Hope 6.

autor: B-Kay

"Bille ,nechci tě tady nechávat samotného",Simone se ustaraně zadívala na svého syna ,jenž už několik minut nepromluvil jediné slovo.Se skloněnou tváří hleděl do země a přemýšlel.Simone si možná mohla myslet, že přemýšlí nad Sárou,Billovy myšlenky se však ubírali zcela jiným směrem.V mysli mu pořád zněla Tomova slova Každý pocházíme z jiného světa ..nechci ti ubližovat.Jakoby jej snad chtěl varovat.Varovat sám před sebou.Bill chtěl jeho rozhodnutí respektovat,ale čím déle nad tím přemýšlel, tím více s tím nesouhlasil.Tom není zlý člověk .Nedokázal by mu ublížit a tím si byl více než jistý...

"Zlatíčko,jsi v pořádku?",Bill se vzpamatoval až ve chvíli,co na tváři ucítil Simoniny dlaně .Chtěla zjistit,jestli náhodou není nemocný."Ne mami.Nic mi není.O mě se neboj,já to tady nějak zvládnu a ty si to pořádně užij ano?",Simone tedy nakonec souhlasila,i když s těžkým srdcem a výčitkami svědomí.Bála se ,že se Bill utrápí,když tady bude sám."A nechceš,aby tady s tebou zůstal Andy? Myslím těch pár dní.Určitě by ste se spolu dobře bavili .Když chceš,zavolám mu",Simone položila na zadní sedadlo svého auta poslední kufr a zabouchla dveře.Zadívala se na svého synka a čekala,že bude souhlasit,o to víc ji překvapilo,když nesouhlasně zavrtěl tváří."Děkuju ,ale já jej tady nechci.Trošku sme se pohádali ",odpovědel na otázku,již se skrývala v očích jeho mámy.

Simone se jeho rozhodnutí rozhodla respektovat.Předtím ,než nasedla za volant ,jej ještě pořádně vyobjímala a zlíbala mu snad celou tvář.

"Neboj,budu ti volat mami",slíbil a kýval jí do té doby,než se její auto ztratilo za vysokými stromy.Poté se zhluboka nadechl a pomalými kroky mířil zpátky do domu.Tak moc se za své chování styděl.Kdyby mohl,vrátil by čas a nikdy by takovou hloupost neudělal. Ted´se na něj nedokázal ani podívat.Kdykoliv se o to pokusil,srdce se mu rozbušilo neovladatelnou rychlostí a on se celý rozklepal.Tohle se mu ještě nikdy nestalo...

Jakmile opět vešel do pokoje,ve kterém nechal Toma samotného a nenašel jej tam,vydechl si úlevou.Přes zavřený dveře slyšel šumění vody ,tudíž mu bylo jasné,že se Tom sprchuje.Podešel k postely a bezmocně na ni dosedl.Tvář ponořil do dlaní a snažil se upokojit.Čím déle však na postely seděl,tím více se zaposlouchával do šumění kapek vody ,které dopadali na Tomovo holé tělo."Prosím,už dost",zašeptal sám pro sebe a snažil se myslet na cokoliv jiného ,ale nohy ho neposlouchali.Nevědomky vstal a pomalými kroky kráčel ke koupelně.Jeho dýchání se zdvounásobilo ve chvíli,co zjistil,že dveře zůstali pootevřené.Tak moc se chtěl podívat .Stačilo jenom malinko naklonit tvář a nahlédnout dovnitř .Tak málo chybělo k tomu,aby to skutečně udělal. Své dlaně zlehka přiložil na bledé dřevo a s pevně stisnutými rty ,dveře zavřel.Opřel se o ně a svezl se podél nich k zemi.Byl zoufalý.Nechápal,co se to s nim stalo .Na Sáru už nemohl ani pomyslet...

Tom se v koupelně taky převlékl .Když se zadíval na svůj odraz v zrcadle,nepoznával se.Kam zmizel ten zablácený ,špinavý kluk ,kterého všichni ignorovali ? Kam zmizelo roztrhané oblečení po bratranci a odtisk jeho dlaně na Tomovém líci ?Všechno bylo razem jiné.Bill do jeho života vnesl zvláštní světlo.Ještě nikdy mu s nikým nebylo tak hezky.Bill byl jako anděl.Plný dobroty a lásky,ale také křehký a zranitelný.Oni dva ...to by nebylo dobrou volbou.Ublížil by mu .Jeho život byl až příliš komplikovaný na to,aby jej Bill dokázal zdílet s ním.Ale představa to byla krásná.Škoda,že nenaplnitelná...

