autor: B-kay
Roby jedovatě házela věci do menšího kufru, do kterého si nejednou zlostně kopla. Vztek, který cloumal jejím tělem, byl přímo hmatatelný. Nenávist k Billovi byla zase tady a byla mnohem větší než předtím. Nevěděla proč, ale ode dne, kdy Tomův mladší bráška překročil práh jejich dveří, je všechno jinak. Do té doby jí všechno vycházelo podle plánu. Tom ji miloval a ona milovala jeho. Nebyl vůbec odtažitý a naivně věřil všem úsměvům, které po něm házela. Jenomže s Billem vešla mezi ně veliká vichřice, která jako by smetla všechno, co k ní Tom cítil. Moc dobře věděla, že kdyby se jí nepodařilo otěhotnět, už dávno by měla na stole rozvodové papíry. Takhle měla v rukávu něco, co by Tom nedokázal opustit za žádnou cenu a moc dobře to věděla. Pohledem, kterým se díval na Billa a pečlivě sledoval, zdali je v pořádku, se teď díval i na své dítě. I když to bylo tak netypické, že by měli ve dvaceti miminko, stejně tady bylo a oni s tím už nic nenadělají. Roby to malé nesnášela od chvíle, co zjistila, že čeká dvojčata… Nedokázala se smířit s představou, že by i ona zplodila ten vztah, který se silou mocí snaží přetrhnout a zničit… Není však žádná zbraň nebo způsob, jak by to dokázala, protože něco tak pevného, jako vztah dvojčat, se prostě zničit nedá. Kdekdo to bere jako obyčejný vztah dvou sourozenců, prostě nic zvláštního… ale právě Tom by dokázal říct snad sto důvodů, proč je pouto mezi nimi neobyčejné…
"Cítím se hloupě…" Bill smutně hleděl z okna a sledoval, jak Roby přímo hází do kufru své tašky a s výrazem plným nenávisti odchází. Svěsil hlavu a stiskl rty. Bylo mu do pláče. Proč se to muselo všechno takhle zkomplikovat? Tom seděl na gauči a vždy, když bratr odvrátil pohled, díval se na něj. Byl pořád tak nádhernej… Vlasy mu něžně spadaly do tváře, jejíž rysy byly ještě jemnější než předtím. Vypadal tak nádherně… tak přitažlivě a neskonale smyslně. Jemnost, jež mu žhnula z očí, se v některých okamžicích prolévala s vášní a Tom se na něj nedokázal vynadívat. Kdyby mohl, díval by se na něj hodiny. Jenom by tiše vnímal jeho přítomnost a teplo a očima by hladil celé jeho tělo… Když se však bratr na něj podíval, pohled sklonil k zemi a na tváři vykouzlil neutrální výraz. Nemohl mu ukázat, že jej ještě pořád miluje, a že po něm ještě pořád touží. Ani těch tři sta dnů bez něj mu nepomohlo zapomenout. Ta láska v něm prostě dřímala pořád, jenom ji ukrýval. Dokonce se ji snažil ukrývat i sám před sebou! Nechtěl si přiznat, že Billa ještě pořád miluje. Nesměl jej milovat! Zakazoval si to! Ale nešlo to jinak. Bylo to mnohem silnější než on sám, a i když se pomalounku smiřoval s tím, že mu Bill nikdy nebude patřit, snil o tom… chtěl jej ještě jednou líbat. Naposled cítit, co znamená opravdová láska a touha…
Tiše vydechl a prudce přivřel víčka. Litoval všeho, co udělal, nejvíc však toho, co neudělal. Dlaní si přejížděl po spáncích a neodvážil se podívat na bratra, jenž na něj nečinně hleděl.
"Takhle to nejde, Tome. Já už se nemůžu dívat na to, jak se pořád trápíš… nechci, abys byl smutnej," Bill se konečně odvážil popojít k bratrovi a jenom lehce jej pohladil po tváři. Tom však jeho hřejivé prsty roztřeseně odsunul a poté namáhavě vstal.
"Já nemám důvod být šťastnej, Bille, kdy už to pochopíš?" zašeptal tiše a dřív, než si to stihl uvědomit, se ocitnul pouhé dva centimetry od bratrovy zmatené tváře. Znovu se utápěl v jeho nádherně hlubokých očích a cítil jeho horký dech tak blízko svých rtů.
