři a i když nerad, musel mu lhát. Bylo to opět tady. V očích cítil pálčivou bolest a hlava se mu podivně kroutila.
"Přinesu ti vodu a také něco k jídlu. Babička dělala skvělé čokoládové koláčky,"Tom přes něj rychle přehodil přikrývku, dlouze jej políbil do vlasů a několik měkkých polibků věnoval i jeho rtům.
"Hned jsem tady,"naposled jej políbil a rychle vyběhl z pokoje. Jakmile se za ním zavřeli dveře, Bill smutně zasténal a ukryl tvář do dlaní. Zhluboka se nadechl a snažil se ze všech sil potlačit tu bolest. Silně stiskl víčka, zvedl tvář a oči opatrně otevřel. Pokojem se vzápětí rozlehl tichý vzlyk…
"Jsem tady. Kdybys chtěl, můžeme si udělat piknik i na mé postely. Hlavně že budeme spolu,"Tom se zamilovaně usmíval a pokládal na stůl různé dobrůtky. Nevšiml si však jedné věci. Bill jej láskyplným pohledem sledoval a v dlaních tlumil své tiché vzlyky.
"Řeknu ti jedno tajemství chceš ?"promluvil hlasem poznačeným pláčem a se skloněnou tváří,se vymotal z teplé přikrývky a po čtyřech se připlazil až ke klukovy, kterému patřilo jeho srdce.
"Ano,"Tom se na něj vesele usmál, posadil si jej na klín a natočil se k němu tak, aby mu jej mohl pošepnout.
"Možná jsi měl pravdu, když si říkal, že je láska dost silnou motivací,"konečky prstů se dotýkal jeho ucha, a měkce pusinkoval jeho ušní lalůček. Zhluboka se nadechl a zašeptal tři slova, na které Tom zřejmě nikdy nezapomene.
"Vidím tě lásko" ...
autor: B-Kay
Žádné komentáře:
Okomentovat