Síla tvého hlasu 21.

autor: B-Kay

"Kroutí se vám hlava. V bříše cítíte hejno malinkých motýlků a srdce vám tluče tak prudce, že nedokážete přemýšlet. Emoce se ve vás bouří a spájejí se v neskutečný oceán, jehož kouzlo pomalounku přetéká vašim nitrem. Je to ten nejkrásnější a zároveň nejvzácnější pocit na
světě. Pocit, který jsem márně hledal tolik let. Nyní už vím odpověd´ na otázku, proč jsem nikdy předtím svou skutečnou lásku nepotkal. Skutečná láska a tudíž osoba, pro kterou jsme byli stvořeni, je jenom jedna
jediná a žádná jiná, ji ve skutečnosti nemůže nahradit. Když se zadívám zpětně do své minulosti a uvědomím si, kolik zbytečných vztahů a hloupostí jsem nadělal, je mi ze sebe samotného špatně. Snažil jsem se najít u cizích osob to, co jsem u té pravé, nevědomky přehlížel.

---

Bill mi svým příchodem do mého života konečně otevřel oči. Dokázal ve mně během jednoho dne vyvolat pocity, o kterých jsem neměl ani tušení. Ukázal mi, že láska dvou lidí může vzniknout různým způsobem. Někteří se do sebe zamilují na první pohled, jiní se přímo zblázní ve chvíli, co v okně naproti spatří nádherného chlapce. Myslím že přesně takhle to s náma všechno začalo…"

"Myslel jsem, že chceš jít domů,"Bill překvapeně zvedl tvář a opatrně se posadil. Třesoucí se dlaní si opatrně protřel uplakané oči a zhluboka se nadechl. Nebyl si jistý, zdali se právě nacházel ve skutečném životě, nebo jenom prožíval jeden ze svých krásných snů. Nedokázal mluvit, pouze šeptal a doufal, že Tom jeho slovům porozumí.

"Taky jsem si to myslel,"Tom se něžně pousmál a udělal několik nejistých kroků, čímž zkrátil vzdálenost mezi ním a Billem, sedícím na postely. I jeho slova byla vyslovena na hranici šepotu. Zvláštní. Před malou chvilkou mu bez problémů vyznal lásku a náhle mu nedokázal ani smysluplně odpovědět. Bill však smysluplné odpovědě nepotřeboval. Láska přeci častokrát nedává smysl a přesto je nádherná.

"Slyšel jsem, jak se za tebou zavřeli dveře, nečekal jsem, že se vrátíš. Proč? ,"Tom se na něj vesele usmál a vzápětí mohl Bill ucítit, jak se postel vedle něj lehce nahnula. Do nosu jej téměř okamžitě udeřila Tomova vůně, cítil jeho blízkost mnohem intenzivněji, než kdy předtím.

"Mám na výběr ze dvou důvodů,"promluvil tichým hlasem a posadil se za něj. Tím, že promluvil, vydechl na Billovu bledou kůži horký vzduch a způsobil tím chvění jeho těla...

"Za prvé, mě Liby natolik unavila, že bych zřejmě nezvládl dojít až do svého pokoje,"naklonil se dopředu a nosem pohladil Billův natažený krk. Potřeboval slyšet to zasténání. Billova reakce byla přímo taková, po jaké toužil. Omámeně zasténal, zavřel oči a Tom je zavřel společně s ním.

"A za druhé?"Bill se pohodlně opřel o Tomův hrudník, pootočil tvář a přitiskl ji o Tomovo líce. Zhluboka se nadechl a oddaně rozevřel dlaně, jakmile ucítil, že jej Tom zezadu objal. Propletli prsty a tím vytvořili pevné objetí.

"Chtěl jsem být s tebou,"zašeptal.

"Když jsem byl ještě malý, babička mi častokrát vyprávěla o tom, jak moc se měli s dědou rádi. Dokázala popsat své pocity tak krásně, že jsem se neuměl dočkat až vyrostu a budu to cítit také. A ted´ jsem dospělý a pořád víc si uvědomuju, jak moc jsem to celé skazil,"smutně objímal Billovo hubené tělo a nechával se opájet nádhernou vůní jeho vlasů.