"Máš přeci rodinu, toho malýho, copak tohle všechno není důvodem ke štěstí?" Bill se na něj díval smutným pohledem, a i když se moc snažil, nedokázal být natolik silný, aby se tvářil přirozeně. Tady už totiž nic nebylo přirozené… On nebyl v Tomově náručí, ještě se mu však vzdaloval pořád víc a víc. A tohle pro ně přirozené rozhodně nebylo! Tom sklonil hlavu a dvěma prsty opatrně nadzvedl bratrovu tvář tak, aby se mu mohl dívat přímo do očí.
"Všechno bych vyměnil za to, abych mohl mít tebe," se zavřenýma očima si k Billovi nesměle přivoněl a omámeně vydechl. Billova nervová soustava hrozila sesypáním. Pohledem podkresleným vášní sledoval Tomův ukazováček, jenž mu jemně přejížděl vyhublé klíční kosti. Jejich nepatrné mazlení však trvalo sotva několik vteřin, než se z vedlejšího pokoje ozval zoufalý pláč a naříkání. Bill se v momentě vzpamatoval a rozhodně se od Toma odsunul…
"C-co kdybychom vzali Billa k našim, hmm? Už jsem tam dlouho nebyl," Bill měkkým pohledem sledoval Toma, v jehož náručí se pomalu uklidňoval malinkej chlapeček. V drobných tepláčkách a pleteném svetříku vypadal jako andílek. Jemné vlásky měl rozkošně rozčepýřené, usedavý pláč se náhle změnil v tichounké funění.
"Jestli chceš, tak klidně," Tom malým v náručí lehce pohupoval, přesto však dokázal sledovat jenom bratra, který se na něj mile usmíval…
Návštěva jejich rodičů byla nečekaně překvapivá. I když Jorgen nebyl doma, Simone si s kluky skvěle popovídala a vnoučka málem snědla. Když se konečně dostali zpátky domů, bylo už celkem pozdě. Tom řídil a Bill si hrál s malým, kterému se však pořád nevědomky přivírala očka a ospale zíval malinkou pusinkou.
"Půjdu jej uložit a pak bychom si mohli pustit třeba nějakej film, co říkáš ?" Tom tímhle návrhem Billa zjevně překvapil, ne však v záporném smyslu.
"Tak jo. Já se rychle osprchuju a hned přijdu," tváří mu konečně proběhl spokojený úsměv a Tom se musel zasmát, jak rozkošně působil, když se nadšeně rozběhl ke koupelně. Bylo by hloupé chodit těch několik dní, co můžou být spolu s chladným výrazem a tvrdým pohledem. Takhle si to užije alespoň jeden z nich…
Tom malého uložil do postele a pečlivě jej přikryl teplou dekou. Ještě chvilku se na něj beze slova díval, a když malej konečně usnul, naposled jej pohladil po vláscích a tiše vyšel z pokoje.
"Bille?" křikl do tichem přeplněného bytu a odpovědí mu bylo jenom hlučné hvízdání tekoucí vody, jež pocházelo z koupelny. Soupeřil sám se sebou a sám sobě přikazoval zůstat na místě! Než se však nadál, jeho nohy jej samy vedly ke koupelně, kde Bill dokonce nechal pootevřené dveře.
Silně stiskl víčka a snažil se zhluboka dýchat. Tohle přeci nemohl!
Podél zdi se svezl na kolena a snažil se nemyslet na to, že za dveřmi, kde tekoucí voda vzápětí ztichla, se nachází Billovo nahé tělo. To tělo, které mu tolikrát patřilo… Když si vzpoměl na ten zuřivej sex v jeho autě den před svatbou, kolena se mu roztřásla ještě víc a on už prostě nedokázal odmítat. Jenom lehce zatáhl za rám dveří a v tom se mu naskytl nádherný výhled na bratrova holá záda, drobný zadeček a dlouhé štíhlé nohy. Mokré vlasy mu spadaly na nahá ramena, a když se jenom nepatrně pootočil, Tom mohl omdlít. Byl tak nádhernej…
"Tome?" křikl a nesmělým pohledem hledal po koupelně ručník, který zřejmě ve spěchu zapomněl. Tom se až tehdy konečně probral a utíkal do kuchyně, kde se snažil vydýchat ten šok. Byl vzrušenej, dlaně se mu třásly jako ještě nikdy předtím a oblečení zvlhlé potem se mu nepříjemně lepilo na tělo. V očích jej pálily slzy, které mu tiše stékaly po tváři. Jak dlouho tohle ještě potrvá?! Hlavu měl jako v křeči a v hrdle jej pálila nevyřčená slova… Proč tě nesmím milovat?…
autor: B-kay
Žádné komentáře:
Okomentovat