Pohledem dlouze utkvěl na modrém županu a zlehka jej pohladil dlaní.Oči měl opět plné slz.Kéžby to bylo všechno alespoň o trošku snažší."Ach Bille",zasténal zničeně a zlehka k županu přivoněl.Voněl ním…Voněl uplně stejně ,jako Bill."Tohle musí skončit!",opakoval si v hlavě a prudce od sebe Billův župan odsunul.Podešel ke dveřím a tady se zastavil.Choval se jako hlupák.Bránil se tomu ,ale čím víc ,tím to bylo horší a horší.Svezl se podél dveří a dosedl na studenou podlahu….

Takhle zůstali oba sedět několik dlouhých minut.Jejich pohledy byli stejně zmatené a utrápené .Oba se snažili vydýchat všechno to rozrušení a ovládnout chvění ,již cítili při pouhém setkání s tím druhým.Jenom dřevěná vrstva dveří…to jediné,je od sebe dělilo…

Bylo to neuvěřitelné,ale oba vstali ve stejnou chvíli.Tom rychle otevřel dveře a překvapenýma očima hleděl na Billovu vyděšenou tvář.Nestihl utéct.

"Tvoje maminka už odešla?",skusil se pousmát,ale nešlo mu to.Ůsměv k jeho tváři už strašně dlouhou dobu nepatřil.

"Ano",zněla Billova krátka odpověd´.Bál se mluvit.Bál se dokonce i pohnout .Nevědel,co má dělat.Svět se s ním točil a on s tím nedokázal nic udělat.Nemohl tomu nijak zabránit.

Tom se na něj nedokázal vynadívat."Chtěl bych tě vzít na jedno místo ",zašeptal a čekal na Billovu reakci.Ten jenom bez dechu přikývl…

"Kde to sme?",Bill s překvapeným výrazem vystoupil a zadíval se na malý,zchátralý domek .Zdi byli popraskané ,tráva kolem domku byla zeschnutá a krásně vysoké stromky,pod kterými Tom tak rád sedával,byli zpileny.Zevnitř se ozývala jakási hádka,kterou Bill nedokázal identifikovat."To je můj bratranec " ,odpovědel tiše Tom,jakmile chvilkové ticho protnul proud nadávek hlubokého hlasu."Křičí na svou přítelkyni tak,jako křičel vždycky i na mě",přiznal a se slzama v očích sledoval dům,ze kterého utíkal,kdykoliv mohl.Raději se sám toulal po ulicích,než by měl poslouchat takovou zlobu a hněv.

"Tady sem bydlel",dodal a uplakanýma očima pohlédl na Billa."Tome,já",nevědel,co říct.Bylo mu to všechno tak líto.Tomovy po tváři stékali slzy a on s tím nedokázal nic udělat.

"Už tomu všemu rozumíš? Tohle je můj svět .Nedovolím ,abys do něj zapadl i ty !",kdyby mohl,hodil by do okna kámen.Všechno krásné,co tady ještě zbývalo ,ten malej kousek zeleně,nebo záhradní houpačka a pískoviště,to všechno bylo pryč.

"Od tohohle si mě zachránil Bille ",vydechl smutně,jakmile ucítil Billovu dlaň v té své."Stydím se za to,co sem.Stydím se za všechno,co se mě týká ",vzlykl a vůbec se nesnažil jakkoliv zakrývat trpkost a rozhorčení,již se valilo jeho žilama."Takhle nesmíš mluvit.Tohle se tě už netýká.Ted´ sem tady přeci já.Máš mě a já chci být s tebou",vzal jeho tvář do dlaní a láskyplně jej políbil do vlasů.Rychle se k němu přitiskl a naléhavě jej objímal ."Děkuju Bille",slyšel Toma šeptat a v té chvíli,jej objal ještě pevněji.

"To já děkuju tobě".

"Chci jít pryč",Bill přikývl,nasedli do auta a společně se vrátili zpátky.

"Už na to nemysli",zašeptal Bill ,jakmile opět zastali
a smutně se na něj zadíval.Pousmál se a ještě jednou jej krátce políbil na tvář.Vzápětí se otočil a chtěl vystoupit.

"Bille?"

"Ano?",otočil se k němu tváří,vzápětí však šokovaně vydechl do jeho ůst.Tom to už nevydržel.Prudce si jej k sobě za bradu přitiskl a naléhavě jej políbil.Přímo zoufale bral Billovy rty mezi své a nedokázal se toho pocitu vzdát.Dřív,než stihli oba pootevřít rty,líbání stopl a opět se od něj odsunul.Rty obou byli nyní nádherně naběhlé.Oba naléhavě dýchali a toužili jenom po jediném.Udělat to znovu…

Držím dopis
v mé studené ruce
Poslední věta byla dlouhá
pokud ještě pálí
dívám se na ni
S každým řádkem
umírá cit
Co zůstane je tma
jedna přeháňka od Tebe
víc už nepomůže

To mě zabíjí
Smrtelně jsme se zamilovali
To mě zabíjí
protože náš sen
leží v troskách
Svět má mlčet
a navždy osamělým být
Jsme ztracení
také když se síly spojí
Je to pryč...

autor: B-Kay