autor: B-kay
"Bille, tohle je přeci můj život. Jsem dospělej a vím, co chci. A takhle jsem to nechtěl. Všechno se začalo náhle hroutit a já už to takhle prostě nezvládám," Tomův hlas nezněl vůbec rozčileně, ani podrážděně, byl akorát stejně smutný jako vždy. Opatrně si vedle svého brášky lehl a podepřel se na loktu, aby se mu mohl dívat do tváře.
"Tome, kdybys byl skutečně dospělej, myslel bys nejdřív na svého syna a až pak na mě. Já bych neměl být tím nejdůležitějším ve tvém životě... jak jsi řekl, je to tvůj život, a proto nechci, abys udělal hloupost," Billův hrudník se lehce zdvíhal a opět klesal v jemném dýchání a jeho oči bezmocně bloudily po Tomově tváři, která se k té jeho pořád víc a víc skláněla. Přesto se však nepolíbili. Jejich tváře dělilo několik milimetrů, oni však pořád udržovali oční kontakt a oddaně na sebe hleděli. "Potřebuju tě," Tomovy rty se v tichém mluvení lehce otíraly o ty Billovy, přesto jej však nelíbaly. Právě v tuhle chvíli šla všechna vášeň a chtivost stranou a do popředí se stavěla jejich citlivost a jemnost. Jejich láska přeci neproudila jenom z divokého milování a oba to moc dobře věděli.
"Já vím... taky tě potřebuju," zašeptal a opatrně přejel Tomovi po rtech. Vůbec mu nevadilo, že byl na posteli nahý. Bratr jej přeci viděl nahého tolikrát a on neměl žádné důvody stydět se. Dokonce ani při jejich prvním milování necítil nutkání skrývat se před jeho chtivýma očima. Přišlo mu to v tu chvíli tak krásně přirozené, že nad jinou možností ani nedokázal přemýšlet. Prostě k němu patřil. I když k sobě možná dlouhou dobu nedokázali najít cestu, vždy mu patřil a vždy také i patřit bude!
"Ale svého synka prostě opustit nemůžeš. On tě moc potřebuje, Tome. Je to teprve malé miminko, které svého tátu miluje. Nesmíš jej opustit," v přímém očním kontaktu si na Toma pomalu lehal a něžně z něj svlékal velikou osušku. Místo vášnivého líbání se však sklonil k jeho krku a začal jej posypávat lehkými polibky. Spokojeně se pousmál, když jeho bráška omámeně přivřel víčka a tiše vydechl. Cítil, jak jej jeho dlaně hladí po holých zádech a nebojí se zajít až k zadečku a stehnům. Bill taky zavřel oči a přitulil se ke svému bratrovi, jak jen to šlo. Tom jej ještě políbil do vlasů, než přes ně přehodil přikrývku a položil hlavu na polštář...
Oba se pomalu ubírali do říše snů s klidnějším svědomím a snad i nadějí, že to nakonec všechno dobře dopadne… Nad ránem je však probudil tichý pláč, který se linul z Billovy postýlky. Bill pomalu otevřel ospalá kukadla a rozhlídl se pokojem.
"Ne, Tome, klidně spinkej. Půjdu já, zřejmě mu jenom upadl dudlík," řekl Bill tiše, jakmile Tom začal nemotorně vstávat z postele. Bill tedy unaveně vstal a vrávoravými krůčky došel až k postýlce, kde přímo naříkalo miminko. "No copak?" vydechl měkce a vesele se na něj usmál, když na něj ukázal drobnou pěstičkou, mumlal tak, že mu z pusinky vypadnul dudlík. "Ty bys chtěl jít k tatínkovi?" zeptal se jej a s něžným úsměvem si jej vzal do náruče. Malý Bill si opřel hlavinku o Billův hrudník a klidně dýchal. Tom mezitím smutně sledoval, jak nádherně působí Bill s jeho synkem v náručí. Mohl by se na něj takhle dívat hodiny a nikdy by se jej neokoukal.
