Živelná pohroma 23.

autor: B-kay

"Billí, seš v pořádku?" zeptal se Tom měkce, zatímco si Billa k sobě pevně tulil a svíral jeho chvějící se tělo v náručí.

"Neboj, jsem v pořádku," usmál se Bill a zvedl k Tomovi teď už veselý, avšak trošku dost špinavý obličej xD. Tom se musel nad tím čuníčkem zasmát.

"Že tys zase upadnul," špitl a láskyplně mu ze tváře stíral nánosy hlíny, které Billovi ulpěly na lících a také na bradě.

"Byla to nehoda," vydechl Bill a našpulil rtíky, aby mu je mohl Tom prstem otřít.
Daniel zatím nedokázal najít odvahu, aby vlastně popošel blíž k dvojčatům a tím jim zkazil tu nádhernou chvilku, kterou právě prožívali. Beze slova na ně upíral svoje obrovská hnědá očka, a když viděl, jak nádherně si Tom Billa chrání a tiskne jej v náručí, v očích se mu zatřpytily slzy. On takovou lásku bratra snad nikdy nezažil, a už pomalu ztrácel naději, že by se Timo snad někdy dokázal změnit. Daniela měl spíš jako pytel, do kterého se může sem tam udeřit, kopnout a nebo také hezky vykřičet své trable ve formě ošklivých nadávek a nepříjemných kázání. Dan nikdy nepoznal, co to je cítit lásku bratra. Rodiče je oba dva sice zbožňovali, ale v každé rodině by měla být i láska mezi sourozenci. Ta však u Dana chyběla. Nikdy na Timovi neviděl, že by jej měl alespoň trošičku rád… už celých 18 let…

---

"Jak si mě našel?" zeptal se Tom tiše, a když zpozoroval Billův červený obličej, pochopil, že se zas dostal do maléru. "Co si zase vyvedl?" Tom se neudržel a musel se zasmát. Jeho bráška byl neskonale roztomilý, když se tak strašně styděl.

"Víš, já… Ale, pomohl mi Daniel," řekl tiše a pak se otočil, aby svou tenkou ručkou mohl ukázat směrem, kde Dan seděl v trávě opřený o veliký starý buk, a hned jak spatřil, že se na něj dvojčátka otočila, s úsměvem jim kývnul. Tom se pousmál a také mu mile zamával. Dokonce chtěl dojít blíž, avšak Bill jej se strnulým výrazem ve tváři zastavil.

"Já jej praštil," špitl a stydlivě zamrkal krásnýma očima. Tom v sobě udržel smích asi tři vteřiny, než vyprsknul.

"Jaks jej praštil?" smál se a už jenom ta představa, že Bill někoho praští, mu přišla hodně legrační. Jeho dvojčátku však ne.

"Tomi, tohle není vůbec vtipný. Já si myslel, že když je to Timův bratr, že mi bude taky dělat zle, tak jsem jej praštil klackem… asi dvakrát," dodal tiše a sledoval Tomův pobavený výraz. "Tobě to ještě pořád přijde vipný?" zeptal se naoko rozzlobeně.

"Ty seš strašnej šmudlík, Bille," usmál se na něj Tom a znovu si jej k sobě přitulil. Přes Billovo rameno se zadíval na Daniela, který najednou polekaně vstal a jako o závod utíkal k dvojčatům.

"Dane, co se stalo?" zeptal se jej Tom a strnule svíral Billovu ruku v té své.

"Tome, je tady Timo se svou bandou. Měli bychom jít zpátky," řekl David udýchaně a vyděšeně se rozhlížel kolem.

"Tomi, ale tak," pobídl jej Bill rychle. Nechtěl, aby mu ti kluci nějak ublížili.

"To ne, Bille. Nebudeme utíkat. Já se jej vůbec nebojím, a když bude třeba, klidně si tě obráním," řekl, načež se vyděšený Bill k němu přitulil a nepozorovaně jej chtěl odtáhnout pryč.

"Tomi, prosím, nech to být a vraťme se na chatu," prosil tiše Bill, avšak věděl, že Tom je tvrdohlavý jako osel.

"Tome, Bill má pravdu. Nenechávej se jím vyprovokovat, tohle přesně chce! Věř mi, nebude to k ničemu dobrý, akorát skončíte s monoklama," Danielova slova působila tiše a smutně. Tom se smutně podíval na dvojčátko, které jej prosilo pohledem, ve kterém byly stopy po slzách. Možná, že to právě ta Billova nevinnost a jemnost Toma přesvědčila.

"Tak dobře," vydechl nakonec. Daniel jim řekl, že to tam zná a přesně věděl, kterým směrem se mají vrátit zpátky. A jak by taky ne, když už tolikrát tudy utíkal a schovával se tady klukům. Ale většinou s ním utíkával Andy…

Opatrnými kroky se pomalu šourali hustým porostem různých květů, stromů a všelijakých keřů. Tom držel Billa pevně za ruku. Kdyby mohl, už nikdy by jej nepustil, protože jedině takhle věděl, že je jeho šmoula v pořádku. A také se o tom ubezpečoval občasným mrknutím na Billovu tvář, která se vždy po styku z jeho očkama nádherně rozzářila.

"Tak, a jsme tady," usmál se Daniel a vesele utíkal blíž k chatce. Tom si rukou prohrábl dlouhé dredy a najednou uslyšel jemné prosíkání Billova bříška o jídlo.

"Ty máš hlad?" zaculil se na něj a něžně jej po bříšku pohladil. Bill vesele zamručel jako kotě, a když chtěl Tom jít směr chatka, najednou jej zastavil. Tom se na něj s vážnější tváří otočil. "Stalo se něco?" zeptal se a pohledem přímo hltal bráškovy pootevřené rty.

"A-asi jo," vydechl ztěžkle Bill a v příští vteřině se rozechvěle přitiskl na rty svého dvojčete. Jejich polibek trval pouhých 5 vteřin, to už se však Bill od Toma odtáhnul a lehce si jazykem přejel po spodním rtu. A když se konečně odvážil otevřít oči, uviděl, jak na něj Tom uculeně kouká. Bill se jen šťastně usmál a rozběhl se ke dveřím. "Tak si mě chyť!"zamával s lišáckým úsměvem na Toma, který jen tak tak pobíral bráškovu změnu nálad… ale velice rád se zapojil do hry, kterou oba tolik milovali…

autor: B-kay