autor: B-kay
"Myslím, že jej mamka totálně unavila," Bill se spokojeně zahleděl na miminko, sedící na zadním sedadle v roztomilé dětské sedačce a s úsměvem na rtech pozoroval jak malému mrkají očka.Tom pozorně sledoval tmavou cestu před sebou, která byla sem tam osvětlena světly z kolemjedoucích aut nebo domků, přesto mu však na rtech také pohrával lehký úsměv.
"Mamka mi dost pomohla, když si tady nebyl… Jsem jí moc vděčný. Nejvíc ale za to, že ti zavolala, protože já… já se bál," na okamžik sklonil pohled, aby sledoval Billovy roztřesené dlaně, kterými jej lehce hladil na stehnech a kolenou.
"Nedokázal bych tě podvést, Tome," špitl a vtiskl mu lehký polibek na tvář.
"Ale já jsem tě podvedl," Tom své oči plné lítosti upřel na cestu před sebou, jak pomalu zastavil na prázdném parkovišti. Ještě pořád toho litoval… I když svého syna miloval nadevše, Billa miloval pořád víc… Nikdy nebude nikoho milovat víc než jeho. Vztah mezi nimi se nikdy nevyrovná žádnému z těch obyčejných vztahů. Vždy bude něčím výjimečný… něčím jiný. Jenom spolu dokážou utvořit celek. Jenom spolu se dokážou bránit proti všemu a proti všem, co jim chtějí ublížit. Jenomže spolu nemohou být… není to správné, aby dva bratři měli mezi sebou milenecký vztah… Nikdo by nedokázal pochopit, že oni dva nejsou jenom milenci! Mezi nimi jde o něco mnohem hlubšího, než pouhý sex a rychlé ukojení tužeb… milují se, a proto bolí mnohem víc fakt, že spolu nikdy nebudou moci být…
A to Toma trápilo ze všeho nejvíce. Dokud tady Roby nebyla, směl jej milovat, i když zatím jenom psychicky. Směl jej líbat a držet jej v náručí. Jenomže co se stane poté, až se Roby objeví? Už se nedokáže přetvařovat a hrát si na někoho, kým vůbec není. Nikdy ji skutečně nemiloval! Od chvíle, co se Bill zjevil na letišti a poprvé se na něj zadíval, se stalo něco, co Tomovi přímo zakazovalo myslet na něco jiného. Díky němu pochopil, kým je… akorát jej poslechl a vzal si ji… a to byla ta největší chyba, jakou mohl udělat…
"Tome, takhle to nesmíš brát. Díky tomu máte nádhernýho syna a já bych si neodpustil, kdybych tě za něco vinil. Je přeci přirozené, že se spolu manželé i milují," Bill opatrně rozepínal pásky na dětské sedačce a starostlivě si vzal Billa do náruče.
"U bratrů to zřejmě natolik přirozené není, že jo?" Tom stisknutím tlačítka zamkl auto a smutně vykročil ke vchodovým dveřím, aby je mohl Billovi otevřít. Když se však na svého bratra zadíval, vypadal s tím malým kouzelně.
"To jsem nikdy neřekl. J-já," Bill se nechtěl hádat, ale Tom zřejmě neměl nejlepší náladu, protože se do nic netušícího Billa nevědomky pustil.
"Ani si nic říkat nemusel. Vím přesně, jak si to myslel. Možná ti přijde hloupé, že toužím mnohem víc po svém bratrovi, než po vlastní ženě," jeho hlas působil neskutečně tvrdě, dokonce to Billa zaskočilo. Se slzami v očích sledoval, jak Tom odemykal dveře bytu, a když vešli oba dovnitř, vzal si do náruče ospalé miminko a odešel s ním do pokoje.
Bill ze sebe tiše svlékl mikinu a strnulými kroky mířil do obýváku. Dokázal pochopit, že je Tom podrážděný. Rozuměl mu… po tom všem, čím si musel projít se mu nedivil, přesto však nečekal, že po něm začne málem křičet kvůli úplné hlouposti. Dokonce jej ani nenechal domluvit… Bill smutně přivřel víčka a pomalu ze sebe svlékal jednotlivé kusy oblečení, aby se mohl převlíknout. Poté se raději přemístil do kuchyně, aby mohl udělat večeři. Sotva se však vůbec dotknul kuchyňské linky, ze dveří vyšel Tom a opatrně je za sebou zavřel, což znamenalo jenom jediné -Bill zřejmě usnul.
Bill zničeně sledoval, jak se k němu bratr blíží a smutně se na něj dívá.
"Špatně si to pochopil. J-já to tak vůbec nemysle," vydechl tiše a pevně semkl rty.
"Já vím. Jsem strašně pitomej, omlouvám se. Nechtěl jsem ti ublížit… jenom je toho na mě nějak moc a mám velikej strach, že o tebe zase přijdu," roztomile si pohrával se zipem veliké mikiny a rty nervózně skousával. "Je mi dvacet a chovám se jako nějakej idiot. Já prostě nejsem připravenej na dítě. Přišlo to všechno strašně brzy a mně to pomalu přerůstá přes hlavu. Mrzí mě, jestli jsem byl na tebe zlej," zašeptal a pohledem se naléhavě vryl do Billových očí.
"Tome, já jenom nechci, aby ses pořád trápil. Jsem s tebou a spolu to přeci musíme zvládnout," jemně se na něj pousmál a lehce políbil jeho spodní ret. Poté mu však věnoval dlouhý vášnivý polibek. Jejich jazyky se lehce mazlily a kdyby se neodsunul, jistě by neskončilo jenom u líbání...
"Co kdybys šel do vany? Já zatím udělám něco dobrýho, hmm?" Tom mírně smutně přikývl a pomalými kroky se blížil ke koupelně. Když se za ním zavřely dveře, Bill se slzami v očích utíkal do pokoje, kde klidně spinkal jeho malej synoveček. "Promiň mi to… moc se omlouvám, ale kdybys byl na mém místě, pochopil bys mě," šeptal tichounce jako vánek a jemně přejížděl ukazováčkem po teplé dece. Malej se roztomile převaloval a klidně dýchal. "J-já tvého tátu moc miluju… strašně moc a bránil jsem se tomu jenom kvůli tobě. Opravdu jsem se snažil, abych ti neublížil, jenomže tím jsem ubližoval nám oběma… Už to dýl nedokážu. Ty jsi to nejkrásnější miminko pod sluncem a já tě mám nesmírně rád, ale nedokážu víc odmítat. Už ne," po bledé tváři stékaly potůčky slz. Vzlykajíc se svezl na kolena a celý se třásl. Tak moc jej miloval. Přesto se však nesmírně bál udělat to, po čem tak moc toužil…
autor: B-kay
Žádné komentáře:
Okomentovat