"Lidé přeci dělají chyby každý den. I já jsem jich několik udělal. Miloval jsem tě a přesto jsem se před tebou skrýval. Kdykoliv si ve třídě zvedl tvář, já ji sklonil k učebnicím. Byl si krásný, líbil ses většině holek ze třídy. I ony byli moc hezké a já jsem se v jejich blízkosti před tebou cítil pokaždé ošklivý,"Tom cítil, jak Bill nejistě sklonil tvář. Sklonil ji s ním a palcem pomalu hladil jeho hřejivé prsty. Pevně stískal rty a za přivřenými víčky se snažil ztlumit vlhkost, která značila jenom jediné - opět mu bylo do pláče.

"Nikdy mě žádná z nich nezajímala. Nezajímalo mě dokonce ani to, že byli hezké. Ty jsi přeci mnohem krásnější, než kterákoliv z nich. Bláznivě jsem se do tebe zamiloval a potřebuju, abys mi věřil,"pustil Billovy ruce, opustil dokonce i jeho objetí a posadil se tak, aby se mu mohl zadívat do tváře. Do té krásné, nevinné tváře.

"Bláznivě jsi se zamiloval,"zopakoval Bill tichým hláskem a snažil se těm slovům porozumět. Opravdu byli určeny jemu ?! Byl to skutečně Tomův hlas, který k němu nesměle promlouval ?!

Jeho ubolené srdce se probouzelo k životu a tlouklo stejným rytmem, jaký jej vedl i před několika lety. Cítil se přesně, jako ve chvílích, kdy svůj zamilovaný pohled zarýval do tmavého dřeva školní lavice,
snažil se popadnout dech a jakýmsi způsobem spomalit tlukot svého srdce.

"Je to jako v té pohádce o malém ošklivém kačátku,"Bill trpce našpulil rty, a snažil se nevyslovit to tak, jako skutečně chtěl. Nebyl malým ošklivým kačátkem. Slůvko malé, by nahradil slovem slepé. Přesně to, by jej totiž vystihovalo lépe.

"Skutečně vypadáš jako kačátko. Ale nejsi malé a už vůbec ne ošklivé. Jsi roztomilé křehké kačátko, které ve mně probouzí neskutečnou potřebu milovat a ochraňovat tě,"vzal jeho tvář do dlaní a oddaně mu pohlédl do očí.

"Kačátko s nejkrásnějšíma očima,"zasténal, stiskl rty a na každé Billovo víčko, vložil hned několik drobných polibků. Pootevřenými rty sklouzl na Billův nos a z něj se pomalounku prolíbal až ke krásně vykrojeným rtům, které se jeho polibků nemohli dočkat. Nejdřívě zlehka obkreslil jejich obrys ukazováčkem, na jedné straně na ně lehce zatlačil a poté se do nich bezmocně vpil. V tu chvíli zapoměl na okolní svět. Zavřel oči, vyhledal svým jazykem ten Billův a nevědomky se pokládal na záda. Přestával opětovávat Billovy polibky, přestával myslet, nechal se unášet pouze tím krásným pocitem. Dlaní vklouzl pod Billovo tenké tričko, pohladil jej po holých zádech a naklonil tvář na stranu. Bylo to uplně poprvé, co dával Billovy v líbání nekonečný prostor. Nehýbal se, poslušně otevíral ústa a nadšeně přijímal Billův jazyk. Jeho opatrné a pomalé polibky, jej dělali šíleným. Za zavřenýma očima viděl zář tisíců hvězd a každá z nich mu tichounce našeptávala, že právě našel tu pravou osobu.

"Miluju tě Tome. Z celého srdce. Kdyby bylo v mích silách, znést ti modré z nebe, udělal bych to,"Tom otevřel oči a prolétl Billovu tvář zamilovaným pohledem. Předtím, než ji vzal do svých dlaní, jej láskyplně políbil a nosem se otřel o ten jeho.

