Abyste pochopili o co jde... Tak jde o tohle:
... Všimla jsem si, že můj výtvor stále vysí na chodbě základky na kterou jsem chodila a vyvolalo to všechny vzpomínky na okolnosti, při kterých vznikal... Na to, že mi nebylo dovoleno vidět věci vlastníma očima celé roky na každé hodině výtvarného kroužku od mých 5 let až do chvíle, kdy jsem si to uvědomila a řekla stop.
Ve skutečnosti ten obrázek výš měl vypadat jinak.
Bylo mi 5, když mě máma-učitelka přihlásila ke své kolegini na kroužek výtvarky a já byla nadšená a těšila se na každou hodinu... byla jsem ráda, že můžu dělat s barvama a tuší a vším možným, co doma prostě nemám...
Jak už jsem psala, problém jsem si uvědomila až později. Jde o to, že mi učitelka vlastně nedovolovala vidět vlastníma očina a nutila mě všechno dělat tak, jak to viděla ona, a když jsem to tak neudělala tak mi vzala štětec na kterém jsem měla oranžovej akryl, namočila ho i přes tu oranžovou do tmavě modré a začala mi malovat doprostřed obrázku nebo mě to donutila to předělat podle ní.
Ten obrázek nahoře... ten by podle mě vypadal o dost jinak, ale co já jako pětiletý dítě do toho mohla mluvit...
Ve skutečnosti ti ptáci nahoře nebyli ptáci, ale mraky. Ty kytky v levo nebyly kytky ale dešťové kapky. Mě ale bylo řečeno, že takhle to ve skutečnosti nevypadá a že z toho mám udělat to, co je z toho teď.
Jinej příklad:
Měli jsme namalovat vodovkama vodu. Namalovala jsem barevné kelímky s vodou protože jsem to tak viděla, ale protože to tak neviděla učitelka tak to bylo špatně. Podle ní to měly být třeba jakkoli barevný vlny přes celou čtvrtku, ale ne voda "nějak ohraničená".
Nevím, jestli jsem tady psala, jak jsem skončila s kroužkem výtvarky a se zánětem šlach v ruce, ale pro doplnění do tohohle celku to tady napíšu, i kdyby to mělo být podruhé.
Byl to jeden z tapických školních dnu v 8. třídě, kdy do obyčejné hodiny výtvarky přišla učitelka přezdívaná Veselá kráva a poprosila nás, abysme nakreslili cokoliv, co by se mohlo vydražit na otevření rozhledny pro UNICEF, ale že to není povinný. Začala jsem teda kreslit tužkou portrét Yujiho ze SuG s tím, že je to jen pro mě, protože nejsem schopná se svých děl jentak vzdát. Kreslila jsem takhle 2 dvouhodinovky, jenže pak jsem na 14 dní onemocněla. Učitelka výtvarky (a současně angličtinářka) mi výkres po máámě poslal domů s tím, že mám 3 dny na to to dodělat. A tak jsem s teplotou 38° chtě-nechtě kreslila a z donucení to nechala vydražit. Potom jsem se vrátila do školy a začala mě bolet ruka, jenže bylo pondělí a dvouhodinovka výtvarky. Ruku jsem měla u palce nateklou a bolela mě, nechtěla jsem kreslit, ale učitelka mi řekla, že mi to nemůže věřit a donutila mě.
O 2 dny později jsem jí s pocitem zadostiučinění nakráčela na hodinu angličtiny s rukou po loket v sádře a diagnózou zánět šlach. Jenže ten se mi od té doby rád vrací a tak místo umělecké střední jsem šla na cestovní ruch, protože delší dobu kreslit nemůžu.
Z kroužku výtvarky jsem odešla a zůstala jsem jenom v základní umělecké škole výtvarném oboru ve vedlejším městečku, kde je úžasná učitelka akademická malířka zastávající názor, že nás do ničeho nemůže nutit a do ničeho nám nemůže zasahovat, protože nevidí našima očima. Zůstala jsem tam až do konce devítky, kdy mi bylo líto, že odcházím, ale bohužel výtvarka je tam ve čtvrtek a já přijíždím z intru až v pátek.
