Čokoláda

Takže… Tuhle povídku jsem stvořila v noci, když jsem zrovna jedla čokoládu (no jo, já čokoládu můžu kdykoliv) a podle toho to taky vypadá xD Je krátká a myslím, že ten konec je trochu uspěchaný, ale předposlední věta to trošku vyrovnává... Možná je to trochu krátké…. Takže si to užijte a budu ráda za každý komentář ;)

---

"Hey! Dej sem tu čokoládu! Tomi! Vždyť je to poslední kousek!" Utíkal Bill za Tomem po schodech z druhého patra a snažil se mu vzít poslední čtvereček čokolády.

"Nedám! By sis mě musel napřed chytit, bráško!" Křikl Tom přes rameno a probíhal předsíní do obýváku.

"Tomí!" Zapištěl Bill a vběhl do dveří tak tak že se nepraštil.

"Nedám! Nedám!" Smál se Tom a probíhal přízemím jejich domu až do kuchyně. Sedl si na židli u stolu a čekal, až Bill přiběhne a bude ho přemlouvat a on si pak škodolibě vychutná naštvaného ´mladšího´ brášku.

Bill přiběhl, sedl si na židli naproti a začal předvádět psí oči.

"Hmm… Začíná se mi roztýkat… To by ji měl někdo co nejrychleji sníst… Kdo to asi bude?" Schválně provokuje Tom a zálibně si čokoládu prohlíží.

"Tomí… Víš jak dlouho už jsem čokoládu neměl? Prosím… Tomí…"

"Nehraj pláč…" Šklebí se Tom dál.

"Ale já to nehraju…" Pofňukává Bill a v duchu si gratuluje, jak dobrý je herec.

"Ne, to vidím. Pošli si Sakiho, ať ti nějakou koupí…"

"Tomí! Ale to nebude TA čokoláda!" Dál kňučel Bill.

"No ale pořád to bude čokoláda." Ušklíbl se Tom.

"Tomi ale já chci TU čokoládu." Bill si dupl a umanutě ukázal prstem na čtvereček na Tomově dlani.

"Si pro něj pojď." Zašklebil se znovu Tom s myšlenkou na to, že to Bill neudělá.

"Tomí…" Zakňučel zmučeně Bill.

"Tomi ne-e." Zasmál se Tom a poslední kousek čokolády skousl mezi zuby a před tím, než ji posunul na jazyk, nasadil vítězný úsměv. Bohužel zapomněl na přísloví; Neříkej hop, dokud nepřeskočíš.

Billa v tu chvíli napadlo jen; Ta čokoláda bude moje! A ve chvíli, kdy Tom zavřel pusu a ´slastně´ přivřel oči, vyskočil ze židle, dřepl si před Toma a přitiskl své rty na jeho.

Tom překvapením pootevřel pusu, Bill toho využil, vklouzl jazykem do Tomových úst, čokoládu jím šikovně přesunul do úst svých, rychle se zvedl, na zmateného Toma se jen vítězně ušklíbl a odpochodoval pryč s myšlenkou na to, jak dobrý herec je a že ta čokoláda je stejně jeho.

Tom chvíli jen zmateně zíral na místo, kde před chvílí stál Bill a poté praštil čelem o stůl. V duchu si říkal, že tohle byla poslední kapka a teď už to ví jistě; Miluje svého ´mladšího´ brášku.