Unbekannt Liebe Díl 8.

Díl 8.

---

Tom:

"Hmm…Vefo dobvý." Zamumlá s plnou pusou. "To si vařil sám?" Zeptá se už normálně, a kouká střídavě na mě a na těstoviny takovým…snad až okouzleným pohledem.

"Jo, ale omáčka je koupená." Pokrčím rameny.

"Ale vařil jsi to ty, a… Je to sakra dobrý!"

"Jak myslíš." Usměju se.

"Myslím, že lepší těstoviny jsem ještě nejedl."

"Vážně?" Usměju se potěšeně. Jestli to myslí vážně, tak je to teda uznání. I když jen za těstoviny.

"Vážně." Odpoví a zase začně jíst.

Taky dojím ten zbytek těstovin, co mám na talíři. Talíř odložím na stolek před sebou a opřu se. Zakloním hlavu a vydechnu. Pohladím si plný břicho a zavřu oči.

Bill:

"Vážně?" Usměje se potěšeně.

"Vážně." Odpovím a zase začnu jíst.

Taky dojídá ten zbytek co tam ještě má. Potom odloží talíř na stolek a opře se, zakloní hlavu, vydechne a zavře oči.

Uh… Zase mě něco napadne… Dojím, položím talíř na stolek a otořím se čelem k němu. Kouknu mu do obličeje…oči má stále zavřený… Opatrně se přisunu blíž…ještě blíž… Nakloním se k němu a jazykem mu zase přejedu přes tepnu.

Stejná reakce, jako předtím…zachvěl se a začal se trhaně nadechovat. Usměju se a začnu se rty otírat o jeho krk…přesunuju se k ramenu…z něj na klíční kost…

Prudce otevře oči.

"C-co to děláš?" Ptá se…skoro až vyděšeně.

"To co předtím…" Zašeptám.

Okamžitě se ode mě odsune, vstane a rychle vyjde z obýváku.

Frustrovaně zakňučím. Říkal jsem, že mám nedostatek sexu… Protočím oči. Lehnu si na gauči, stočím se do klubíčka a zavřu oči.

Kolik hodin to ještě budu muset vydržet? Zešílím z toho! Dobře… Nejlepší bude to zaspat. Alespoň doufám…

*O 10 MINUT POZDĚJI*

Kurva, kurva, kurva! Počítat ovečky nehodlám, nejsem mimino! Takže…vstanu. Vstanu, jdu nahoru a zamířím do - mě už známého - Tomova pokoje.

Tom:

Oh ne! Už zase cítím jeho jazyk na svým krku. Stejně jako předtím se zachvěju a začnu přerývaně dýchat. Ou! Jeho teplé rty se otírají o můj krk…rameno…klíční kost… Oh! Dost!

"C-co to děláš?" Ptám se až…vyděšeně.

"To co předtím…" Zašeptá.

Okamžitě se odsunu. To má až…ehm…takovej nedostatek sexu, že se mě…snaží svíst? Vlastního bratra? Dvojče? Vstanu a rychle vyjdu z obýváku. Vyběhnu schody, dojdu do koupelny, strčím hlavu pod kohoutek a pustím ledovou vodu. Po chvíli ji zastavím, osuším si obličej a jdu k sobě - respektive už k nám. Sednu ke stolu a vybarvuju. Potřebuju zapomenout ale naopak na to myslím ještě víc… Když…to bylo tak…dobrý. Položím hlavu na stůl a vydechnu. Proč mě to…vzrušovalo? Vždyť nejsem na kluky…a když, tak proč zrovna mí dvojče?

Tak počkat! Já začal pochybovat i o své orientaci? Chtě nechtě se musím zasmát. Já, kterej mám v posteli pokaždé prsatou blondýnu? Tady mám jistotu, že gay nejsem. Zakroutím hlavou, vezmu fixy a vybarvuju.

Snažím se na to nemyslet když ne zapomenout.

Bill:

Přijdu ke dveřím a opatrně je otevřu. Vejdu dovnitř a když vidím Toma sedět zase u stolu, usoudím, že s notebookem půjdu radši na postel a budu mlčet.

Dojdu teda k postelií, lehnu si a zapnu notebook. Otevřu chat, přihlásím se a čekám, jestli někdo napíše…já se vnucovat nebudu…

*O 10 MINUT POZDĚJI*

Tupě zírám na monitor. Nic. Nikdo nepíše. Tady jde vidět, k čemu všem těm lidem jsem. Jen moje prachy by brali. Lítostí nad sebou samým se mi chce skoro brečet. Zavřu chat a přemýšlím, co budu dělat.

*O DALŠÍCH 10 MINUT POZDĚJI*

Nic. Naprosto na nic jsem nepřišel. Vůbec to tu neznám, takže ven nemůžu… A prosit Toma, aby šel se mnou? Ani náhodou. To až večer. Teď by to bylo jako…bych projevil slabost…jako bych potřeboval pomoc… To si nesmím dovolit! Nesmím být slabý… Nejsem slabý! Jsem to já… A já jsem bezcitná diva. Když ukážu city, ukážu svá slabá místa… Když ukážu svá slabá místa, lidi toho využijí a zraní mě… Tak…konec depresivních
myšlenek! Vypnu notebook a jdu si pro iPod. S iPodem se vrátím zpátky na postel a pustím si zase Nenu. Lehnu si, stočím se do klubíčka a zavřu oči. Vnímám jen slova písničky Willst di mit mir gehn.

Tom:

Nějakou dobu vybarvuju a při tom přemýšlím.

Jistotu, že nejsem gay mám… Podle všeho ale nejsem ani čistě hetero… Ou! V tom případě jsem bi! Musím se zase zasmát. Je to divný… Divnej je pocit z toho vědomí… A ještě divnější je, že jsem to zjistil ´díky´svýmu dvojčeti… Což ale znamená, že mí dvojče taky není čistě hetero… No to je…pěkný. Zase se zasměju. Už si díky tomu připadám jak debil. Po chvíli slyším tichý otvírání dveří…

Smích už mě naštěstí přešel, takže nebudu jako debil připadat i jemu. Naprosto nevnímám, co dělá a mikro-fixou obtahuju už vybarveném obrázek.

Po chvíli mi ale zvědavost nedá. Kouknu se na něj. Sedí u postele na zemi a přehrabuje se v nějaké tašce. Zatváří se vítězně když z ní vytáhne iPod, se kterým se vrátí na postel. Pohled zase stočím ke své práci, doobtáhnu to a zase kouknu na něj.

Leží stočeném do klubíčka se sluchátky a oči má zavřený. Ušklíbnu se. Leží totiž na té čisté - respektive mé - straně a vypadá vážně roztomile. Znovu se ušklíbnu. Roztomile? Já už vážně zešílel…