autor: B-kay
Bill se také dosti divil, protože tohle bylo snad poprvé, co Tomovi ještě nějak neublížil, nebo se neskutálel k zemi. Vlastně se divil i sám sobě, že si tohle k Tomovi vůbec dovoluje, avšak jeho dvojče nevypadalo nějak, že by se mu to snad nelíbilo. Ba právě naopak, upřeně jej sledoval a pohledem se vpíjel do jeho naběhlých rtů. Snad poprvé ucítil touhu bratra políbit. Chtěl jenom okusit, chuť jeho rtů... Chtěl vědět, jestli jsou taky tak sladké a plné, jak vypadají. Nedokázal se od nich odtrhnout pohledem...
Bill si jeho pohledu samozřejmě všimnul.
"Víš, že se díváš tam, kam bys neměl?" Šeptl a bříšky prstů pořád jemně hladil Tomův pevný hrudník. Tom se mu pobaveně díval do očí, a přitom si lehce olízl kovovou ozdůbku ve rtu.
"Ty by ses mě také neměl takhle dotýkat," špitl a lehce se k Billovi naklonil.
"Ale já vím, že se ti to líbí," špitl a pomalounku sklonil svou tvář k místu, kde hluboce pod kůží bilo Tomovo splašené srdíčko, a vtiskl na něj lehký polibek. Tom lehce vydechl a tiše zaúpěl, jak se Billovy rtíky znovu odsunuly.
"Pořád čekám, kdy uklouzneš," sladce šeptl a pohladil svého mladšího brášku po mokré tváři. Bill se na něj sladce usmál a uvolněně opřel svou tvář o Tomův hrudník.
"Já ani nevím, co bych bez tebe dělal," šeptl a nadzvedl svou tvář tak, aby se mohl podívat svému bráškovi hluboce do očí. Tom to už ale nevydržel! Přemlouvat se dlouho ale už nedokázal...
Byla to možná celá minuta, možná že jenom několik vteřinek, co se k sobě dvojčata pomalu nakláněla a ostýchavě se přibližovala. Bill prudce vykulil svá čokoládová očka hned, jak se jeho rty srazily s něčím nádherně měkkým a hebounkým. A dokonce jej poprvé zastudilo něco malinkého u koutku úst. Panebože! On políbil svého bratra!! Konečně jim oběma došlo, co tady vlastně vyváděli.
"J-já, já už musím," špitl Bill polekaně a rychle otevřel dveře koutu, aby rychle zdrhnul. Cestou si stihl ještě rychle vzít svůj župánek a utíkal do svého pokoje. Smutného, a už malinko zmrzlého Toma nechal ve sprše samotného. Bez jediného slůvka vysvětlení nebo alespoň pohledu. Tom se tedy osušil a zalehl do postele. V mysli mu však pořád hrál ten nečekaný polibek. Bylo to krásné... Ale nějak známé... Jako by Billovy rty už někdy cítil... Jenomže kde? Doufal, že alespoň teď se mu podaří snadněji usnout, ale nedokázal to. Pořád myslel na Billa. Možná, že se na něj i trošku zlobil, ale také jej chápal... Bylo to zvláštní, nečekané, ale tak nějak jiné, než všechny polibky... Ale jednomu se to moc podobalo, možná by i přísahal, že byly navlas stejné...
Bill ležel ve své posteli , schoulený do malinkatého klubíčka a tiše brečel do polštáře. Tohle se nemělo stát... Neměl mu to dovolit! Ale hlavně... Neměl od něj odcházet a nechat jej tam samotného. Pomalu se na posteli posadil, avšak vzápětí při jeho šikovnosti ležel na chladné zemi prdelkou xD. Zabručel si něco na ulevení a poté se houpavým krokem postavil. Otřel zbytek malinkatých slziček, jež smáčely jeho tváře, a pomalu vykročil vpřed k bráškovu pokoji. Tiše zaklepal... Jednou... Dvakrát...
Když se Tom ani poté neodhodlal otevřít, vešel Bill do pokoje sám. Jako první jej do očí udeřilo klubíčko, které se choulilo u okna a tiše hledělo ven. Bill potichu zavřel dveře a tichým krokem se k bráškovi přibližoval. Tom se konečně uráčil odlepit pohled od okna a svůj zklamaný i zoufalý pohled věnoval svému krásnému dvojčátku.
"Tomi, mě to mrzí," zaštkal a znovu začal tiše plakat. "Bylo to tak... Tak-," nevěděl, jak to má správně říct, aby se jeho bráška neurazil.
"Nové?" Dopověděl za něj Tom a z jeho pohledu vyprchal všechen vztek nebo smutek. "Pojď sem," šeptl k tiše vzlykajícímu Billovi a naléhavě si jej k sobě přitulil...
autor: B-kay
Žádné komentáře:
Okomentovat