Živelná pohroma 19.

autor: B-kay

Tom si jeho zaváhání všiml, ale neudělal nic. Nemohl se k němu najednou přišoupnout a začít jej líbat. Určitě by to takhle ani Bill nechtěl, a proto nechal volný průběh zcela na bráškovi. Hluboce vydechl hned, jak ucítil na své tváři Billovy chvějící se prstíky.

"Tome?" Špitl najednou Bill něžně a smutně sklonil svá kukadla k bráškovým ramenům, které jej ochranitelsky držely.

"Copak?" vydechl tiše Tom a nemohl si nevšimnout změny v Billově hlase. Najednou mu přišel tak nějak smutný. "Víš, chtěl jsem se jenom zeptat... Nepřijdu ti někdy nějak otravnej?" Řekl najednou snad tu nejhloupější otázku, kterou od něj Tom kdy vůbec slyšel. "Tedy, jestli ti někdy není líto, že se musíš o mě tolik starat," uvedl to na správnou míru.
"Bille, podívej," tiše vydechl a chytil jej kolem boků ještě pevněji. Bill se k němu přitulil ještě více a pozorně mu hleděl do očí. "Ty, seš to nejcennější v mém životě, chápeš? Seš někdo, koho miluju nejvíce na světě a nikdy nepřestanu. Nikdy, rozumíš nikdy, mi nepřijdeš otravnej. Seš můj malej šmudla, o kterýho se starám snad od narození. Bille, kdybys tady nebyl ty... Tak, tak, tak tady jistě nejsem ani já," dokončil své "bratrské" vyznání lásky a zpozoroval v Billových očích lehké slzičky.

"Mám tě moc rád, Tomi," špitl drkotajíc zuby a přitiskl se k Tomovi ještě víc.

---

"To ani nevíš, jak já má rád tebe," zašeptal mu Tom tiše do ouška. Hned se však odsunul. "Bille, prosím, pojedme domů. Já mám děsnej strach, prosím tě, ale tak. Když ti ublíží, nepřežiju to," vydechl ztěžkle a lehce líbal Billovy chvějící se pacičky, kterými se po něm natahoval.
"Ale já tady mám přeci tebe," usmál se Bill jedním ze svých nádherných úsměvů, kterými rozzářil pokaždé celý Tomův den. Tom mu úsměv opětoval, avšak ten mu na tváři pomalu mrzl, jak cítil, že se k němu Billova tvář jemně naklání, až najednou ucítil jeho rty na těch svých…

Byla to dokonalost! Ne, možná víc než to! Bylo to úplně jiné než tehdy doma nebo ve sprše. Tak nějak krásně procítěné. Bill s lehce přivřenými víčky, byl pořád nalepený na rtech svého dvojčete, které pod tím lehkým polibkem přestávalo dýchat.

"Ty se chvěješ," zašeptal s jistotou a své nádherně výrazné oči upíral na Tomovy chvějící se rty. Ten se na něj pomalounku podíval a lehce přikývl.

"A ty se mi divíš… j-je mi zima!" Řekl najednou, a pak si chtěl nejraději nafackovat za to, jakou pitominu to zase vypustil z úst. Ale až když uviděl Billův zoufalý pohled, až tehdy konečně pochopil, jak milým tónem to asi vyslovil. Vlastně to ani říct nechtěl, ale byl hodně zmatený… a prostě to vyplynulo tak nějak samo. "B-bille, já-," chtěl se pokusit o omluvu, ale nedostal šanci.
"Pomoz mi ven," šeptl, a kdyby uměl plavat, už dávno by byl na cestě zpátky do chatky. Chudáček… byl červený až za ušima a jeho srdíčko tlouklo zklamaným tempem. Takovou odpověď tedy nečekal…

Cítil, jak jej Tomovy ruce tisknou k sobě… jak se jej snaží udobřit, ale Billovi to bylo jedno. Rázně se od něj odsunul a najednou zapomněl na plavání, které nebylo zrovna jeho skrytým talentem a celý - jak dlouhý tak široký xD, což nebylo moc, se náhle ocitl pod hladinou čistého jezírka. Zoufale máchal kolem sebe malýma packama a oporu konečně našel až v Tomových dlaních, které si jej hbitě přitáhly zpátky k sobě.

"Ty blázne!" Vydechl prudce Tom a položil Billa na okraj můstku.

Bill se vysíleně nadechl a smutně přivřel svá zdrcená víčka. Rychle zvedající se hrudník jenom ukazoval Billovo zděšení. Tom rychle vylezl na můstek a naléhavě se k němu sklonil.

"Seš v pořádku?" Špitl a cítil, jak se k němu Bill sám urychleně nadzvedl a zoufale se k němu tisknul. "Promiň," šeptal, zatímco naléhavě posypával drobnými polibky celé Billovy tváře. Jenom jediné místečko zůstalo neoznačené od Tomových rtíků… a právě to místečko nejvíce toužilo po střetnutí s tím sladkým pokušením.

"A-asi bychom se měli vrátit," šeptl rozechvěle a chtěl rychle vstát, ale to mu už Bill nedovolil. Nedokázal by jej nechat odejít… ne teď!
Nečekaně si Tomovu tvář natočil k té své a v mžiku přitiskl svá ústa na ty jeho. Tom by teď s vážnou tváří mohl říct, že i když je jeho brácha nešika, líbá božsky…

autor: B-kay