"Mě už bylo modré z nebe zneseno, v tu chvíli, co jsem tě spatřil. Ty jsi mé modré z nebe. Můj křehký anděl… mé sladké kačátko,"usmál se na něj jedním ze svých úsměvů, připomínajících malého chlapce a pevně jej objal kolem boků. Tvář zabořil do prohlubinky jeho krku a stisnutými rty jej pohladil po vyhublé klíční kosti. Billova vůně mu již opět bránila v přemýšlení a tak na všechny své myšlenky razem zapoměl.

"Miluju tě,"vydechl ještě předtím, než zavřel oči a vnímal, jak se Bill přitulil k jeho bříšku.

"Já to udělám, ano?"měkce odsunul Billovu dlaň, kterou se zamotal do přikrývky a sám jej pečlivě přikryl. Bill už nic nenamítal. Jediné, na co se vzmohl, bylo tichounké popřání hezkých snů a smutná prozba, aby od něj neodcházel.

"Zůstanu tady s tebou. Slibuju,"měkce jej pohladil po vlasech a pousmál se. Billovo tělo jej příjemně hřálo. Vycházelo z něj krásné teplo a klid. Byl šťastný. Oba byli…

"Já vím, že už jsi dospělý kluk a můžeš si dělat co jen budeš chtít,ale dokud bydlíš pod mou střechou, mám za tebe zodpovědnost. Neumíš si představit, jak moc jsem se o tebe bála,"Klaudie před svého vnuka postavila talíř se snídaní a hrníček horké kávy. I když se snažila tvářit přísně, nedokázala to. Tomův pohled byl uplně stejný, jako před několika lety. Přesně tím pohledem se na ní díval téměř pokaždé, kdy něco skazil, nebo rozbil. A že toho nebylo málo. Přesto všechno jej však Klaudie milovala nadevše a nedala na něj dopustit. Tom byl nejmladším ze všech její vnoučat a nejvíce jí přirostl k srdci.

"Ještě jednou se ti omlouvám babičko. Já vím, že jsem se ti měl ozvat, ale nějak jsem na to uplně zapoměl,"sklonil tvář a zadíval se do svého hrníčku. Na hladině pozoroval odraz svého šťastného úsměvu. Nechtěl jí skazit radost a proto zamlčel fakt, že už snídal. Nasnídal se s Billem a malou Liby.

I přesto, že byl plný, se nadšeně pustil do obložených chlebíčků.

"Já vím, ty máš ted´ uplně jiné starosti,"její pohled změkl, podešla ke kuchyňské lince a vzala do dlaní fotografii, kterou si smutně přiložila k srdci.

"Tohle ti tady včera nechala Billova maminka. Nechtěla, aby ses kvůli Billově slepotě trápil a chtěla ti dát něco, čím by tě poveselila,"odpověděla na nevyřčenou otázku v Tomově překvapených očích a podala mu fotku. Tom ji roztřeseně vzal mezi prsty a zadíval se na ní. V té chvíli mu jeden z obložených chlebíčků proklouzl mezi prsty a dopadl na jeho tmavé tepláky. Krátce zalapal po dechu, přivřel víčka a vzápětí je opět otevřel, jakoby tomu ani nechtěl věřit. Po tváři mu stekla drobná slza.

"Je tak nádherný,"zašeptal při pohledu na Billovu tvář. Konečky prstů pohladil jeho tvář . Byla to opravdu krásná fotografie. Bill seděl na dřevěné židli, bradou se opíral o opěradlo a s nakloněnou tváří se něžně usmíval.

"Jakoby se na mě díval,"Klaudie se posadil vedle něj a otřela mu uplakanou tvář.

"Bylo to těsně před tou nehodou. Tehdy se skutečně díval,"Tom bezmocně zakvílil a vstal.

"Jsem totální idiot ! Slepý, hloupý a odporný idiot. Měl by mě nenávidět a ne milovat ! Nezasloužím si jeho lásku, ani jeho dobrotu,"Klaudie chápavě sklonila tvář.

"Bill k tobě nikdy necítil nenávist. Nemůžeš to po něm chtít, protože jenom tvoje láska, jej dokáže uzdravit. Dělá to všechno jenom kvůli tobě. Chodí s tebou na procházky, ven mezi lidi, myslí na hezké věci a začal věřit, že bude zase všechno v pořádku. Tím vším ti chce ukázat, jak moc pro něj znamenáš,"...

autor: B-Kay