"Tááák a tady je táta," Bill na něj šišlal jako na nějakého malého pejska, Tomovi však přišel roztomilý. Roby se s malým takhle nikdy nebavila, měla mnohem bližší vztah se svýma kamarádkama, než s vlastním dítětem. Bill mu jej opatrně podal a poté je přikryl dekou, pod kterou vklouzl i on a přitulil se k Tomově bříšku. Tom malého lehce líbal do vlásků a svou lásku hladil po nahých bocích. Za několik minut by se vám naskytl dokonalý obrázek - všichni tři usnuli jako batolata. Malý Bill ležel na svém tátovi, a Tom si k sobě Billa láskyplně tulil...
Oba se moc těšili na nádherné ráno, které je mohlo čekat, kdyby se nestalo to, v co ani nedoufali. Nestihli se ani v klidu nasnídat a už se u dveří ozval tvrdý dopad podpatků a nedočkavé klepání. Billův úsměv na tváři náhle zamrzl, jak ustrašeně pohlédl ke dveřím. Moc dobře totiž věděl, kdo se za nima skrývá. Tom také zbledl a sklíčeně přivřel víčka. Nečekal ji tady tak brzy.
"To bude dobrý," šeptl a rychle Billa políbil. Ten dál smutně krmil svého synovce a pečlivě mu držel u pusinky flašku.
"Tak sem tady, miláčku. Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběl," Roby se dovnitř přiřítila jako raketa a bez rozmyslů se vrhla na Tomova ústa. Billovo srdce se v ten moment rozpadalo na tisíce kousků. I když věděl, že ji Tom nemiluje a její polibky neopětoval, stejně to bolelo. Nedokázal se na to víc dívat. Oči plné slz schoval za závojem dlouhé ofiny a raději se zadíval na Billa, který po něm natahoval packy. Netrvalo dlouho a také nezůstal bez povšimnutí.
"A co má tohle znamenat?!! Já myslela, že si už dávno vypadnul! A okamžitě pusť mé dítě!" vykřikla jedovatě a se vší nenávistí pohlédla do Billových smutných očí.
"To dítě je i moje! A Bill jej může mít u sebe kdykoliv bude chtít! A taky tady zůstane. A když se ti něco nelíbí, nech si to raději pro sebe," Tom se svého bratra automaticky zastal a popošel k němu blíž. Cítil, jak je Bill nesvůj a smutný... už dávno v něm nedřímala ta divokost a rebelie, kterou se mu snažil z hlavy přímo vytlouct.
"Co to má jako bejt?? Bydlím tady snad já, nebo tvoje dvojče?" Roby se bojovně postavila naproti Billovi a z očí jí čišela jenom zlost a pohrdání.
"Tome, nech to bejt. J-já..." náhle nevěděl, co říct. Z očí mu pomalu stékaly horké slzy a Robyin tvrdý, ba přímo surový pohled mu moc nepřidal. Tom byl však v momentu u něj a přitulil si jej k sobě...
"Vypadni, Roby!" řekl náhle, čímž si zasloužil i Billův šokovaný pohled.
"Cože??" zeptala se náhle jemným hláskem a falešně se usmála.
"Slyšela jsi. Teď hned si sbalíš všechny svoje věci a vypadneš z tohohle bytu! Je mi jedno, co uděláš, ale víc se sem už nevrátíš! Klidně si podplať celou soudní síň, stejně je mezi náma konec!" už to dýl nevydržel. Neměla právo Billa trápit ještě víc.
"T-tohohle budeš litovat!" sykla a zkusila na něj hrát falešné slzy. Těm však Tom už dávno nevěřil.
"Vypadni," zopakoval ještě jednou, zatímco bratra pořád svíral v náručí...
autor: B-kay
Žádné komentáře:
Okomentovat