Hallo Alles! Tak je tady část mího života, která se bude objevovat i "zpětně" (jak už jsem psala v profilu - nemůžu tu být denně a taky je docela možný že se nestane nic, co by stálo za pozornost). Rozhodla jsem se tohle psát, páč doufám, že se někdo pobaví, řekne si, že má ještě dobrej život, nebo naopak mě ujistí, že já na tom ještě tak špatně nejsem. Tak začneme včerejškem - bude to psaný v ´přítomným čase´ptže jsem to psala včera...(objeví se zde lidi z mého okolí...tak se jejich povahu budete dozvídat postupně - vždycky napsanou do závorek + flashbacky, zvýrazněné jiným písmem)
PS: možná že to začne trochu nudně...
21.9.
Dnešní návštěva u kámošky dopadla...no...trochu jinak, něž jsem potřebovala: Škola mi končí ve 3 - bohužel...v úterý zrovna chemií - tkže jsem si skočila domů, kde jsem odhodila tašku, napila jsem se, upravila líčení - jsem visus a...trochu egoistická a všechno musím mít co nejdokonalejší - a šla jsem k Di. Když jsem došla k jejich domu a zazvonila, otevřela mi její mamka. Zeptala jsem se: "Je Di doma?" odpovědí mi bylo: "Di jo, ale Miky ještě ne. Já ti Di hned zavolám." Než ji zavolala, pomalu jsem vyšla do schodů ke dveřím...Di přišla a když jsem jí ukázala svůj zalepenej prst se slovi: "Budoucí doktorko, tohle bys měla zvládnout, ale šetrně prosim." vtáhla mě do chodby a následně k ní do pokoje (Di je v 8.třídě na základce a chce být doktorka).
*flashback*
Je přibližně 8 večer a já si dělám jídlo. No jo, zase zapečenej rohlík se šunkou a tvrdým sýrem. Vezmu nůž a začnu řezat (nebo krájet, nebo co se to dělá s rohlíkem =)). Všimnu si, že je nůž ´trochu´moc blízko mé ruky a v duchu si říkám "Bych si měla dát větší pozor nebo se říznu". No...u mé nešikovnosti je normální, že čím větší pozor si dávám, tím větší je riziko... (popíšu jen to nejnutnější, už tak to bude ´trochu´nechutný) ...schytala jsem ´ranku´ 0,5 x 0,5cm o hloubce necelý 2mm. Myslím, že krev mi tekla pořád a dost to bolelo asi 2 hodiny (nejsem simulant). Mezitím jsem stihla svým statusem na facebooku rozpoutat diskusi: ´Čím vším se člověk může pořezat?´
Odpovědi:
Patrick: "nožem, trávou" (Patrick - celkem pěknej,milej spolužák (jeden z mála milých), ale pořád je v partě s lidma, který si ze mě rádi dělají ´srandu´, která mě psychycky ničí, ae je tam - takže ať mi řekl ´cokoliv, bála jsem se mu věřit).
Já: "Dneska tím nožem no...minulej týden papírem...tk mi zbývá jen ta tráva xD"
Patrick: ":D"
Já: "=)"
Miky: "No Saya...Ty už se podřezáváš?xD" (Miky - super kámoška...mladší sestra Di)
Já: "XD ne, jen se snažím bez úrazu si připravit jídlo ale čím víc se snažím, tím hůř to dopadá xD a ty máš co říkat, EMO xD" (nic proti emo, vím že se sebepoškozujou jen ´jedinci´, kteří jsou na tom psychycky hodně špatně)
Než jsem šla spát, ´ranku´sem si zalepila čistou náplastí...(nevím jestli to bylo zrovna dobře...posuďte podle pokračování)
*konec flashbacku*
Di se mi pokusila ´šetrně´sundat náplast..."Auuu!" vyjekla jsem. "Vem si radši papírovej kapesníček... myslím že tady poteče krev..." řekla jsem dvojsmyslně.
"Jo, máš pravdu." na to Di klidně a ignorovala tu dvojsmyslnost. Nakonec krev tekla ´jen´z mé ruky. Začaly jsme se jen tak bavit o ničem...ale přešloí to v...něco!
Di: "Bude ti 15 a já měla víc kluků než ty...vážně by sis měla někoho najít..."
Já: "Jo, proto ti taky říkaj pořád děvko a mě jeptiško...ne promiň, nemyslela jsem to tak...ty víš..."
Di: "Podáme inzerát: " ´Romantička a J-Rockový maniak v jednom hledá pěkného, milého kluka, který by akceptoval oblíbenost Tokio Hotel a nezradil ji a nevyužil jen aby se pobavil! PS: po tom co ji někdo nechutně využil se bojí komukoliv věřit, kluk co by ji chtěl by se musel pokusit zmírnit její strach!"
Já: "Kluk co by alespoň akceptoval TH... toho bych chtěla poznat!" odseknu ironicky. "A s tím strachem máš pravdu...ale právě proto by se snažil získat moji důvěru, a když by ji získal, s radostí by mě využil a odkopl!"
Di: "S tebou je to těžký...jeptiško v 9.třídě..."
Já: To už je tolik? Zítra máme děják a píšem takže budu muset jít..." pomalu jsem se zvedla ze země "Tak ahoj zítra na obědě... obě máme 6 hodin v kude tak ve čtvrt na 2... Ahoj!" rozloučila jsem se a pomalu šla domů...
*doma*
´Hmm... tak akorát stihnu Dr. House...pak zapnu PC že se kouknu na Death Note a než se načte, přeštu si pár FF-ek...´ Jenže mezitím přišel táta, z PC mě vyhodil s tím že ve 20:00 se de koukat na TV, pak ať si tam du...
*večer*
20:10...asi...Sedám si k PC, spustím 2. díl Death Note...uběhne asi 10 minut...a PC začne ´vřískat´ že je ´přehřátej´...no...´je to starej krám a notebook nemám...by mě zajímalo jestli se na ten díl někdy podívám =(...´
Je asi 22:05 a já už nějakou dobu sedím u stolu a píšu tenhle ´článek´...zatím do volnýho sešitu...a přemýšlím... ´Di má pravdu...vím to...ale opravdu se...asi bojím...jo, bojím se...že mě jen hnusně využijou...psychycky dostanou na dno...a odkopnou...a já budu zase za tu naivní, co uvěřila...teď skončila ponížená a naštvaná a její ego utrpělo! Nesnáším tyhle pocity!´
Tak je čtvrt na 11...já půjdu spát...jako obvykle se sluchátkama a naplno...nebudu přemýšlet o ničem jiným, než o hudbě...a snít o tom co bude za ...6 let...s vysněnou hudební kariérou...´"Tschüss"
Žádné komentáře:
Okomentovat